Finanční rámec na roky 1988-1992

První finanční rámec byl pětiletý a vztahoval se k období 1988-1992. Jeho hlavním cílem bylo stabilizovat financování Společenství a podpořit politiku hospodářské a sociální soudržnosti. V souvislosti s vytvářením jednotného vnitřního trhu a s přijetím revize zakladatelských smluv ES v rámci Jednotného evropského aktu podepsaného roku 1986, který v nově upraveném článku kladl důraz na hospodářskou a sociální soudržnost, navrhla Evropská komise komplexní reformu evropského rozpočtu – tzv. Delorsův balíček I. Reforma rozpočtu Společenství reagovala jak na již zmíněnou rostoucí nerovnováhu příjmů a výdajů rozpočtu tak na vytváření vnitřního trhu ES a na rozšíření ES o hospodářsky chudší středomořské státy. Delorsův balíček I měl umožnit hladké vytváření vnitřního trhu a udržení hospodářské a sociální soudržnosti ve všech členských státech ES. V únoru 1988 byly na zasedání Evropské rady v Bruselu návrhy obsažené v tomto dokumentu přijaty, samotný víceletý finanční rámec vstoupil v platnost v červenci 1988.

Na výdajové straně zahrnoval finanční rámec reformu společné zemědělské politiky a postupné snižování podílu výdajů plynoucích na zemědělskou politiku ES (růst výdajů na SZP měl dosahovat 74 % růstu HND). Na druhé straně měly být v období 1989-1993 zdvojnásobeny výdaje společného rozpočtu na podporu hospodářsky slabších regionů a oblastí procházejících ekonomickou restrukturalizací (podíl výdajů na strukturální politiky na celkových výdajích rozpočtu vzrostl v letech 1988-1992 ze 17 % na 27 %). Dostatek finančních prostředků na příjmové straně rozpočtu byl zajištěn zavedením čtvrtého rozpočtového zdroje, tj. příspěvků všech členských států na základě jejich HNP (později HND), díky němuž je vybráno potřebné množství financí, pokud jsou první tři zdroje nedostačující.

Přínosem finančního rámce byl také fakt, že se výrazným způsobem zlepšila rozpočtová disciplína a každoroční rozpočty byly přijímány včas a bez velkých sporů mezi jednotlivými institucemi.

Finanční rámec na roky 1993-1999

Další víceletý finanční rámec byl sedmiletý, zahrnoval období let 1993-1999. Byl schválen v prosinci 1992, na zasedání Evropské rady v Edinburku. Základem pro tento finanční rámec byl opět návrh Komise – tzv. Delorsův balíček II.

Trend snižování podílu výdajů na společnou zemědělskou politiku zůstal zachován (roční růst stropu zemědělských výdajů nesměl přesáhnout 74 % reálného tempa růstu HND Společenství), finanční rámec potvrdil také britskou slevu z poplatků do společného rozpočtu, kterou pro Velkou Británii vyjednala v roce 1984 tehdejší předsedkyně vlády Margaret Thatcherová.

Důležitým prvkem se stala podpora soudržnosti – došlo k dalšímu zvyšování výdajů na regionální a strukturální politiku až na 41 % celkového rozpočtu, pro podporu hospodářsky slabších členských států byl zřízen Fond soudržnosti. Dále byly navýšeny prostředky určené na vnitřní politiky (především na výzkum a transevropské sítě), a to přibližně o 30 % za celé období, i na vnější politiky (o více než 40 %). Víceletý finanční rámec reagoval také na revizi zakladatelských smluv ES v podobě Maastrichtské smlouvy podepsané v únoru 1992, která zakotvila harmonogram vytváření hospodářské a měnové unie.

Celkový strop rozpočtu byl postupně zvýšen z 1,21 % HNP EU v roce 1995 na 1,27 % HNP EU v roce 1999. Z důvodu rozšíření Evropské unie o Rakousko, Finsko a Švédsko byl v prosinci 1994 přijat nový finanční rámec, který zohledňoval přijetí těchto států do Unie.

Finanční rámec na roky 2000-2006

Finanční rámec na období 2000-2006 byl schválen na zasedání Evropské rady v Berlíně v březnu 1999 na základě Agendy 2000 – pro silnější a širší Unii (dokument vypracovaný Evropskou komisí a předložený v červenci 1997). V květnu 1999 byla schváliena nová interinstitucionální dohoda, která obsahovala finanční výhled na roky 2000-2006.

Strop vlastních zdrojů byl stanoven na 1,27 % HNP EU, což odpovídá 1,24 % HND Unie. V novém finančním rámci byly zohledněny reforma společné zemědělské politiky, důraz na politiku hospodářské a sociální soudržnosti, předvstupní strategie i budoucí rozšíření Evropské unie a jeho předpokládané důsledky.

Mezi konkrétní kroky patřilo například rozšíření financování zemědělství o politiku rozvoje venkova a o nový předvstupní nástroj pro zemědělství (SAPARD) pro kandidátské země EU. V oblasti strukturální a regionální politiky byl kladen důraz na vyšší koncentraci a efektivitu vynaložených prostředků, došlo proto ke snížení počtu cílů (z původních sedmi na tři cíle) a byl zaveden nový předvstupní nástroj pro spolufinancování projektů v oblasti životního prostředí a infrastruktury (ISPA).

Finanční rámec na roky 2007-2013

Na základě víceletého finančního rámce na roky 2007-2013 měla Evropská unie v daném období k dispozici rozpočet ve výši 864 316 mld. eur v položkách na závazky, což odpovídá 1,048 % HND EU a 820 780 mld. eur (tj. 1,00 % HND EU) v položkách na platby. K jeho schválení došlo v květnu 2006. Finanční rámec byl přijat ve formě tzv. interinstitucionální dohody, což je text, na kterém se musí dohodnout tři instituce – Komise, Parlament i Rada. Členské státy uzavřely kompromis na summitu Evropské rady v Bruselu v prosinci 2005. Od ledna do dubna 2006, kdy bylo dosaženo finální dohody, probíhala meziinstitucionální jednání mezi Radou, Evropským parlamentem a Evropskou komisí (tzv. trialog).

Stěžejní otázkou vyjednávání víceletého finančního rámce bylo, jak se Evropská unie vypořádá s východním rozšířením z roku 2004 a s finančními nároky, které vyvolávala významná hospodářská nesourodost nových a starých členských států. Mezi hlavní atributy finančního rámce patřily speciální alokace pro některé členské státy a celkové navýšení rozpočtu, ze kterého měli v celém období těžit zejména nováčci. Státy se rovněž dohodly také na dočasném uvolnění implementačních pravidel (z pravidla n+2 na n+3). Vstřícným krokem bylo pro nováčky navýšení limitu pro čerpání prostředků v rámci politiky soudržnosti. Jako kompenzace pro tzv. čisté plátce došlo ke snížení nadměrného čistého příspěvku Nizozemska a Švédska a snížení sazby odvodu pro zdroj založený na DPH pro Rakousko, Německo, Nizozemsko a Švédsko. Velká Británie akceptovala snížení britského rabatu o 10, 5 mld. eur na celé sedmileté období. Evropský parlament prosadil zvýšení celkového objemu prostředků nad rámec dohody členských států v položkách na závazky.

Vyjednávací proces

Evropská komise zveřejnila 29. června 2011 návrh podoby víceletého finančního rámce 2014-2020 formou sdělení s názvem „Rozpočet – Evropa 2020“. Mezi legislativní návrhy Komise patřilo vedle samotného nařízení k víceletému finančnímu rámci i další legislativní předlohy týkající se vlastních zdrojů EU, daně z finančních transakcí a nového systému DPH v EU. Tradiční součástí přijetí nového víceletého finančního rámce je i soubor reformních opatření v dílčích politikách EU, které se promítají zejména v kohezní politice a společné zemědělské politice.

Evropská komise původně navrhovala „zmrazení“ finančních prostředků pro víceletý finanční rámec 2014-2020, a to ve výši 1 025 mld. eur v položkách na závazky (tj. 1,05 % HND EU) a 972,2 mld. eur v položkách na platby (tj. 1 % HND EU). To by znamenalo 3,16 % navýšení oproti současnému finančnímu rámci, ovšem snížení o 0,1 % oproti úrovni z roku 2013.

Evropský parlament od zahájení vyjednávání nesouhlasil s návrhem Evropské komise na zastropování výše víceletého finančního rámce na úrovni z roku 2013 kvůli schopnosti EU realizovat klíčové politiky EU. Parlament naopak navrhoval jeho 5 % zvýšení oproti hodnotám roku 2013 na úroveň 1,11 % HND EU.

V červenci 2012 předložila Evropská komise upravený návrh nařízení Rady. Úpravy souvisely s plánem přistoupení Chorvatska v roce 2013 a novými makroekonomickými ukazateli a predikcemi.

Kyperské předsednictví navrhlo v říjnu 2012 ještě rozsáhlejší škrty ve srovnání s předloženým návrhem Evropské komise, které měly zajistit úspory ve výši nejméně 50 mld. eur napříč jednotlivými kategoriemi výdajů. Snížení celkové úrovně výdajů EU podporovaly zejména státy jako Rakousko, Finsko, Německo, Nizozemsko, Švédsko, Velká Británie a Česká republika. K dalším sporným státům mezi členskými státy patřila otázka nastavení kohezní politiky (např. makroekonomická kondicionalita podmiňující vyplácení strukturálních fondů zdravou ekonomikou daného členského státu) nebo výše alokace pro společnou zemědělskou politiku.

Dosáhnout kompromisu se ovšem členským státům nepodařilo ani na mimořádně svolaném summitu Evropské rady na úrovni nejvyšších představitelů členských států (předsedů vlád a prezidentů) v listopadu 2012. Dohody dosáhla Evropská rada až na summitu 8. února 2013. Základem pro jednání únorového summitu byl kompromisní návrh předložený předsedou Evropské rady Hermannem Van Rompuyem už v listopadu 2012. Evropská rada se shodla na celkovém objemu víceletého finančního rámce ve výši 960 mld. eur (tj. 1% HND EU). To představovalo snížení stropu celkových výdajů o 3,4 % ve srovnání s předchozím finančním rámcem 2007-2013 v položkách na závazky. V položkách na platby byl strop stanoven na 908,4 mld. eur (tj. 0,95 % HND EU).  Výraznější škrty oproti návrhu Komise zaznamenala kapitola Občanství a bezpečnost.

Srovnání návrhů Evropské komise a podoby finální dohody

Zdroj: Evropská komise

Politická jednání zahájená v březnu 2013 byla významně propojena i s otázkou schvalování ročních rozpočtů EU (např. v roce 2011 Evropský parlament neschválil kompromis uzavřený s Radou v dohodovacím výboru). První trialog byl ukončen v květnu 2013 uzavřením kompromisu nad technickými aspekty souvisejícími s dalším plánem jednání a hlavními tématy – flexibilita rozpočtu EU, revizní klauzule, budoucnost evropských vlastních zdrojů a jednota rozpočtu.

Irské předsednictví dosáhlo svého cíle a na konci jeho mandátu 27. června 2013 se podařilo uzavřít politickou dohodu zástupců Rady se zástupci Evropské komise a Evropského parlamentu týkající se jak samotného návrhu nařízení Rady k víceletému finančnímu rámci, tak návrhu meziinstitucionální dohody. Základem kompromisu dosaženého v rámci trialogu se staly závěry Evropské rady z února 2013, do kterých byly částečně zohledněny požadavky Evropského parlamentu.

K definitivnímu vyjádření souhlasu se souborem legislativních návrhů ze strany Evropského parlamentu došlo na zasedání pléna 19. listopadu 2013. Rada na něj navázala 2. prosince 2013 přijetím nařízení Rady k víceletému finančnímu rámci a schválením meziinstitucionální dohody. Účelem meziinstitucionální dohody, která před Lisabonskou smlouvu představovala klíčovou formu přijetí víceletého finančního rámce, je zavést rozpočtovou kázeň, zdokonalit fungování ročního rozpočtového procesu a spolupráci mezi institucemi a zajistit řádné finanční řízení. Její součástí je i upřesnění některých ustanovení nařízení Rady.

Výsledek jednání

Základním parametrem víceletého finančního rámce 2014-2020 je objem prostředků na závazky ve výši 960 mld. eur (tj. 1 % HND EU) a 908,4 mld. eur v prostředcích na platby (0,95 % HND EU). Historicky poprvé tak bude celková výše finančních prostředků pro víceletý finanční rámec nižší než v předchozím období. Škrty doznají především společná zemědělská politika a kohezní politika.

Stropy výdajů víceletého finančního rámce 2014-2020 dle jednotlivých let a kategorií výdajů

Zdroj: Evropská komise

Novým prvkem je opatření, které má pod dohledem Evropského parlamentu, Evropské komise a Rady zmírnit riziko plynoucí z nedostatku finančních prostředků na nesplacené závazky, které by mohly způsobit ochromení programů EU před vypršením víceletého finančního rámce.

Zvýšená flexibilita ve finančním plánování EU má zajistit převod nevyužitých prostředků na platby či rozpětí z rozpočtu předešlého roku do následujícího. V posledních třech letech jsou ovšem nastaveny roční limity (2018 7 mld. eur, 2019 9 mld. eur a 2020 10 mld. eur). Podobně nevyužité prostředky na závazky týkající se růstu a zaměstnanosti z let 2014-2017 budou tvořit rezervu pro dodatečné výdaje ve zbývajícím období finančního rámce.

Evropská komise v rámci balíku původních návrhů týkajících se následujícího sedmiletého období zveřejnila i návrh na vytvoření nového zdroje EU, a to daně z finančních transakcí. Návrh Evropské komise na zavedení tohoto nového zdroje EU se totiž nesetkal s podporou všech členských států EU. V současnosti pokračuje úsilí části členských států zavést daň z finančních transakcí v režimu posílené spolupráce. Její zavedení by vedlo ke snížení příspěvků těch členských států, které daň uvalují, do rozpočtu EU (dohromady 11 států – Belgie, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Rakousko, Portugalsko, Slovinsko a Slovensko).

Systém vlastních zdrojů EU pro víceletý finanční rámec 2014-2020 byl schválen jednomyslně Radou v lednu 2014. Základní principy financování EU však zůstávají zachovány, a to včetně britského rabatu. K spíše marginálním změnám patří snížení nákladů na výběr tradičních vlastních zdrojů, které si ponechávají členské státy EU, a to z 25 % na 20 %. Snížení příspěvků na základě HND bude nadále uplatněno pro tzv. čisté plátce (Dánsko, Nizozemsko, Švédsko, Rakousko). Nadto Německo, Nizozemsko a Švédsko budou přispívat zdrojem vycházejícím z DPH na základě snížené sazby (0,15 %). U ostatních členských států se uplatní jednotná sazba ve výši 0,3 %. Největší zdroj příjmů EU bude tvořit jako doposud podíl z HND členských států.

Mimo celkový objem finančních prostředků víceletého finančního rámce 2014-2020 jsou vyčleněny prostředky na mimořádné situace. Mezi ně patří rezerva na mimořádnou pomoc (zejména humanitární pomoc), Fond solidarity určený členským a kandidátským státům postiženým přírodní katastrofou, Nástroj pružnosti pro konkrétně určené výdaje, které překračují roční strop výdajů, a Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci.

Činnost Rady

Rada přijala nařízení, kterým se mění nařízení o víceletém finančním rámci na období 2014–2020, na zasedání Rady pro obecné záležitosti konaném dne 21. dubna 2015. Evropský parlament vyslovil s návrhem nařízení Rady souhlas.

Nařízení Evropské unii umožňuje převést nevyužité závazky ve výši 21,1 miliardy eur z roku 2014 do následujících let, a to konkrétně:

• 16,5 miliardy eur do roku 2015,
• 4,5 miliardy eur do roku 2016,
• 0,1 miliardy eur do roku 2017.

Tyto finanční prostředky byly k dispozici na podporu investic zaměřených na povzbuzení růstu a zaměstnanosti v letech 2015–2017. Byly přerozděleny především na programy financované z evropských strukturálních a investičních fondů, kam patří:

• Evropský fond pro regionální rozvoj,
• Evropský sociální fond,
• Fond soudržnosti,
• Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a
• Evropský námořní a rybářský fond.

Další zdroje informací:

• Nařízení Rady (EU, EURATOM) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020
• Interinstitucionální dohoda ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení
• Víceletý finanční rámec 2014-2020 na stránkách Evropské komise

Návrh na další finanční období – od roku 2021 do roku 2027 – předložila Komise již v květnu 2018. Dle původního ambiciózního plánu Komise měl být rozpočet schválen do voleb do Evropského parlamentu v květnu 2019. To se nestalo a dohoda byla dosažena až na konci roku 2020. Nový víceletý finanční rámec (VFR) pro 27 členských států EU dosahuje 1 074,3 miliardy eur. Zároveň EU schválila nástroj na podporu oživení po pandemii covidu-19 Next Generation EU, který zahrnuje 750 miliard eur.

Debaty o novém VFR probíhaly od února 2018, kdy se poprvé o budoucím rozpočtu diskutovalo v institucích EU. Počátečním problémem, se kterým se musela Komise při návrhu nového rozpočtového rámce vypořádat, bylo snížení prostředků v důsledku odchodu Velké Británie z EU. Od začátku se ale počítalo s tím, že se Velká Británie nového VFR po roce 2020 účastnit nebude. Celkem odchod Británie z EU způsobil příjmový propad cca 75 miliard eur.

Komise pro VFR na období 2021–2027 navrhla strop pro prostředky na závazky ve výši 1 134,6 miliardy eur ve stálých cenách roku 2018 (1 279,4 miliardy eur v běžných cenách), což se rovná 1,1 % HND (hrubého národního důchodu) EU, a odpovídající strop plateb ve výši 1 104,8 miliardy eur ve stálých cenách roku 2018, což se rovná 1,08 % HND EU.

Komise plánovala navýšení rozpočtových prostředků mj. na ochranu hranic, obranu, migraci, vnitřní a vnější bezpečnost, rozvojovou spolupráci a výzkum. Komise navrhla škrty např. v politice soudržnosti a zemědělské politice. Celková struktura rozpočtu má být dle návrhu zjednodušena a celkem 17 oblastí politik má být rozděleno do sedmi nových okruhů. Pro roky 2021 až 2027 Komise navrhla snížení počtu financovaných programů ze současných 58 na 37.

Návrh obsahoval také mechanismus, který by pojil přijetí finančních prostředků EU s dodržováním principů právního státu. Ten navrhla Komise a od počátku se proti němu ozývaly kritické hlasy.

Evropská rada diskutovala o návrhu 12. prosince 2019. Lídři členských zemí se na summitu snažili hledat rovnováhu mezi financováním nových výzev, jako Zelené dohody, digitalizace či migrační politiky a tradičními politikami. Evropská rada dohody ovšem nedosáhla, a proto pověřila svého předsedu Charlese Michela, aby se pokusil najít kompromisní řešení.

Evropský parlament (EP) hned na počátku vyjednávání vyjádřil nesouhlas s jakýmkoli snížením úrovně financování tradičních politik EU, jako je např. kohezní politika a společná zemědělská a rybářská politika, konkrétně odmítal škrty navržené pro Fond soudržnosti nebo pro Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova stejně jako návrh na snížení Evropského sociálního fondu + (ESF +). Zároveň EP požadoval výrazné navýšení rozpočtu a zavedení nových vlastních zdrojů rozpočtu EU.

Průběh jednání o VFR

Komise měla společně s Evropským parlamentem (EP) ambice dosáhnout dohody ještě před volbami do EP, tedy během května 2019. Prvotní návrhy Parlament odmítl a následně i Rada – nejprve pod rumunským a posléze finským předsednictvím – nepředložila kompromisní řešení, které by mohly jednomyslně schválit všechny členské státy a podpořit EP.

Po volbách do Parlamentu se pozornost čelných představitelů Unie soustředila na volbu nové předsedkyně Komise a následně na schválení celého jejího týmu. I v tomto případě nebyly dodrženy termíny a Komise Ursuly von der Leyen nastoupila o měsíc později – 1. prosince 2019.

V průběhu finského předsednictví (FI PRES) v druhé polovině roku 2019 nedošlo k zásadnímu posunu ve vyjednávání mezi členskými státy. FI PRES vedlo bilaterální konzultace s členskými státy a diskuse na pracovní i politické úrovni na dílčí témata dotýkající se VFR, bylo v kontaktu se zástupci Evropského parlamentu (EP) a pracovalo na úpravách tzv. negociačního balíčku (negoboxu), Finské předsednictví pro diskuzi lídrů na prosincové Evropské radě připravilo jednací osnovu, tzv. negociační balíček nebo NEGOBOX, která poprvé obsahovala předběžné číselné hodnoty jednotlivých kapitol VFR na období 2021–2027. Jednací osnova je základem pro závěrečnou fázi jednání o VFR. Obnáší hlavní parametry budoucího VFR a možné varianty, na jejichž základě o VFR rozhodují členové Evropské rady.

Do konce roku 2019 k žádnému pokroku v jednání nedošlo a členské státy zastávaly stále obdobné pozice jako na začátku. Obecně se vytvořily dva tábory – čistí plátci, kteří požadují škrty v návrhu Komise a celkový objem rozpočtu na úrovni 1% HND EU. A Kohezní státy, které požadují především zachování dostatečných prostředků na tradiční politiky, kohezní a SZP.

V Portugalsku se 1. února 2019 sešli již poněkolikáté zástupci tzv. skupiny přátel koheze (ČR, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Bulharsko, Rumunsko, Kypr, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Malta a Slovinsko, summitu se účastnily i Itálie a Chorvatsko). Těm se od začátku nelíbila navrhovaná podoba příštího VFR. Státy se shodly na společná deklaraci k víceletému finančnímu rámci a znovu podpořily klíčové požadavky, na kterých se shodly v listopadu 2019 v Praze. Tato skupina států odmítla zejména škrty v politice soudržnosti a požadovala flexibilnější implementační podmínky,

Zdroj: Vláda ČR – Přátelé koheze: Společná deklarace k víceletému finančnímu rámci 2021–2027

Návrh předsedy Evropské rady z února 2020

Po finském předsednictví převzal štafetu dle návrhu Evropské rady předseda Charles Michel, který 14. 2. 2020 předložil upravený návrh VFR  (negobox), který počítal s 1,074 % unijního HND (1 095 miliardy EUR) a příliš se nelišil od návrhu finského předsednictví, který byl v prosinci odmítnut a ke kterému se řada států stavěla kriticky. Návrh počítal i s některými novými prvky – vytvoření Fondu pro spravedlivou transformaci (Just Transition Fund, JTF) ve výši 7,5 miliardy EUR a návrh na zavedení nových vlastních zdrojů z obchodování emisními povolenkami (ETS) a z plastů, zvýšení flexibility mezi pilíři Společné zemědělské politiky (SZP). 

Návrh představoval větší flexibilitu v čerpání financí, předpokládal průběžné snižování rabatů a byl o něco výhodnější pro chudší státy než předchozí návrh zveřejněný finským předsednictvím. Michel ve svém návrhu nicméně přidal další škrty, například u financování zemědělství, kohezní politiky, výzkumu, rozvoje infrastruktury, digitalizace, Erasmu, zaměstnanosti mladých, migrace, obrany a dalších. 

Návrh rozpočtu opět obsahoval sporný princip, že čerpání unijních prostředků má být spojeno s dodržováním zásad právního státu. Tuto podmíněnost odmítlo Polsko či Maďarsko, s nimiž vedla Evropská komise řízení kvůli porušování hodnot EU. Návrh počítal s tím, že by o možných sankcích za porušování zmíněných zásad rozhodovaly členské země kvalifikovanou většinou a pro zablokování postihu by byla potřeba větší skupina států.

Zástupci Evropské rady se sešli na mimořádném summitu ve dnech 20. a 21. února 2020. Lídři jednali o celkové úrovni budoucího VFR, objemech prostředků pro hlavní oblasti politiky, financování, včetně příjmů a vlastních zdrojů. Zástupci členských státu nicméně dohody nedosáhly. Proto Komise druhý den mimořádného summitu předložila účastníkům upravený návrh, který měl být kompromisem pro většinu států. Nicméně ani tato nová varianta podporu nezískala. Mezi hlavní sporné body patřil celkový objem rozpočtu, rabaty (slevy z příspěvků do rozpočtu pro některé členské státy), otázka nových vlastních zdrojů a finance pro kohezní a společnou zemědělskou politiku.

Propuknutí pandemie koronaviru

Kromě sporných bodů zablokovala jednání i pandemie koronaviru, která paralyzovala mnoho aktivit a citelně ovlivnila i činnost institucí Evropské unie. Komise svoji práci soustředila na boj s pandemii a zejména pak na její dopady na hospodářství EU. Stejně tak Evropská rada a Rada svoji pozornost odklonili od běžné agendy a věnovali se dopadu onemocnění covid-19. V důsledku toho se projednávání dlouhodobého rozpočtu dále zpozdilo.

Fond obnovy

V dubnu 2020 rozhodla Evropská rada o tom, že je třeba pracovat na vytvoření fondu na podporu oživení s cílem reagovat na krizi covidu-19. Vedoucí představitelé pověřili Komisi, aby předložila návrh a aby rovněž vyjasnila vztah mezi fondem na podporu oživení a dlouhodobým rozpočtem EU.

Komise na konci května 2020 navrhla vytvoření nového nástroje na podporu oživení „Next Generation EU“, který měl být zakotven “v silném, moderním a zdokonaleném” dlouhodobém rozpočtu EU. Květnový návrh počítal s pomocí 750 miliard eur a celkovou finanční kapacitou ve výši 1,85 bilionu eur.

Vedoucí představitelé se tímto návrhem poprvé zabývali 19. června 2020. Z diskusí vyplynulo, že se členské státy zatím nedokáží shodnout na navrhovaném balíku pomoci. Proto byly zahájeny jednání a dvoustranné schůzky se všemi vedoucími představiteli. Na základě těchto jednání předložil předseda Evropské rady Charles Michel revidovaný návrh evropského víceletého rozpočtu a plánu na podporu oživení. Návrh měl pevné základy v prioritách, jež EU dlouhodobě podporuje – tedy klimatické transformaci, digitální agendě, evropských hodnotách a silnější Evropě na světě.

17. července 2020 začala na summitu Evropské rady složitá jednání o budoucnosti EU. Debata lídrů EU odstartovala návrhem na vznik fondu obnovy zahrnujícím 500 miliard eur ve formě grantů a 250 miliard eur ve formě půjček. Otázka poměru grantů a půjček byla sporným bodem v jednání. Původní návrh podporovaly především jižní státy EU (Itálie, Španělsko, Řecko a Portugalsko), které se potýkají s největšími hospodářskými problémy. Tento návrh získal také podporu nejsilnějších ekonomik – Francie a Německa – které s nápadem na půjčky přišly. Proti návrhu se postavily severní státy tzv. spořivá čtyřka (Nizozemsko, Rakousko, Dánsko a Švédsko) a Finsko.

Summit byl původně plánován do soboty 18. července. Ukázalo se ovšem, že shoda (potřebná jednomyslnost) se bude hledat velmi obtížně. Jednání byla ukončena až v úterý (21. července) brzy ráno kompromisem, který byl přijatelný pro všechny zúčastněné strany. Vznik Fondu obnovy a dohoda o novém Víceletém finančním rámci (VFR) měly pomoci evropské ekonomice zasažené koronavirovou pandemií.

Nový nástroj na podporu oživení – Next Generation EU

Fond na podporu oživení má Unii poskytnout prostřednictvím nástroje Next Generation EU (NGEU) prostředky k řešení výzev spojených s pandemií covidu-19. Komise má být v souladu s dohodou zmocněna vypůjčit si na finančních trzích prostředky ve výši 750 miliard eur (asi 20 bilionů korun). Tyto prostředky mají být využity na následné půjčky a na výdaje vynakládané prostřednictvím programů víceletého finančního rámce. Vedoucí představitelé EU se dohodli na komplexním balíčku ve výši 1 824,3 miliard eur, který spojuje víceletý finanční rámec (VFR) a Nástroje EU pro příští generaci (Next generation EU).

Ve formě grantů má být celkově rozděleno 390 miliard eur a na půjčky má být připraveno 360 miliard eur. Právě tento poměr byl hlavním sporným tématem jednání na summitu. Nizozemsko, Rakousko, Švédsko a Dánsko obávající se velkého společného zadlužení si nakonec vymohly snížení přímých dotací z původně plánovaných 500 miliard eur o 110 miliard eur. Itálie a Španělsko mají být největšími příjemci prostředků z fondu.

Na základě dohody si bude Komise moci na trzích půjčit až 750 miliard eur. Tyto prostředky mohou být použity na úvěry a na výdaje plynoucí z programů VFR. Kapitál získaný na finančních trzích má být splacen do roku 2058.

Finanční prostředky z NGEU mají být přiděleny sedmi samostatným programům: Nástroj pro obnovu a odolnost (RFF), ReactEU, Horizon Europe, InvestEU, Rozvoj venkova, Just Transition Fund (Fond pro spravedlivou transformaci) a RescEU. Do roku 2023 by měly členské státy rozhodnout o tom, kam konkrétně peníze z fondu obnovy půjdou. Finance se mají dle dohody vyplácet do konce roku 2026.

Nové prvky v systému financování

Na financování nástroje NGEU si Evropská komise půjčí na finančních trzích se zárukou rozpočtu EU.  Členské státy budou tyto prostředky následně splácet v období 2028-2058 navýšenými odvody do rozpočtu EU či případně zavedením nových vlastních zdrojů. Za účelem provádění nástroje na podporu oživení Next Generation EU muselo být rozhodnutí EU o vlastních zdrojích schváleno ve všech členských státech v souladu s jejich ústavními požadavky. Po dokončení vnitrostátních ratifikací může nyní EU začít poskytovat finanční prostředky v rámci Nástroje pro oživení a odolnost.

V případě rabatů navrhla Komise jejich postupné rušení v delším časovém horizontu (oproti návrhu z roku 2018), tj. až do konce VFR 2021-2027, aby nedošlo k nadměrnému nárůstu zátěže a odvodů některých členských států.

Na financování rozpočtu se nově bude podílet nový vlastní zdroj a to příspěvek z nerecyklovaných plastových odpadů.  Ke zmírnění zátěže pro národní rozpočty a financování NGEU, Komise se zavázala navrhnout postupně i další nové vlastní zdroje: digitální daň, příjem z emisních povolenek, zavedení uhlíkového cla na dovozy ze třetích zemí, daň z finančních transakcí.

Finální dohoda z prosince 2020

Finální dohoda mezi Radou a Evropským parlamentem z prosince 2020 umožnila přijmout nařízení, které stanovuje VFR 2021-2027 pro 27 členských států ve výši 1 074,3 miliardy eur v cenách roku 2018. Spolu s nástrojem na podporu oživení Next Generation EU ve výši 750 miliard eur bude moci EU v nadcházejících letech poskytnout bezprecedentní financování ve výši 1,8 bilionu eur na podporu oživení po pandemii covidu-19 a dlouhodobých priorit EU napříč různými oblastmi.

Návrh VFR (v milionech eur – v cenách roku 2018)

Zdroj: Rada Evropské unie.