23.02.2009
čtk
Znehodnocení dědictví generála Charlese de Gaulla či odklon od antiamerického archaického postoje? Debata, která sílí kolem návratu Francie do integrovaného vojenského velení NATO, se mění v soupeření o symboly a zastiňuje čistě vojenské stránky, napsala agentura AFP.
Prezident Nicolas Sarkozy chce oznámit toto rozhodnutí do nadcházejícího výročního 60. summitu NATO, který se má konat v dubnu ve východofrancouzském Štrasburku a západoněmeckém Kehlu.
Debata již zdaleka přesahuje technickou stránku kroku, který spočívá v úplném návratu do vojenské integrované struktury NATO, ze které Francie halasně odešla za de Gaulla v roce 1966.
Dostáváme se za rozumové chápání, jsme v silné symbolice, usuzuje Yves Boyer z nadace pro strategický výzkum FRS.
Francouzský konsensus ohledně obrany je založen na jaderném odstrašování a na zvláštnosti, že Francie je velmi svázaná s aliancí, ale s jiným statutem, než jaký mají jiné státy, které se často přizpůsobují Spojeným státům, zdůrazňuje Boyer.
Po 40 let zachovávali jednotliví francouzští prezidenti republiky toto zvláštní postavení. O možném budoucím návratu se však zmínil již v roce 1995 gaullista Jacques Chirac, kterého přitom lze těžko podezřívat z přizpůsobování se Washingtonu.
Levicová opozice nyní bije na poplach proti návratu, který by podle ní zničil obraz nezávislosti Francie.
Jsme spojenci, ne vazalové Američanů, tvrdil k otázce plného návratu Francie do NATO bývalý socialistický premiér Laurent Fabius.
Socialistický poslanec Jean-Michel Boucheron varoval, že Francie se může přeměnit v jakousi druhou Británii. Bývalá prezidentská kandidátka socialistů Ségolene Royalová vyjádřila obavu ze snížení vlivu Francie v západní sféře.
Dokonce představitel opozice pravého středu François Bayrou, patřící přitom tradičně k spíš proamerickému proudu, požadoval, aby se volba de Gaulla neznehodnocovala a nezahazovala.
Přívrženci úplného návratu do aliance se oproti tomu přimlouvají, aby se upustilo od postoje, který se podle nich přežil.
Rozhodnutí generála de Gaulla v roce 1966 bylo spojeno se vznikem úderné francouzské síly. Byli jsme v aliance, kde angažovanost sil byla automatická v případě sovětského útoku. Byl problém s určitou automatičností a prstem na jaderné spoušti, připomíná poslanec hlavního vládního Svazu pro lidové hnutí (UMP) Pierre Lellouche
Dnes se nacházíme v jiném kontextu. Účasti na akcích NATO, velmi často pod mandátem OSN, vyplývají ze svrchovaných rozhodnutí členských zemí, zdůraznil někdejší předseda parlamentnímu shromáždění NATO Lellouche.
Generální tajemník aliance, Nizozemec Jaap de Hoop Scheffer, přijel do Paříže se osobně přimlouvat za návrat Francie do vojenských struktur, přičemž nezapomněl vyjádřit svou velkou úctu vůči generálu de Gaullovi.
Také bývalý gaullistický premiér Alain Juppé se domnívá, že otázka nynějšího úplného návratu do NATO není svatokrádeží. Opatrně však v deníku Le Monde dodal, že nikdo neví, jak by na to dnes odpověděl generál de Gaulle.
Autor: Euroskop
