Hana Chuka, Euroskop, 6. října 2009
Liberálně-demokratická Evropa se raduje z volebního triumfu německých Svobodných demokratů (FDP), který Angelu Merkelovou (CDU/CSU) osvobodil ze statické koalice se socialisty (SPD) a křesťanským demokratům dal možnost zformovat efektivnější alianci s názorově bližšími liberály. Očekává se, že sociálně-demokratického Franka-Waltera Steinmeiera ve funkci ministra zahraničí a zároveň sekundanta první dámy německé politiky nahradí Guido Westerwelle, předseda FDP, který svou stranu vyvedl po jedenácti letech z opozice. The Economist ze 3. října se zamýšlí, co můžeme od budoucího šéfa německé diplomacie v jeho nové funkci očekávat.
Auf Deutsch, bitte!
Ačkoli se zdá, že pozice stranického lídra druhé nejsilnější strany dotyčného automaticky předurčuje na post šéfa zahraničních věcí, The Economist na nedávné příhodě ilustruje, že samotný slušný volební výsledek jako kvalifikace mnohdy nestačí. Po té, co korespondentka BBC položila Westerwellemu na povolební tiskové konferenci dotaz v angličtině, budoucí šéf diplomacie na okamžik zaváhal, aby šokované novinářce po chvíli odpověděl, že ve Spolkové republice je normální mluvit německy. Jak se dalo očekávat, německý tisk okamžitě reagoval na přihrávku na smeč, pro všechny případy ve Westerwelleho mateřštině. Jak napsala on-line edice Die Welt, „jeho odpověď rozhodně nepovzbudila chuť na další projevy německé diplomacie.
Německá zahraniční politika: Tandem Merkelová – Westerwelle si bude rozumět. Na snímku hovoří předsedkyně CDU a šéf FDP s novináři po jednáních o nové koaliční vládě. Berlín, 5. října 2009. foto čtk
Zkušený politik, diplomat amatér
Přestože budoucí ministr diplomatickými finesami zrovna nehýří, na politickém hřišti je zkušeným hráčem. Má za sebou cennou praxi v politickém křídle svazu německých obchodníků a ve volbách posloužil své straně jako zdatný manažer, když dokázal prosadit svobodné ve všech věkových kategoriích, tedy nejen u nejmladších německých voličů, kde liberálové s přehledem zvítězili. Jak píše The Economist, FDP ukořistili rekordních 13 procent dělnických hlasů, které po sečtení vytvořily celých 15 procent všech hlasů strany. Ve snaze nově nabytou přízeň pracujícího lidu jaksepatří hýčkat, Westerwelle ihned přišel s nápadem, jak odlehčit obyčejným pracujícím jejich daňové břímě. Jak soudí The Economist, politické kličky ovšem nedostatek zahraničně-politických zkušeností vykompenzovat nemohou.
Liberálova pragmatická diplomacie
Jak uvádí The Economist, ačkoli se Westerwelle snaží svou pošramocenou diplomatickou reputaci napravit, vzhledem k nedostatku jeho zkušeností těžko můžeme očekávat zbrusu novou zahraničně-politickou strategii a je naopak pravděpodobné, že nový ministr bude pokračovat v cestě vytyčené jeho předchůdcem a kancléřkou Merkelovou. Se svou nadřízenou se jistě shodne na prioritních vztazích s Polskem a stejně jako Baracku Obamovi je mu blízká politika odzbrojování. Jak ale připomíná The Economist, reakce Bílého domu na Westerwelleho plány odstranění amerických jaderných zbraní z území Spolkové republiky dosud nezazněla. Ačkoli Westerwelleho liberálové přistupují k Rusku výrazně asertivněji, než dřívější koaliční partner Merkelové, budoucí ministr zahraničí uznává, že pro Německo je toto partnerství nezbytné, nejen z hlediska energetiky. Pokud jde o členství Turecka v EU, Westerwelleho oficiální stanovisko je spíše nejasné a i zde, jako u ostatních otázek zahraniční politiky, je patrná snaha zavděčit se všem.
Guido Němce baví. A co dál?
Jak píše The Economist, Westerwelle dotáhl umění zviditelnění se k dokonalosti. V rámci politické kampaně objížděl Německo v „Guidomobilu, do podrážek si nechal vyrýt číslo 18 na znamení očekávaného procentuálního volebního výsledku FDP a k dovršení všeho se zúčastnil realityshow, kde si vysloužil přezdívku „vtipný Guido. Nutno ovšem podotknout, že po volebním triumfu své strany v populismu poněkud ubral. Jak uzavírá The Economist, k největším trumfům tandemu Westerwelle-Merkelová bude bezesporu patřit jejich osobní přátelství, které ostře kontrastuje s kancléřčiným rezervovaným vztahem ke Steinmeierovi, který pokrok v německé diplomacii spíše brzdil. Teď jen naučit nového ministra trochu diplomacie!
Autor: Hana Chuka, Euroskop