07.02.2011
Euroskop
Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy představili na páteční Evropské radě plán na vytvoření paktu konkurenceschopnosti, který by stanovil společná pravidla pro hospodářské politiky států eurozóny. Jaké úmysly za novým návrhem stojí se ptá mnoho odborníků, mezi nimi známý komentátor Financial Times Deutschland (FTD) Wolfgang Münchau.
„Možná chce Angela Merkelová návrhem na užší koordinaci ekonomických politik v EU zlepšit své image v Evropě. Anebo chce zamaskovat, že i ona nese podíl na vzniku krize, píše v pravidelném sloupku německý ekonom.
Myšlenka společné evropské hospodářské správy je sice dobrá, ale Merkelová se snaží evropeizovat nevhodné oblasti, tvrdí Münchau. Kancléřka chce v celé eurozóně prosadit odchody do důchodu v 67 letech a obdobu německé dluhové brzdy, která stanovuje maximální výši rozpočtového deficitu.
Naplní se černá Dahrendorfova vize?
„Zvýšení důchodového věku nevyřeší předlužený finanční sektor, stejně jako by vyšší podnikové daně nezabránily irské krizi. Naopak irskému státu stěží pomůže k solventnosti zvýšení daní, které zpomalí hospodářský růst, tvrdí německý ekonom.
Münchau očekává, že návrhy se setkají s takovým odporem, že se EU přiblíží prognóze významného liberálního myslitele lorda Dahrendorfa, podle něhož euro evropské národy k sobě nepřiblíží, ale naopak je rozkmotří.
Možná chce kancléřka, aby nebyla věčně tou, která říká „Ne. Přinesla proto vlastní návrhy, ke kterým řeknou „Ne jiní. Politickou zodpovědnost poté ponesou oni. Nebo se Merkelová snaží odvrátit pozornost od německé role v krizi, spekuluje Münchau.
Německo se brání restrukturalizaci bankovnictví
V Irsku, Portugalsku a Španělsku propukla bankovní krize, která se kvůli státním garancím přeměnila v dluhovou krizi státních financí. Rozpočtové úspory jsou nutné, ale krizi nevyřeší, protože bez restrukturalizace a rekapitalizace bankovního sektoru nebude žádné řešení účinné, píše FTD. A Berlín je největším odpůrcem restrukturalizace bankovnictví v Evropě. Spolková centrální banka se bránila především větší transparentnosti zátěžových testů bank, aby ututlala insolventnost velké části svého bankovního sektoru, vysvětluje komentář.
Kancléřka podle komentátora sedla na lep těm, kdo věří, že krize je již překonaná. Spolu s dalšími politiky nepochopila, proč krize přetrvává tak dlouho. Ti krizi chápou jako důsledek koordinovaného útoku finančních trhů. Když se trhy uklidní, musí být podle nich krize zažehnána. Politici proto stále sledují jako cíl uklidnění trhů – v roce 2008 slíbili garance za bankovní vklady, potom řecký záchranný balíček, 750miliardový záchranný mechanismus pro eurozónu a zátěžové testy bank. Po každé následovala euforická reakce trhů, která však netrvala dlouho, vypočítává Münchau.
Za krizi mohou nerovnováhy finančních toků
Je správné, že se na evropské úrovni konečně diskutuje o řešeních krize jako například přehodnocení úroků a doby splatnosti řecké půjčky. To ale neznamená, že krize již skončila. A spekulovat o pokrizové politice je podle německého ekonoma lehkomyslné. Bez nalezení řešení totiž žádný pokrizový čas nebude – pouze dále doutnající krize.
Příčinami globální krize byly nerovnováhy ve finančních tocích. Zatímco obchod je mezinárodně regulován, finančnictví podléhá národní kontrole. Proto došlo k řetězu příčin a důsledků od německých a čínských přebytků k americkým hypotékám. Také v eurozóně vznikl takový řetěz od severních přebytkových do jižních deficitních zemí. S výjimkou Řecka ale nebyly viníky rozpočtové deficity, ale bublina na trhu nemovitostí na evropské periferii, kterou s rostoucím nadšením financovaly německé, rakouské, belgické a holandské banky, uzavírá Münchau.
Autor: Euroskop
