Kéž by ropa už zase podražila


Filip Černoch, Hospodářské noviny, 16. ledna 2009

Volat po zvýšení ceny černého zlata ve chvíli, kdy Evropa trpí nedostatkem plynu a nízké ceny ropných produktů jsou jedním z mála účinných nárazníků proti dopadům finanční krize, musí nutně vypadat jako neobratná agitka kartelu OPEC.

Jenže ani podle těch nejhorších scénářů nevydrží bouře ničící světovou ekonomiku věčně. Za několik málo let se situace uklidní a spotřeba energetických surovin, která dnes díky postiženému byznysu spíše stagnuje, začne zase prudce růst. A dnešní příjemný stav čtyřicetidolarových barelů si vybere svou daň…

Už na počátku listopadu minulého roku oznámily společnosti Saudi Adamco a Conoco Phillips zastavení výstavby exportní rafinerie v saúdskoarabském Yanbu, s původně plánovanou kapacitou 400 000 barelů denně. Důvod? Padající ceny ropy. »Potřebujeme adekvátní a přiměřené ceny, které stimulují investice. S takovýmito cenami řada projektů prostě neproběhne,« shrnul už dříve postoj producentů ministr pro energetiku Spojených arabských emirátů Mohamed Bin Dhaen Al Hamli.

A nejde jen o ropné hráče Perského zálivu. Nízké ceny tlačí ke zdi i Rusko, od kterého Evropa odebírá dvě třetiny své spotřeby ropy a zemního plynu. Cena kolem padesáti dolarů za barel je pro východního medvěda naprosto limitní, pod touto hranicí už musí být mandatorní výdaje státu hrazeny z rezerv. Navíc podle kvalifikovaných odhadů potřebuje tamní energetická infrastruktura i jen pro své holé přežití investice v průměrné výši 30 – 40 miliard dolarů ročně. Nemluvě už vůbec o nějaké expanzi a otevírání nových nalezišť. Může se tak stát, že až spotřeba znovu nabere stoupající křivku, nebude odkud brát.

Levná ropa a plyn navíc utahuje smyčku kolem krku i vnitropolitické stabilitě producentských zemí. Mnohé z nich si až příliš zvykly na nekonečný déšť petrodolarů a za současného slabého mrholení bojují s financováním zpohodlnělé domácí ekonomiky.

Příkladem budiž Irán, který své nedávné pohádkové příjmy projedl bez ohledu na chudší léta. Samozřejmě, vidět arogantní a sebejisté vládce Moskvy, Teheránu nebo Caracasu, jak se utrápeně potýkají s výsledky svých krátkozrakých ekonomických politik, může být příjemné. Rozbouřené Rusko nebo Arabský poloostrov ale nepomůžou nikomu.

Přes určitou státní podporu energeticky a klimaticky šetrných technologií je to především vysoká cena energetických surovin, která kdy dokázala evropskou ekonomiku nasměrovat k jejich menší spotřebě. Zatímco drahá ropa tlačí na úspory, využívání alternativ a tím i na omezení energetické závislosti ekonomik, levná surovina přináší plýtvání, závislost a rezignaci na snahu o solidní řešení energetické bezpečnosti států a jejich hospodářství.

Takže, užívejme si nízké ceny ropy. Ale mysleme na to, že tahle radost může jednou něco stát.

Autor: Filip Černoch, analytik Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality