Alice Obrichová, Ekonom, 15. ledna 2009
Kdo vlastně vládne dodávkám ruského plynu do Evropy? Je to Gazprom? Nebo sám ruský premiér Vladimír Putin? Ani jedno, ani druhé. A není to ani monitorovací komise mezinárodních expertů či vyjednavač Evropské komise Mirek Topolánek. Dokonce to nebude ani mezinárodní arbitráž ve Stockholmu, u níž si Rusko stěžuje na ukrajinské zmaření přepravy plynu tranzitním potrubím.
Tak kdo tedy? Zní to absurdně – městský Hospodářský soud v Kyjevě. Ukrajina zatlačila na Moskvu přes dodatky ke smlouvě. Ty zajišťují Rusku pevnou výši tranzitních poplatků Ukrajině až do roku 2010. Když Rusové nepřistoupili na šestinásobné zvýšení poplatků, vstoupil do hry zmíněný soud v Kyjevě. Ten 5. ledna zakázal ukrajinské společnosti Naftogaz, aby přepravovala ruský plyn do Evropy. Rozhodl, že kontrakt o tranzitu je neplatný, ačkoli má vypršet až koncem roku 2010.
Pozoruhodné je, že sama smlouva zůstala nadále v platnosti, neplatné však jsou dodatky k ní. Prý je za ukrajinskou stranu podepsal pouhý náměstek Naftogazu, který k tomu neměl zmocnění vlády.
Plyn do Evropy přestala Ukrajina posílat 6. ledna, od Rusů ho ale přijímala dál. Den poté odstřihla Ukrajinu od plynu sama Moskva. Pokyn k tomu dal přímo Putin. Zdůvodnil to tím, že přepravovaná surovina k cílovým příjemcům tak jako tak nedorazí. Aby Rusko nebudilo zlou krev ostatních zákazníků, vypracoval v minulosti Gazprom s Naftogazem speciální smlouvu, která legálně umožňuje prodávat ukrajinským sousedům plyn za netržní ceny.
Pro letošní rok navrhla Moskva Kyjevu cenu ve výši 250 dolarů za tisíc kubíků plynu. Ukrajině se zdála vysoká, ačkoli Evropa kupuje ruský plyn po 420 dolarech.
Ukrajina je chudá země. Předsedkyně tamní vlády Julia Tymošenková v novoročním projevu vyzvala občany, aby začali spoléhat na zázrak. Jedině ten může zemi zachránit před hospodářskou katastrofou.
Srbsko, Černá Hora a Makedonie jsou rovněž chudými státy. Hluboko do kapsy mají i Rumuni a Bulhaři. Přesto všichni na rozdíl od Ukrajiny platí za plyn tržní cenu. Ukrajina se pustila do velké hry. Času má dost. Plynem se dostatečně předzásobila, takže ho má plné zásobníky. Přidá-li k tomu plyn, který na svém území sama těží, obejde se bez ruských dodávek takřka celý rok. Takto se chová kandidátská země NATO?
Když až dosud z ruského plynu Ukrajina profitovala, jak je možné, že hospodářsky živoří? Plynovod i těžební firmy patří státu, ale zisk z distribuce si mezi sebou rozdělují místní zbohatlíci, kteří jsou štědrými sponzory tamních zkorumpovaných politiků. Příští rok jsou na Ukrajině prezidentské volby. Kampaň začíná.
Rusko-ukrajinské licitování o cenách plynu je už roky pravidelnou novoroční tradicí. Obdobným zvykem je i nepovolené odebírání plynu Ukrajinou z dodávek určených pro Evropu. Letos poprvé však Evropa zůstala bez plynu.
I když Gazprom dodávky obnoví, není jisté, jak dlouho půjdou přes Ukrajinu dál. Z této vleklé nejistoty vede jediná cesta. Tou je nastolení tržních cen za plyn pro Ukrajinu. Dosavadní cenová výhoda totiž vede pouze k deformaci hospodářské soutěže Ukrajiny s jinými evropskými státy. Evropská komise by měla přestat zavírat oči nad tímto dumpingem.
Autor: Alice Obrichová