David Klimeš, E15, 10. dubna 2009
Intriky kolem jmenování nového „letního“ premiéra Jana Fischera připomínají zápas ve volném stylu. Tedy včetně podpásových ataků či podrážení nohou. Kdo tedy tímto způsobem vyhrál? Jednoznačně prezident Václav Klaus. Ten svým trváním na okamžité náhradě padlého kabinetu a uspěchaným jmenováním nového premiéra Topolánkovi připomněl, že odchod ze Strakovy akademie může být ještě mnohem bolestivější než samotný pád vlády v parlamentu.
„Ahoj José. Ano, to pozvání Běloruska do Východního partnerství ještě musíme probrat. Jasně, to ještě dělám já. Vyjednávání s Chorvatskem o přistoupení k EU? Počkej, není to až na červnové Radě Evropy? Tak to sorry, to už nedělám, to dělá Fischer. To je nový český premiér. Ne, já jsem taky premiér. Oba jsme teď premiéři. Ne, nevím, co si o Chorvatsku myslí, pošlu ti na něj číslo. Hm, promiň.
Takový telefonát klidně může mít Mirek Topolánek se šéfem Evropské komise José Barrosem. Od včerejška totiž máme nového premiéra, ale ten starý musí ještě měsíc odsloužit. To znamená, že Topolánek například ještě bude moderovat klíčovou prioritu českého předsednictví, takzvané Východní partnerství EU s postkomunistickými zeměmi. Jenže 8. května se vším skončí a agendu předá úřednickému premiérovi Fischerovi.
Zmatení evropští státníci tak vůbec nemohou tušit, která bije. Dobře, Česko ukázalo pádem vlády uprostřed předsednictví, že je stále nedůvěryhodnou postkomunistickou zemí. Ale alespoň by mohlo jasně říci, s kým se teď máme bavit. S odstaveným Topolánkem? Nebo už s Fischerem?
Prezidenta ale tato evropská ostuda nepálí. On poměřuje své činy výhradně domácí optikou. A z tohoto pohledu jasně vyhrál. V den pádu vlády ještě šéf ČSSD Jiří Paroubek sliboval, že nechá Topolánka kvůli kontinuitě dotáhnout české předsednictví. Jenže když se to podařilo, Klaus požadoval okamžitý odchod svého kritika Topolánka.
To nemá absolutně opodstatnění a protiřečí to i předchozím prezidentovým činům. V roce 2006 nechal Klaus premiérovat Topolánka v demisi 28 dnů, jeho neschválený kabinet pak spravoval bez problémů zemi tři měsíce. Nyní se však o překot žene, aby Topolánkovi nedopřál slast z kvalitně připraveného předsednictví.
Předčasné jmenování Fischera je už přímo okopávání Topolánkových kotníků. Nový premiér je většinou (logicky) jmenován v den demise předchozího, nyní se tak nesmyslně děje měsíc před jmenováním nového kabinetu. Cíl je jediný: aby Topolánkovi odchod ze Strakovy akademie co nejvíce zhořkl.
Autor: David Klimeš