Petr Fischer, Hospodářské noviny, 18. června 2009
To, že český prezident nemá rád Lisabonskou smlouvu a využije každou příležitost, jak ji definitivně poslat do země neexistence, je notoricky známo. Jeho dopis premiéru Fischerovi, v němž se dožaduje práva ratifikace dohody Evropské unie o zárukách Irsku, patří k těm zajímavějším výpadům. Má totiž věcné jádro, a o něm má smysl diskutovat. Alespoň na chvíli.
Prezident upozorňuje, že mají-li mít záruky Irsku před plánovaným druhým referendem skutečně právní dopady, jak žádá irská vláda, jedná se „de iure o dodatek smlouvy z Lisabonu, a tudíž je třeba takový dokument předat ke schválení prezidentovi, ba parlamentu.
Z odpovědi premiéra Fischera je naopak zřejmé, že české předsednictví chystá takovou formu dohody, která by nebyla mezinárodní smlouvou, ale spíše prohlášením či deklarací. Silným slibem. Vztahu unie k Česku a zdejšímu životu se ostatně evropské sliby Irům nijak konkrétně netýkají. A nemělo by proto smysl vše znovu politicky schvalovat (Irům zůstane eurokomisař, daňová autonomie, i zákaz potratů).
Zvláště ne ve chvíli, kdy prezident nevykonává svou povinnost, která velí buď podepsat parlamentem schválené dohody, nebo si na ně stěžovat u Ústavního soudu.
Ani premiérův právní výklad ale nezapře, že Evropská rada se nyní snaží rozseknout zapeklitý problém. Vytváří speciální právní formu pro něco, co „de facto JE dodatkem k Lisabonu či jeho modifikací.
Udržování rozdílu mezi „de iure (tím, co je zákonnou formou) a „de facto (tím, co je ve skutečnosti) je ovšem jedním ze základních vyjednávacích postupů v Evropě. Je to často jediná cesta, jak něco dojednat tak, aby se sedmadvacet nenasytných jedlíků nakrmilo a unie zůstala celá.
Protest českého prezidenta je tedy fakticky možná správný, ale po právní a politické stránce míří mimo terč. Václav Klaus vystoupil vzdor tomu, že tohle všechno věděl předem, protože už nějaký ten týden může číst, jak se diplomaté pečlivě vyhýbají tomu, aby takzvané záruky pro Irsko nespustily novou lavinu ratifikace Lisabonu.
Mimochodem: dělali to i proto, že se báli Klausovy reakce. A tak prezident prostě musel ten dopis poslat, jinak by své evropské fanoušky zklamal.
Autor: Petr Fischer