Tomáš Němeček, Hospodářské noviny, 26. února 2009
Národ, který vynalezl automobil, ho nemůže jen tak nechat být. Prohlásil během programové řeči v Kongresu Barack Obama. Byl by to zábavný omyl, kdyby nebyl výmluvný: kdekterá vyspělá země se začíná chovat, jako by se Karl Benz s Gottliebem Daimlerem narodili u nich.
Z automobilového průmyslu přicházejí samé špatné zprávy. Evropa přetéká neprodanými vozy (Toyota si ve Švédsku najala obří nákladní loď, protože se jí už nevejdou do skladů). Rating Fiatu spadl do kategorie »splašky« (junk). Celá americká velká trojka je zralá na bankrot. Z japonských výrobců je v zisku Honda – ovšem nikoli díky automobilům, ale kvůli oblibě jejích motorek v Asii a Jižní Americe…
Dokonce ani dobré zprávy nejsou tak dobré, jak se zdálo. Francie i Německo, které se užuž radovaly, jak jim šrotovné na zničení starého auta zabírá, si všimly: Není to jen tak, že lidé, kteří by si auto koupili stejně, si ho koupí dřív?
Po zachraňování bank přišla další fáze: automobilky. A po nalévání peněz přichází – ještě více peněz. Záchranné plány už oznámily Británie, Itálie a Španělsko i Francie (Sarkozyho vláda dokonce nasadila »státní suverénní fond« FSI na pomoc výrobci autosoučástek Valeo).
Kancléřka Merkelová se zpěčovala dlouho. Jenže když spolu soupeří na jedné straně principy a na druhé 400 000 míst navázaných na Opel, bulvár Bild (»bez pomoci Opel zkrachuje v květnu nebo v červnu!«) a podzimní volby… nevypadá to pro principy dobře.
Strážcem pravidel teď zůstává Evropská komise a menší státy včetně českého předsednictví. Ale proti nim stojí Sarkozyho právo většího, bezohlednějšího a drzejšího: »Raději bych viděl koordinovanou evropskou podporu automobilového průmyslu. Pokud chybí, pak musíme jednat sami.« S takovou tedy vítejte v Evropě bariér.
Autor: Tomáš Němeček