Marie Bydžovská, EUROSKOP, 4. září 2009
Spolu s koncem srpna se po měsíci volna stejně jako školáci vrátili do svých kanceláří i opálení bruselští úředníci. V Bruselu po létě panuje otrávená atmosféra, která však není úplně na místě, píše The Economist z 29. srpna.
Stížnosti, že Unie byla při řešení hospodářské krize národními vládami vytlačena na okraj, jsou neopodstatněné. Co jiného mohla Unie očekávat, ptá se týdeník. Národní vlády disponují potřebnými financemi, zatímco rozpočet Unie tvoří pouhé jedno procento HDP států EU. V krizi se voliči nejdříve obrací na vlastní vlády a jednotlivé společnosti v rámci EU se navíc rozcházejí v důrazu na sociální solidaritu, flexibilitu pracovního trhu nebo na výši veřejných výdajů.
Příliš mnoho povyku pro Lisabon
Většina pochmurných nálad je zbytečná, sedmadvacítka se doposavad držela základních principů jako je volný obchod v rámci jednotného trhu. A jako vždycky některé bruselské obavy jsou směřovány na špatnou adresu, rýpnul si britský komentátor. Příliš mnoho povyku způsobila Lisabonská smlouva, o které budou v říjnu Irové rozhodovat v opakovaném referendu. Stejně zbytečně jsou mnozí posedlí osudem předsedy Evropské komise Manuele Barrosa, o němž bude v září rozhodovat Evropský parlament.
Děti bruselských úředníků jdou první den po prázdninách do školy loňského 6. září v Evropské škole ve čtvrti Ixelles, jedné ze tří v Bruselu, kam patří také ratolesti českých úředníků z institucí EU.
Je tato ztrpčená nálada v reálném světě, který je vzdáleném od „institucí vzhlížejících jen k vlastnímu pupku, ospravedlnitelná? Nejhorší úder hospodářské krize má teprve přijít. A Evropa by potom mohla svou pozici ztratit nenávratně, varuje série zpráv, které pro novou Evropskou komisi připravil think-tank Bruegel. „Pouze málo z evropských problémů je nových, ale většina byla hospodářskou krizí propletena dohromady, říká editor publikace a bývalý poradce Evropské komise André Sapir.
Evropa se již dříve obávala globalizace, nyní ale nastupující soupeři vypadají silněji než kdykoliv předtím. Již dříve se také evropští voliči neshodovali na užitečnosti liberalizace a nyní EU hrozí, že bude obviňována za podporu liberalizace v uplynulých 20 letech.
Hrozby pro Evropu
Výčet hrozících nebezpečí ve zprávě think-tanku Bruegel není krátký. Veřejné finance byly zasaženy, což naznačuje možný růst daní. EU zavádí silnější regulaci finančních trhů, čímž potlačí růst a inovace a rostoucí nezaměstnanost může povzbudit nepřátelství vůči imigrantům a ztížit zavedení reformy systému udělování víz a pracovních povolení, která by přitáhla nadané zahraniční pracovníky. Neochota firem přijímat nové zaměstnance podkopává důvěru v pružnější pracovní trhy a stejně jako již před hospodářskou krizí čelí Evropa demografickým problémům a z nich vyplývajícím problémům penzijních systémů.
Na národní vlády doléhá pokušení tlačit na banky, aby poskytovaly úvěry neefektivním a prodělečným firmám. Ty proto nebudou motivovány k restrukturalizaci, která by znamenala ztrátu pracovních míst. Následkem toho mohou vzniknout „zombie banky a „zombie firmy, které místo aby zanikly se budou potácet dál. Protekcionismus může ohrozit finanční systém, což bude nejtěžší pro středo- a východoevropské země, jejichž růst byl podporován půjčkami ze zahraničí.
Tlak na veřejné finance jako podnět k reformám
Eurokraté mají důvody k obavám. Musí se ale věnovat důležitým problémům a ne povykovat kvůli institucionálním formulím a pamatovat si, že otevřené hranice a volný obchod jsou největší evropskou sílou. Možná jim pomůže připomenout si staré moudro, že „krize přináší příležitosti stejně jako rizika. Chytří politici by mohli použít tlak na veřejné finance a pracovní místa jako důvody k reformám spíše než jako záminky k jejich zastavení, radí britský komentátor.
Autor: Euroskop