Karel B. Müller, Hospodářské noviny, 26. června 2009
V rozpravě o (ne)existenci evropské politické veřejnosti (dému), která proběhla na stránkách Hospodářských novin (odstartoval ji 9. června Petr Kamberský komentářem Lisabon z říše snů, o den později v ní pokračoval Petr Fischer replikou O evropském dému, který se ještě nenašel), chyběly dvě důležité pointy. Předně ta, že (ne)existence evropského dému je derivátem (ne)schopnosti si jej představit.
A pak také ta, že démos, jak tvrdí Petr Fischer, je definován společným zájmem, jeho nalézání je ovšem podmíněno tím, že jde o skupinu lidí, kteří jsou zmocněni ke společnému politickému jednání. Pojem démos, jak jej známe z pojmu demokracie, není primárně kulturní, ale politickou kategorií. Splývá s kategorií občanství.
Není jasné, z čeho odvozuje Petr Kamberský tvrzení o neexistenci evropského dému. Pokud je to z klesající účasti ve volbách do EP, je třeba říci, že jediné země, kde byl zaznamenán výraznější pokles oproti minulým volbám, byly Litva (ze 48 na 21 %) a Řecko (z 63 na 53 %). Naproti tomu v Lucembursku (91 %), Dánsku (59,5 %) a Švédsku (44 %) byla zaznamenána nejvyšší účast v historii. Vyvozovat z těchto trendů dalekosáhlé závěry není opodstatněné.
Každou společnost, jež přesahuje rámec osobní zkušenosti, si pouze představujeme. Dnes přitom hrají nejdůležitější úlohu při utváření lidské představivosti média, ale také vzdělávací instituce a rodina, jejíž prostředí je působením veřejných institucí ovlivňováno.
Někdy provokuji studenty tvrzením, že zrušíme-li školní docházku a dojde k náhlému vyvázání médií z národních rámců, národní identity (představy) zaniknou během několika týdnů. Ale vážně, v multikulturním prostředí evropských velkoměst by pravděpodobně došlo k výraznému oslabení pocitu přináležitosti k národní kolektivitě už během jedné generace.
Většina empirických výzkumů evropeizace mediální komunikace ukazuje, že národně zakotvená média informují o evropských záležitostech povrchně a většinou negativně. Také mediální trh je trhem poptávkově i nabídkově orientovaným a část evropské veřejnosti se prostě nezajímá o to, o čem se z médií nic nedovídá. Poptávka po nadnárodním zpravodajství však nepochybně existuje a stimuluje i růst nabídky, jak dokazuje společný projekt tří významných mediálních hráčů (Spiegel, Politiken, NRC Handelsblad) či raketový nárůst sledovanosti Euronews.
Také vzdělávací programy si udržují značnou vitalitu v reprodukování předsudečného národního vědomí. Největšího průlomu bylo pravděpodobně dosaženo přijetím společné učebnice dějepisu na středních školách v Německu a Francii.
Evropská demokratická politika ani evropský démos nemohou vznikat bez jasných pravidel formování politické vůle i patřičné infrastruktury, jež umožní (re)konstruovat symbolický rámec utváření kolektivních identit.
Stejně jako není jasné, kde začíná a končí unie a členský stát, není ani jasné, kde končí uskutečnitelnost demokratického vládnutí. Kdokoli tvrdí, že tuto hranici vidí, vyjadřuje pouze vlastní předsudky.
Autor: Karel B. Müller