Petr Kamberský, Hospodářské noviny, 20. února 2009
Evropský parlament je cirkus na kolečkách – každý měsíc se stěhuje na lince Brusel – Štrasburk. Kdo chce mezi 857 poslanci zaujmout, musí své »evropské postoje« vybičovat na maximum. Do téhle manéže přijíždí muž, který sice dominuje politice své země již dvacet let, ale momentálně slábne každým dnem. Neposlouchá ho rodná strana, nebere ho vážně vláda, u soudu prohrává jeden spor za druhým.
Dobře promyšlenou show českého prezidenta bychom mohli shodit jako samoúčelnou provokaci – nebýt podobně podrážděné reakce části europoslanců. Ta mu, bohužel, dává v mnohém za pravdu.
Kdyby byl rok 2007 a ctěný čtenář seděl u rybníka, možná by se mohl přidat na stranu »provokatéra«, jehož věty obsahují pěkná hesla, leč žádné původní myšlenky. Nebo by mohl z nudy zkusit hájit samolibé europoslance, kteří odmítají slyšet jiné než vlastní hlasy. Teď však tahle zbytečná scéna působí jak z jiné planety. Pánové, copak nevidíte, že kontinent má úplně jiné starosti? Ta otázka má smutnou odpověď: Bojíme se, že pan Václav Klaus ani pan Daniel Cohn-Bendit to opravdu nevidí.
Nejde o slovíčka ani o únorově depresivní atmosféru. Šéf Světové banky Robert Zoellick volá po velké akci na záchranu střední a východní Evropy; polský premiér Donald Tusk svolává záchranný summit, český prezident Václav Klaus předvádí obehrané piruety a český premiér a předseda Evropské Rady Mirek Topolánek je náhle úplně němý. Už aby bylo léto.
Autor: Petr Kamberský
