22.05.2010
čtk
Věčné dilema Ruska – zda patří k Evropě, nebo k Eurasii – má nový náznak odpovědi. Je jí nyní zveřejněná nová zahraničněpolitická doktrína. Byla jako „důvěrný“ dokument zveřejněna v plném znění na internetové stránce ruské mutace Newsweeku. Jako novou prioritu stanoví posílení svazků s Evropskou unií a se Spojenými státy, napsal francouzský list Le Monde.
Konec s eurasijským fanfarónstvím a se slavjanofilskými sny o Moskvě jako třetím Římu. Ekonomická krize Rusko nutí, aby se vidělo jako evropské. Když Rusko upouští od pohledu na svět prizmatem vztahů přátelé-nepřátelé, upouští od svých imperiálních ambicí, aby se nechalo vést svými hospodářskými zájmy?
Pokud jde o Evropskou unii, privilegovaného partnera, jde o to, vypracovat pilotní projekt spojenectví pro modernizaci. USA nezůstávají opomenuty. Díky novému elánu po nástupu Baracka Obamy chce Moskva dospět ke zrušení amerických omezení na převod technologie.
Ještě víc udivuje, že Čína je v dokumentu popisována jako aktér, jehož ambice musejí být omezeny, protože Číňané potřebují naši pomoc víc než my jejich.
To je opravdová revoluce! Doktrína, kterou vypracovala skupina ruských diplomatů, se tedy rozchází s antagonistickým viděním světa, které v Kremlu převládalo od nástupu Vladimira Putina v roce 2000. Ten měl dosud sklon popisovat svou zemi jako obleženou pevnost připravenou si to s kýmkoliv vyřídit, jako tomu bylo v případě Gruzie v srpnu 2008.
Na první pohled zapadá tato doktrína do projektu modernizace Ruska, hýčkaného prezidentem Dmitrijem Medveděvem. Copak v listopadu 2009 nepopsal Rusko jako zaostalý a zkorumpovaný stát s primitivní ekonomikou a slabou demokracií? Od té doby se z věží Kremlu nepřestává linout líbivá melodie.
Dva dny před oslavami 65. výročí vítězství nad nacistickým Německem Medveděv kritizoval totalitní režim SSSR a neodpustitelné Stalinovy zločiny. Odsouzení bylo tím překvapivější, že protiřečilo záměru moskevského starosty Jurije Lužkova vylepit portréty tatíčka národů pomalu všude po Moskvě.
Pak se staly srdečnými rusko-polské vztahy. Teď, po tragické smrti polského prezidenta Lecha Kaczyńského u Smolenska, pro Rusko a Polsko udeřila hodina diplomacie letecké katastrofy a usmíření.
Jaké jsou příčiny této nové politiky? Ruští komentátoři jich nadhazují tisíce. Nejčastější je tento: Rusko, oslabené loňským propadem svého HDP o 7,9 procenta a silným snížením zahraničních investic, si uvědomuje, že své globální ambice nebude moci uskutečnit bez pomoci západních zemí.
Podle ředitele Carnegieho střediska v Moskvě Dmitrije Trenina Rusko nemá, co by potřebovalo k tomu, aby se stalo významnou a globální politickou a hospodářskou silou 21. století. Poměrná hojnost energetických zdrojů a jaderný arzenál nestačí. Kreml je nucen připustit, že Rusko se nebude moci zmodernizovat vlastními silami. Potřebuje investice a hospodářské partnerství se Západem.
Zapomeňte na myšlenku, že tato novota je způsob, jímž se chce Medveděv distancovat od svého mentora Putina s pohledem upřeným na prezidentské volby v roce 2012. Nová politická linie, diktovaná úvahami o přežití, není jen Medveděvova. Tentokrát mluví dvouhlavý orel jedním hlasem.
Je pravda, že Medveděv, jak vysvětluje tisk, se obtížně dostává ze své role Simeona Bekbulatoviče, toho velkého tatarského knížete, kterého Ivan Hrozný obrátil na pravoslaví a z nejasných důvodů ho na rok (1575-1576) posadil do Kremlu, než vzal věci znovu do rukou a poslal ho do kláštera. Simeon jenom hlídal místo do návratu svého pána.
S Medveděvem je to trochu jinak. Podle Nikolaje Petrova z Carnegieho střediska je jeho základní úkol uchovat moc pro Putina. Musí vylepšit obraz země a vysílat pozitivní signály, proto tam je, napsal Petrov.
Rusko se nevzdalo své role velmoci, ale chce ji uplatňovat účinněji, mezi jiným získáváním průmyslových a energetických aktiv ve státech bývalého Sovětského svazu. V nové doktríně jsou pobaltské státy označovány za vhodnou oblast, kde je národní bohatství vážně zdevalvováno a která už nepředstavuje pro členské státy EU přitažlivou investici.
Mocenský tandem, snažící se dát zapomenout na minulé škody, jako je okupace 30 procent gruzínského území počínaje srpnem 2008, chce celou svou váhu uplatnit v nové evropské bezpečnostní architektuře. To je poselství, které chtěl vyslat zorganizováním grandiózních oslav výročí vítězství nad nacisty. Rusko chce na starém kontinentu vystupovat jako osvoboditelský a stabilizující stát. Lze mu ale věřit?
Autor: Euroskop
