06.03.2009
Euroskop
Má se Evropa více obávat nové železné opony nebo opakování situace z třicátých let minulého století, kdy hospodářskou krizi následoval vzestup fašistů a Druhá světová válka? To jsou otázky, které si kladl autor komentáře v the Economist z 5. března.
Evropě hrozí nová železná opona, která od sebe oddělí bohatou západní Evropu a východ, varoval na nedělním summitu EU maďarský premiér Ferenc Gyurcsany, když žádal o 180 miliard na plán pro obnovu ekonomik střední a východní Evropy. K tomu přidal ještě druhou žádost: usnadnění přijetí společné měny pro nové členské státy. Ani v jedné snaze nebyl úspěšný.
Německá kancléřka Merkelová prohlásila, že pomoc by se měla rozdělovat na základě konkrétních případů, jelikož východoevropské státy mají rozdílné potřeby. Také Poláci, Slováci a Češi, jejichž ekonomiky jsou v lepším stavu než maďarská nebo lotyšská, nesouhlasili s maďarským plánem.
Ale podle the Economist je další důvod, proč Gyurcsanyho studenoválečná rétorika nenalezla odezvu. Evropu totiž mnohem víc děsí strašák třicátých let. Násilné protivládní protesty, které se letos udály v Řecku, Lotyšsku, Bulharsku a Litvě vystrašily politiky v celé Evropě. A v červnových evropských volbách hrozí, že extremisté jak z levice tak z pravice posílí své postavení. Mohla by tedy současná hospodářská krize vést k politické, podobně jako tomu bylo ve třicátých letech?
Situace v třicátých letech se od současného stavu Evropy však lišila, připomíná the Economist. Záchranná sociální síť v té době buď neexistovala, nebo byla málo účinná. Navíc První světová válka po sobě zanechala palčivé nedořešené otázky, které byly mezi hlavními příčinami propuknutí Druhé světové války. Nicméně přesto, obzvláště v době, kdy pravicově extremistické myšlenky získávají stále více příznivců, se srovnání s třicátými lety stále opakují.
Jako největší důvod k tomu nebát se opakování třicátých let však vidí the Economist evropskou integraci. Členství v EU zavazuje národní politiky dodržovat soubor liberálních a k volnému trhu zavazujících, mezinárodních standardů.
Je pravda, že pravidla hospodářské soutěže a čtyři svobody vnitřního trhu jsou v současnosti podrobeny těžké zkoušce. Ale mezi evropskými politiky panuje koncenzus o potřebě chránit zásadní svobody volného trhu. Od Evropské Unie proto můžeme očekávat, že zabrání očividně diskriminatorním pravidlům v národních státech.
Při zhoršování krize mohou nastat těžké situace. Slabý člen EU by mohl padnout. Ale EU zastává principy mezinárodní solidarity a vzájemné závislosti. Její k šílenství dohánějící komplikovanost vede k neustálému kompromisu mezi soupeřícími zájmy, což ji však také činí opevněním proti extremismu. To sice Brusel nedělá vždy oblíbeným u voličů, ale kvůli tomu můžeme být EU vděčni, že existuje, uzavírá the Economist.
Autor: Euroskop
