Alexander Tomský, E 15, 16. března 2009
Pohled na politiky, ať naše domácí, nebo třeba ty zahraniční, kteří se sjeli o víkendu do Británie, by měl dnes zákonitě každého naplňovat dobrými pocity. Ještě nikdy v dějinách se vlády nesnažily řešit téměř všechny lidské problémy, konat systémové dobro a vyvíjet trvalou aktivitu za zlepšení poměrů.
Před nedávnými sto lety neměli ministři žádné charitativní ani pedagogické sklony. Vlády se zabývaly hlavně diplomacií, což vedlo k válkám. Jinak byly v podstatě zcela nečinné a společnost se musela postarat sama o sebe. Je sice pravda, že občan platil vládě místo daní jenom tuzér, také ale od ní na oplátku nic nedostával.
Ministerská výchova
Od té nešťastné doby jsme urazili slušný kus cesty po ose humánního pokroku. Pokrok je vidět všude. Společnost se stala stálým pacientem a vláda všechny její vady, nedostatky a neřesti ošetřuje. I ministr lidských práv a povinností Michael Kocáb právě zahájil sedmimilionovou reklamní kampaň za výchovu dětí bez tělesných trestů. Nepochybně jsou mezi námi ještě jedinci, kteří pozitivní vliv vládní pedagogiky a reklamy nepochopili. Budou mezi nimi i učitelé stěžující si na rostoucí neurvalost žáků.
Ministerstvo vnitra zase opatřilo nová policejní auta reklamním heslem „pomáhat a chránit. Některá individua žijí stále v zajetí starých represivních představ, ačkoli jsme dávno zrušili vysoké tresty i nelidské věznice. Představa policie jako sboru strážných andělů je jim stále nepochopitelná. Neměli bychom zapomínat, že nejen napadený, ale i násilník je obětí, někdy dokonce jedinou, což radikálně mění systém pozitivního dozoru.
Nejsou? Vytiskneme…
Neuvěřitelného pokroku bylo u nás dosaženo ve vzdělání. Na vysokých školách už studuje 67 procent žáků a téměř všichni studia bez potíží dokončí. Represivní hodnocení a vylučování bylo již téměř odstraněno. Výsledky jsou zřejmé – rodí se budoucí národ humanitních vzdělanců. Z nich se nakonec bude rekrutovat třída nových politiků, kteří budou ještě lépe chápat potřeby společnosti. I to bude samozřejmě něco stát. Potřebné techniky a inženýry budeme zkrátka muset importovat.
Pokrok je ale vidět i na mezinárodní úrovni, nejde o českou specialitu. Víkendová schůzka ministrů financí skupiny G20 v anglickém Shorehamu ukázala, jak zajedno dovedou být politici, jde-li o věci zásadní. Všichni svorně stvrdili, že jim jde o solidární zajištění dalšího růstu světové ekonomiky.
A ani zde nelze nic nechat napospas negativním a zastaralým zákonitostem trhu, jenž vypadá, jako by snad měl pro přemíru oběživa splasknout. Cestu vpřed už před schůzkou ukázal britský premiér Gordon Brown, když hovořil o takzvané monetizaci toxických dluhů v jednotlivých bankách. Pokud částka, kterou takové dluhy představují, převyšuje objem peněz, jež může stát získat půjčkou, například dluhopisy, je možné potřebné peníze vytisknout. I zde se tedy ukazuje možnost, jak pozitivně řešit charakter trhu, v dávných dobách represivní a vedoucí k bankrotům.
Všechno něco stojí
Všechno, dokonce i krásná nová doba léčitelských vlád, něco stojí. Recese se v důsledku prodlouží a nakonec inflací a nevyhnutelnými bankroty stejně i výrazně prohloubí. V krátkodobém období však budou mnozí pečující politici znovu zvoleni. A v dlouhodobém, jak říkával slavný ekonom John Maynard Keynes, budeme stejně všichni mrtvi.
Autor: Alexander Tomský