Lidové noviny, Zbyněk Petráček, 5. června 2009
Hlasujme do Evropského parlamentu. Ničemu tím nezabráníme, ale můžeme si vybrat.
Proč jít k evropským volbám? No přece, aby vyhráli ti naši – ODS, ČSSD nebo třeba lidovci. Takhle „neevropsky“ lze shrnout motivaci té menšiny voličů, která dnes či zítra k urnám vyrazí. Zajímá někoho, že europoslanci budou zřejmě už v tomto mandátu disponovat posílenými pravomocemi podle Lisabonské smlouvy? Stěží. Samotný Lisabon u nás podléhá spíše táborovému fandění ve stylu „brát“ či „nebrat“ než podrobným analýzám.
Přesto ty volby – a s nimi motivace kandidátů i voličů – zajímavé jsou. Ano, vybíráme tak, aby vyhráli „ti naši, ale vybíráme bez umanuté osudovosti, která nás bude čekat v říjnu.
Už týdny víme, že eurovolby jsou jen předehrou pro všeobecné hlasování 9. října. Vědí to všichni a Jiří Paroubek otevřeně používá příměr k fotbalovému mači: Kdo prohraje první poločas, ve druhém už ztrátu dožene jen těžko, říká v reportáži Respektu.
Má ale nějaký obecný smysl vítězství ODS, ČSSD či lidovců ve volbách do tělesa, kde mezi 785 europoslanci zasedá jen 22 zákonodárců z Česka? Prakticky žádný, už proto se eurovolby od těch podzimních liší.
Letošní sezona negativních kampaní nese poselství charakterizované jedním slovem – zabránit. Proč jít 9. října k volbám? Zabránit krachu naší strany, odpoví vycepovaný volič lidovců. Zabránit návratu před listopad 1989, odpoví volič občanských demokratů. Zabránit návratu ODS k moci, odpoví volič sociální demokracie.¨
Je to snad program pro příští vládu, pro chod tohoto státu?
To dnes se volí – z hlediska běžného občana – do natolik abstraktní evropské instituce, že případným úspěchem nikomu v ničem zabránit ani nelze. I kdyby všechny české mandáty sklidila jedna jediná strana, může pak s oněmi 2,80 procenta evropských hlasů něčemu zabránit?
Ne. Už proto jsou eurovolby jakousi náhražkou těch domácích, ale bez jejich osudovosti a umanutosti. Už proto zůstávají evropská témata hluboko v pozadí.
Václav Klaus působí jako exot, když na svém blogu píše: „Tyto volby nejsou o vnitropolitických tématech, jsou o evropské integraci. Myslí si to skutečně? Těžko, to by nebyl Klausem. Spíše chce podpořit šance „svých koní, ať už jsou to Machovi svobodní občané nebo Libertas.
Když zelení sázejí na heslo „Evropu změní jen ti, kteří jsou pro Evropu, ne ti, kteří nás z ní vyčleňují, myslí to dobře. Ale nepřipomene to leckomu slogany z Husákových časů? Socialismus mohou reformovat jen ti, kteří jsou pro socialismus. A jsme z Evropy opět doma.
Jak zrádná může být evropská tematika v kampani, ukazuje na svém webu i europoslanec za ODS Miroslav Ouzký. „Postup chomutovské radnice se ukázal být správnou cestou. Podpořím, aby jeho nejasný právní základ byl celoevropsky upraven a boj proti neplatičům dostal i legislativní rámec, uvádí mezi svými tématy.
Ať už se na postup Ivany Řápkové díváme odmítavě, nebo fanouškovsky, jedna věc by měla být jasná každému. Představa, že by tuhle cestu – v prostředí evropských institucí zavánějící rasismem a diskriminací – podpořili europoslanci, patří do sci-fi. Pane europoslanče, pokud chomutovské radnici fandíte, postarejte se spíše o to, aby se o exekucích dávek mlčelo. Nebo je snad dr. Ouzký zakukleným humanrightistou a chce ten zlořád po evropsku provětrat?
Nejvýstižněji to shrnul evropský lídr ČSSD Jiří Havel svým již proslulým výrokem: „Ten, kdo se bude bavit o evropských věcech, se ukáže jako naprostý politický idiot. Jistoty Brusel nedodá Tak koho a proč vlastně volit? Člověk, který se zajímá o to, co ho nějak přesahuje, tak silně, že ho upoutá i evropské dění, nemusí vybírat umanutě podle stran, ale typově podle osobností.
Máme volit třeba Janu Hybáškovou, protože je jedinou europoslankyní, která umí arabsky, dokáže posoudit, nakolik jsou palestinské učebnice štvavé, a zároveň pěstuje dobré vztahy EU s Izraelem? Hybášková v europarlamentu odvedla velký kus práce za Česko i české předsednictví, ale při vší úctě – to není motivace pro běžného voliče.
Máme volit někoho, kdo se vyzná v bruselských kuloárech, nebo spíše toho, kdo prokázal normální zdravý rozum v českých poměrech? To ať si rozhodne každý sám. Koho to ale zajímá opravdu, ať si ohlídá, kde rozhodují evropské instituce a kde české.
Dnes zapomeňte na Paroubkovy jistoty, regulační poplatky ve zdravotnictví či důchody – tady europoslanci nic neovlivní. Chcete-li si skutečně vybrat, vybírejte podle toho, jak se stavějí třeba k energetické bezpečnosti.
Autor: Zbyněk Petráček