Martin Weiss, Lidové noviny, 29. února 2009
Na to, aby radikálně předělal Ameriku, nemá Barack Obama prostředky ani temperament
Barack Obama, to tu ještě nebylo. Může se jeho vláda stát přelomovým obdobím, které změní Ameriku tak jako třeba občanská válka, Rooseveltův New Deal nebo Johnsonovy sociální reformy? Kupodivu ta nejrevolučnější změna je stále ta, která se může zdát tou nejpovrchnější.
Americkým prezidentem se stal černoch – a nic se nestalo. Jen všichni tiše vstřebávají, že něco jiného je být teoreticky přesvědčen, že se dnes může stát prezidentem Afroameričan, a něco jiného je opravdu se o tom přesvědčit.
Ale tím také revoluční změny končí. Ne že by Barack Obama nebyl originální a silná osobnost, ale nemá temperament revolucionáře. A ani uprostřed nejhlubší poválečné krize není americká společnost na revoluci naladěna. A pokud by na ni Obama měl chuť a podporu, nemá na ni peníze.
Je to vidět na obezřetném postupu při pomoci automobilkám a bankám. Z určitých právních a technických důvodů by nejpraktičtější metodou jejich sanování bylo znárodnění, byť jen na okamžik. S tím ale Obamovi lidé váhají a bojí se toho ještě víc než slova bankrot. Schyluje se k tomu až dnes, když měli lidi čas sžít se s představou, že jinak to nepůjde. Na znárodňování ani na trvale větší roli státu nemají Američané apetit.
V Americe se samozřejmě mluví a bude mluvit o tom, že skončila éra, že určitý model ekonomiky zkrachoval. Jenže prakticky celá ta diskuse se odehrává bezpečně na bázi kapitalismu.
Mluví se spíš o odpovědnosti, obezřetnosti, o solidních základech, o tom, že relativní váha finančních služeb v americké ekonomice je neudržitelná.
Právě takto, a nikoli s nějakými socialistickými představami, do této diskuse vstupuje i Obama. Představuje to pro něj jistý politický problém.
Za prvé, kdysi monoliticky republikánský Wall Street dnes přispívá finančně víc demokratům než republikánům.
Za druhé, odbory, další politická síla, bez níž žádný demokratický politik nemůže být zvolen, na cestě k této tradiční hospodářské renesanci představují jednu z velkých překážek: právě ony jsou jednou z největších příčin problémů automobilek, jež nyní Obama hasí. Vizuální zkratkou ten problém vystihl nevědecký průzkum parkoviště Bílého domu, kde reportéři našli mezi 23 auty jen pět amerických.¨
I co se týče boje s terorismem, tématu, jímž se v kampani nejostřeji vymezoval vůči republikánům, je Obama značně konzervativní. Velkou pozornost vzbudilo, že rozhodl zavřít Guantánamo, menší už, že řadu právních nástrojů zděděných po Bushově administrativě si podržel. I dokumenty vztahující se k mimořádným metodám výslechů se odhodlal zveřejnit, když hrozilo, že soud to tak jako tak nařídí. Stejně tak radikálně nezavrhl vše ze zděděné strategie v Afghánistánu i Iráku. Ne že by zahodil své názory, ale chápe význam kontinuity.
Případný záměr předělat Ameriku k sociálnědemokratickému obrazu je především limitován finančními zdroji. Což nás přivádí k zahraniční politice. Pohled na Hillary Clintonovou ujišťující trochu zoufale na tiskové konferenci svůj čínský protějšek, že Amerika bude i nadále spolehlivý dlužník, naznačil tyto meze docela brutálně. Odchod neoblíbeného Bushe dává Obamovi prostor k novému začátku, ale zatím se zdá, že hlavní charakteristikou toho nového bude management úpadku.
Obama nabídl Rusům tajným dopisem jednání o Íránu a protiraketové obraně, ti se mu odvděčili tím, že dopis nechali uniknout do novin. Nabídl Íránu přímé rozhovory a narovnání vztahů, ti zareagovali odsouzením americké novinářky do vězení. Šílenci v Pchjongjangu si načasovali vypuštění nové balistické rakety na den Obamova projevu o jaderném odzbrojení. Obama přijel do Evropy nabídnout nové spojenectví a dostalo se mu přivítání v duchu: to je dost, že jsi konečně uznal, že Amerika za všechno může, teď koukej vyřešit krizi a na to, že bychom poslali další vojáky do Afghánistánu, zapomeň.
Ti, kdo poslouchají Obamův hlas a sní o tom, že si na něj sáhnou, vnímají jenom hudbu okamžiku. Politici chladnokrevně sledují chování v čase a musí učinit jediný závěr: tohle není supervelmoc. Možná v Obamově zahraničněpolitickém týmu dochází k určitému procesu učení či tříbení názorů a toto není setrvalý stav. Nezničitelná americká energie a vynalézavost a také nejlepší demografické vyhlídky ze všech západních zemí ji můžou zachránit před úpadkem; i 70. léta Jimmyho Cartera nakonec skončila. Ale okolní svět nestojí na místě – Amerika jako supervelmoc se už sotva vrátí.
Autor: Martin Weiss