21.02.2010
čtk
Vysoké státní dluhy vedou k výraznému zpomalení hospodářského růstu, což nakonec podkope schopnost tyto dluhy snižovat a může ohrozit platební schopnost zadlužených zemí. Vyplývá to ze studie založené na empirickém zkoumání souvislostí mezi různými úrovněmi dluhu a ekonomickým růstem za poslední až dvě století, jejímž spoluautorem je bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu Kenneth Rogoff.
Jako klíčovou hranici škodlivosti dluhu pro růst studie identifikovala 90 procent hrubého vládního dluhu (včetně splátek úroků) na hrubého domácím produktu. K tomuto prahu se po finanční krizi a hospodářské recesi blíží významné vyspělé země v čele se Spojenými státy. Pokud nám má být historie vodítkem, pak jsou pro Spojené státy a další vyspělé ekonomiky rostoucí vládní dluhy velkým problémem, uvedla druhá autorka studie Carmen Reinhartová.
Hrubý vládní dluh v USA dosáhl loni 85 procent HDP a do roku 2014 se má podle předpovědi Mezinárodního měnového fondu dostat na 108 procent. Vládní dluh Británie má vystoupit z loňských 68 procent do tří let na 98 procent.
Studie na základě souboru 3700 pozorování ze 44 zemí světa zjistila, že roční růst ekonomik vyspělých zemí byl při dluhu nad 90 procenty v poválečné době o zhruba jeden procentní bod pomalejší než při jakékoli nižší zadluženosti. Za poslední dvě století byl růst vysoce zadlužených zemí o dva procentní body nižší než průměrný růst zemí v obdobích, kdy měly nejnižší dluh do 30 procent. Vyspělé země dosahují vesměs dlouhodobého růstu mezi 2-3 procenty, takže vysoké dluhy by znamenaly výrazné oslabení jejich ekonomik.
Ještě výraznější je tento vztah u zemí s rozvíjející se tržní ekonomikou, které obvykle rostou rychleji. Průměrný růst je zde při zadluženosti nad 90 procenty proti nejnižší dluhové skupině slabší o plné tři procentní body.
Zjištění studie ještě dále komplikují dilema takzvané exit strategie, před nímž vlády řady zemí nyní stojí. Například MMF opakovaně doporučuje, aby vyspělé země stále ještě pokračovaly v expanzivní fiskální a měnové politice, která by posílila ekonomiky a odvrátila riziko dvojí recese. Pokud to ale budou dělat, jejich dluhy se budou dál zvyšovat, což podle studie podváže růst a nakonec povede k tomu, že dluhy bude již velmi těžké snížit zpět.
Zpomalování růstu zemí s rostoucí zadlužeností je mimo jiné důsledkem vyšších úrokových sazeb, které omezují kapitálové investice, a toho, že stát vytlačuje z úvěrového trhu soukromé subjekty. Důležitým faktorem však podle autorů studie jsou rovněž obavy veřejnosti a ekonomických aktérů z toho, že vlády se budou pokoušet snižovat rozpočtové deficity, z nichž vládní dluhy především vznikají, hlavně zvyšováním daní.
Podle ekonoma Stanfordovy univerzity Michaela Boskina, který stál v čele ekonomických poradců prezidenta George Bushe, by však vyrovnání amerického rozpočtového deficitu v roce 2015 vyžadovalo zvýšit daň z příjmu Američanů o plných 43 procent. Razantní zvyšování daní je ovšem jistou cestou k podkopání růstového potenciálu ekonomiky. Je těžké představit si horší překážku růstu, uvedl Boskin v listu The Wall Street Journal.
Co se týče konkrétní hranice 90 procent, autoři ji nechápou jako absolutní a připomínají, že každá země má vyvinutou jinou citlivost na to, co chápe jako normální výše dluhu. Jakmile se však zadluženost dostane k historickým hranicím, často právě na pomezí roční ekonomické produkce země, projeví se u investorů do vládních obligací netolerance k dluhu a přirážky k úrokům z dluhopisů a tím i vládní náklady na nové půjčky začnou prudce narůstat, jako se to stalo v posledních měsících Řecku. V té chvíli jsou vlády nuceny dramaticky zpřísnit rozpočtovou politiku, aby získaly v očích investorů opět na věrohodnosti.
Dluhy začaly ve vyspělém světě po vypuknutí finanční krize a hluboké recese prudce růst. Krize přiměla vlády ohrožených zemí k vysokým výdajům na záchranu finančních institucí, značná řada zemí však kromě toho začala podporovat ekonomiku vysokými rozpočtovými výdaji. Recese navíc silně snížila daňové příjmy z daní a zvýšila mandatorní výdaje.
Autoři upozorňují, že na rozdíl od válečných dluhů, které ukončení války a přechod ekonomiky na civilní produkci dokáže rychle smazat, je exploze dluhu v dobách míru mnohem úpornější a nebezpečnější. Často totiž odráží nestabilní politickoekonomickou dynamiku, která dokáže přetrvat po velmi dlouhá období, naznačují autoři destruktivní vliv demokratického volebního cyklu na veřejné finance.
Záleží však také na tom, zda jsou jednotlivé zadlužené země své dluhy dlouhodobě schopny splácet novými půjčkami. Japonsko, které je ve vyspělém světě nejzadluženější se zhruba 180 procenty na HDP, se získáváním nových úvěrů potíže nemá. Naopak Řecko s dluhem necelých 120 procent, se dostalo do dlužnické krize poté, co mu na podzim ratingové agentury srazily úvěrovou známku z kategorie A do béčka a země ztratila důvěru investorů.
Prudký růst dluhu může ohrozit i privilegovanou úvěrovou pozici USA. Ratingová agentura Moody’s již upozornila, že bez zásahu proti nastolenému trendu dlouhodobého růstu zadluženosti se budou muset Spojené státy připravit na ztrátu nejvyšší úvěrové známky.
Evropská unie stanovuje pro státní dluh limit 60 procent HDP, průměr celé EU však loni překročil 70 procent. Státní dluh České republiky se dosud pohyboval pod 30 procenty a až letos by měl podle odhadu Evropské komise dosáhnout asi 38 procent HDP. Pokud by ale Česko s deficity rozpočtu a dluhem nic nedělalo, dosáhla by zadluženost v roce 2020 již 66 procent a následně by rostla geometrickou řadou.
Autor: Euroskop
