21.01.2009
Euractiv
Odborníci na energetiku v pondělí v Evropském parlamentu diskutovali o projektu Nabucco, který by měl Evropě pomoci diverzifikovat klíčové energetické zdroje a snížit tak závislost sedmadvacítky na dovozech zemního plynu z Ruska.
Plynovod Nabucco má v budoucnu spojit Vídeň s kaspickým regionem. Prvním dodavatelem nepostradatelné suroviny bude podle plánů Ázerbajdžán následovaný dalšími zeměmi z oblasti Blízkého východu. Zemní plyn by měl proudit přes Turecko, Rumunsko, Bulharsko a Maďarsko. Nový plynovod je možné postavit do roku 2013, nicméně stále není jisté, jestli se tento projekt vůbec uskuteční.
Čelí totiž hned několika obtížím najednou: za prvé, soukromý sektor stále váhá s jeho financováním, za druhé, po rusko-gruzínské válce (srpen 2008) je kaspický region velmi neklidný a konečně za třetí, Rusové se všemi prostředky snaží Evropany od projektu Nabucco odradit (například plánují stavbu konkurenčního plynovodu South Stream). Komise i jedna z klíčových firem pro výstavbu Nabucca – koncern OMV – však trvají na svém: nový plynovod nemá být alternativou k ruským dodávkám, ale nezbytným „dalším kanálem pro přísun zemního plynu do Evropy.
Témata:
Podle energetických expertů, kteří představili v pondělí svou zprávu v Evropském parlamentu, není právě skončená energetická krize dostatečným argumentem pro výstavbu Nabucca.
Co se týká politické podpory, nemohl přitom dlouho diskutovaný projekt dostat před nadcházející konferencí v Budapešti (věnované pouze Nabuccu) asi lepší impuls, než zastavení dodávek zemního plynu z Ruska. Nový plynovod je navíc jednou z hlavních priorit českého předsednictví a pro jeho realizaci se vyslovili v prosinci na summitu Unie i čelní představitelé jednotlivých členských států.
Stanoviska:
Alan Riley z Centre for European Policy Studies (CEPS) prohlásil, že hlavní otázkou zůstává, „kde bude Nabucco brát plyn. Podle něj se o dodávkách z Íránu zatím vůbec nedá – kvůli nedostatečné infrastruktuře – hovořit. Tato země je stále čistým dovozcem zemního plynu i přesto, že drží třetí největší světové zásoby této suroviny. Kromě technických problémů je tu navíc ještě jeden politický: sankce vůči Íránu tak jako tak odsouvají případné investice do infrastruktury do hodně vzdálené budoucnosti, myslí si Riley. Co se týká Turkmenistánu, není situace o nic lepší, protože tento stát zatím není ochoten dodávat plyn do Evropy a preferuje partnery z Ruska, případně z Číny.
Další problémy mohou podle Rileyho nastat při tranzitu. Nejdůležitější přepravní země – Turecko – má sama o sobě obrovskou spotřebu. Ve hře je samozřejmě i Rusko, které například kvůli sporům o hranice mezi státy v Kaspickém moři nebo jiné zámince může tranzitní trasu Nabucca narušit, připomína Riley.
Andrew Monaghan z římské NATO Defence College, hlavní autor zprávy určené pro Evropský parlament, se k plánovanému projektu též vyjádřil velmi skepticky. „Jestliže chceme diverzifikovat, musíme se také zamyslet nad otázkou, které trasy a zdroje jsou nejvýhodnější a nejdůvěryhodnější, tvrdí Monaghan. Podle něj je nezbytné vzít v potaz, že Unie se při snaze vyhnout vlivu Moskvy dostane na trhy, se kterými „není dobře obeznámena a nemá na nich potřebné vazby. Monaghan se navíc táže, jestli je to opravdová diverzifikace, když Unie nebude závislá na Rusku, ale pro změnu na Turecku. To navíc před několika dny ústy svého ministerského předsedy Erdogana pohrozilo stopkou pro Nabucco, pokud nebudou obnoveny přístupové rozhovory (viz EurActiv 20.1.2009).
„Budoucí soužití s Ruskem určitě nebude jednoduché, ale je důležité si uvědomit následující: další partneři mohou být pro Evropu výhodou, ale v současné době nepředstavují plnohodnotné alternativy, uzavírá studie Andrew Monaghana.
Autor: Euractiv, více na www.euractiv.cz
