Jan Žižka, E 15, 8. ledna 2009
Není to tak dávno, co ruský premiér Vladimir Putin furiantsky vzkázal Evropské unii: Nechcete severoevropský plynovod pod hladinou Baltského moře? Pochybujete o něm, váháte? Tak ho stavět nebudeme a hotovo. Však uvidíte, naznačil mocný muž z Moskvy. Takže teď, po necelých dvou měsících, vidíme.
Ukrajinská cesta pro putování ruského plynu byla uzavřena. Jistě, jde o rusko-ukrajinský obchodní spor, do kterého se ani české předsednictví EU nehodlá vměšovat. V Moskvě ale bezpochyby také dobře vědí, jaký vzkaz nyní chtějí vyslat do střední a západní Evropy.
Čím to, že se v Moskvě rozhodli utáhnout kohoutky způsobem, který šokoval i staré energetické harcovníky? Přestala snad platit poučka o oboustranné závislosti, podle níž je Moskva stejně závislá na evropských trzích jako Evropa na ruských surovinách? Nikoliv, to stále platí.
Rusové také dobře vědí, že EU chce své surovinové zdroje diverzifikovat. Zároveň si jsou ovšem dobře vědomi pocitu mnoha Evropanů, že se bez ruského plynu tak jako tak neobejdou. A utažením kohoutků Moskva mimo jiné říká: Sami vidíte, jak je ukrajinská cesta nejistá. Je přece ve vašem zájmu, abyste podpořili naše ruské projekty severního plynovodu přes moře a také toho jižního přes Turecko. Koneckonců vidíte, že už teď se k vám snažíme náš plyn dostat jinudy než přes Ukrajinu.
Rusové povzbuzují takové uvažování o surovinových zdrojích, které dnes už není řadě Evropanů cizí: Diverzifikace přece nemusí nutně znamenat, že hned dovezeme plyn z Íránu nebo Kataru. Stačí, když se k nám dostane tentýž ruský plyn, ale spolehlivější cestou.
Evropské země sice ještě zcela nepohřbily projekt plynovodu Nabucco, který je alternativou k ruskému potrubí, ale na stavbě nových ruských plynovodů se také chtějí podílet. Tento přístup hodně vadí Polákům a baltským státům, většina ostatních zemí EU je s ním buď smířena, nebo se do ruských projektů přímo aktivně zapojuje. Ve srovnání s Rusy takoví Ukrajinci moc trumfů nemají. Rusko může vsadit na nejbohatší zásoby plynu na světě, Ukrajinci maximálně na děravé „cesty.
arůstající ruské sebevědomí může být – a také je – mnoha Evropanům protivné. Kdyby měla Evropská unie sama více plynu, možná by se Rusku postavila ostřeji. Při nedostatku plynu však vzájemná důvěra a solidarita v unii není bůhví jaká. Všichni vědí, že o společné energetické politice se zatím spíše mluví, zatímco smlouvy s Gazpromem si každý uzavírá po svém.
Přesto nemohou být ani Rusové v klidu: pokud by rostlo napětí ve vztazích s Evropou, snaha EU diverzifikovat i „teritoriálně bude stále silnější.
Autor: Jan Žižka