24.10.2008
čtk
Dva protichůdné názory k schopnosti České republiky s úspěchem se zhostit příští rok předsednictví v Evropské unii se dnes objevily ve francouzském tisku.
Zatímco list Le Figaro projevil Praze nedůvěru, deník Le Monde si naopak nemyslí, že by mělo být horší než to současné francouzské.
V komentáři Le Figaro se objevilo stanovisko, že po francouzském vedení nastane propad dolů. Vedoucí iniciativu v unii by tedy podle něj mohla převzít eurozóna, v jejímž čele by opět byl francouzský prezident Nicolas Sarkozy.
Předsednictví Evropy přejde 1. ledna na šest měsíců na Českou republiku. Neuráží se tím česká země, když se konstatuje, že odpovědní politikové v Praze figurují mezi nejvíce euroskeptickými Evropany. Nemají za měnu euro a až na vzácné výjimky jsou tito vzdálení dědicové ‚Mitteleuropy‘ přitahováni více Washingtonem než Bruselem, uvádí deník.
Zkrátka konec francouzského předsednictví se projeví tlakovou prázdnotou ve finanční a ekonomické bouři, kterou procházíme, doplňuje autor komentáře Étienne Mougeotte.
Le Monde ale kontruje. Nikdo nemůže tvrdit s jistotou, že by někdo jiný než Nicolas Sarkozy, který se dostal do čela EU náhodou kalendáře, dosáhl jiných výsledků při dvou vážných krizích, kterým Evropa musela čelit: nejdřív rusko-gruzínské válce, pak finančnímu debaklu, píše Le Monde.
Kdyby se tyto události staly o několik měsíců dříve, nesl by těžké břímě předsednictví slovinský premiér. Kdyby se staly o několik měsíců později, odpovědnost by připadla na českého premiéra, pokračuje komentátor deníku Thomas Ferenczi.
Byli by nejvyšší představitelé obou malých zemí, s dvěma miliony obyvateli v jedné a s deseti miliony v druhé, schopní dovést do zdárného konce těžké vyjednávání vyžadované oběma krizemi? Není důvodu o tom pochybovat. Malé státy, když se vyjadřují ve jménu Evropy, mají v mezinárodních vztazích v podstatě stejnou váhu jako ty velké, upozorňuje list.
Podle Le Figaro myšlenka francouzského prezidenta svolávat pravidelně šéfy států a vlád patnáctky v euroskupině je lákavá. Patnáct států koneckonců, navzdory svým rozdílům a aniž by byly evropštější než jiní, má společnou měnu a banku. Prokázaly v posledních měsících, že mohou být motorem společné akce sedmadvaceti zemí unie.
Přítomnost 27 států u evropského stolu nekonečně komplikuje chod unie, pokračuje deník. Země eurozóny jsou po finanční stránce kompaktní celek, který má nevýhodu, že není v politické rovině zavedenou institucí, když ji v rámci takzvané euroskupiny představovali jen ministři financí zemí s jednotnou měnou.
Podle deníku má velkou zásluhu na aktivaci eurozóny Sarkozy, který ukázal, že umí skloubit houževnatost, schopnost přesvědčovat druhé a mít smysl pro kompromisy. Bylo by ale patrně na místě oteplit vztahy mezi Paříží a Berlínem, aby se mohlo dosáhnout tohoto velkého cíle. V takovýchto situacích francouzsko-německé spřežení umí uvést Evropu do pohybu. Je na německé kancléřce Angele Merkelové, aby si uvědomila, že stmelení eurozóny je také v zájmu její země.
Pouze uplatnění záměru volit evropského předsedu na dva a půl roku, by umožnilo vystoupit z hloupého střídání předsednictví každého půl roku.
Ale každý ví, že irské ‚ne‘ a průtahy v několika dalších zemích odkládají zavedení silného a trvalého předsednictví na neurčito, dodává Le Figaro.
I Ferenczi z Le Monde si myslí, že unie potřebuje stabilního dlouhodobějšího vůdce vzešlého z lisabonské smlouvy. Nic ale neukládá, aby ‚dirigent‘ pocházel z velkého státu. Kvalita vyjednávače se neváže na velikost jeho země, dodává. Státnické schopnosti Sarkozyho ale nezpochybňuje, protože se Evropa pod jeho vedením rychle semkla, i když se na druhou stranu oboustranné vztahy s Německem kancléřky Angely Merkelové se nezlepšily.
Le Monde a Le Figaro jsou považovány ve Francii za jedny z nejserióznějších deníků obsáhle se zabývajících politickým děním.
Autor: euroskop
