13.03.2008
DOTACE.IHNED.CZ
V roce 2003 byly jako součást tvorby Společného regionálního operačního programu zahájeny i přípravy na vznik prostředí, které by posílilo tzv. absorpční a administrativní kapacitu regionů ČR pro využívání evropských peněz v letech 2007-2013. Na tyto účely bylo z Evropského sociálního fondu uvolněno více než 340 milionů korun. K čemu posloužily?
Iniciátorem rozšíření záběru Společného regionálního operačního programu (SROP) o opatření zaměřené uvedeným směrem byla Evropská komise. Domnívala se, že v Česku jednak není dostatek potenciálních předkladatelů projektů, jednak že na úrovni regionů neexistují takové implementační struktury, které by umožnily, aby byly v následujícím programovacím období efektivně vstřebány prostředky ze strukturálních fondů EU, které budou k dispozici. Pro tyto účely bylo proto v rámci SROP vytvořeno opatření 3.3 nazvané Posílení kapacity místních a regionálních orgánů při plánování a realizaci programů.
Hlavním cílem opatření 3.3 bylo vytvoření rozvojových partnerství mezi veřejným, neziskovým a podnikatelským sektorem, která by sloužila k přípravě místních iniciativ na úspěšné a efektivní čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů (SF). Zároveň mělo dojít k částečné decentralizaci a přesunu zodpovědnosti za čerpání finančních prostředků ze SF z ústřední (ministerské) úrovně také na úroveň krajskou.
V současné době, kdy již byla ukončena realizace téměř všech projektů podpořených v rámci opatření 3.3 SROP, se lze pokusit o prvotní zhodnocení toho, zda se rozdělené finanční prostředky podařilo využít skutečně účelně a zda jsou kraje připraveny na čerpání finančních prostředků ze SF. Celkový dopad realizovaných aktivit se samozřejmě ukáže až v horizontu několika následujících let, kdy bude teprve možné definitivně vyhodnotit přínos opatření 3.3 SROP pro úspěch programovacího období 2007-2013 v ČR.
POKROK MEZI PRVNÍ A DRUHOU VÝZVOU
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) jako řídící orgán SROP vyhlásilo první výzvu v rámci opatření 3.3 v roce 2004 a každý ze 13 krajů mohl v jejím rámci předložit jeden projekt. Je třeba říci, že tvorba těchto projektů i první fáze jejich realizace byly spojeny s celou řadou obtíží. Situace v jednotlivých krajích se totiž významně lišila. Některé kraje dovedly téma opatření 3.3 uchopit velice dobře a navíc mohly navázat na již vybudovaná, a tedy fungující partnerství. Jiné kraje se naopak potýkaly se zásadními problémy jak při tvorbě struktury projektu, tak při formulaci jeho cílů i způsobů jejich dosažení.
Dalším problémem, který se bohužel objevoval téměř ve všech krajích, byla fluk-tuace pracovníků podílejících se na přípravě a realizaci projektů z opatření 3.3 SROP. Obměna lidí pak logicky znamenala zpomalení realizace projektu i zhoršení kvality jeho řízení.
Přes zmíněné problémy se však nakonec ještě v roce 2004 rozběhly projekty ve všech krajích a – byť s dílčími odchylkami – byly realizovány ve struktuře, jejíž kostru nastavil řídící orgán.
Když MMR vyhlásilo v roce 2006 v opatření 3.3 druhou výzvu pro předkládání projektů, většina krajů již věděla, jak finanční prostředky účelně využít. Další projekt předložilo a realizovalo sedm krajů, které jejich prostřednictvím rozšiřovaly a doplňovaly aktivity projektů z první výzvy.
V letech 2004-2006 bylo pro opatření 3.3 k dispozici přes 340 mil. Kč z Evropského sociálního fondu. Dalšími zhruba 60 mil. Kč přispěl státní rozpočet ČR. Detailní pohled na rozdělení těchto zdrojů mezi kraje ČR umožňuje tabulka a graf.
POSILOVÁNÍ ADMINISTRATIVNÍ KAPACITY
Prvním a základním cílem projektů podpořených z opatření 3.3 SROP bylo vytvoření rozvojového partnerství. Tento cíl vycházel z premisy, že jen při zapojení strategických hráčů regionu ze všech klíčových oblastí, tedy neziskového, veřejného, akademického a podnikatelského sektoru, je možné připravit lidské zdroje i potřebné a životaschopné projekty, které zajistí udržitelný rozvoj celého území. Pro některé kraje byla spolupráce s partnery samozřejmostí, v jiných šlo naopak o velkou neznámou a někde byla dokonce snaha o vznik širokého partnerství provázena nevolí kraje pustit někoho dalšího tzv. pod pokličku.
Nejčastějšími partnery projektů byly zastřešující organizace typu Asociace neziskových organizací, Hospodářské komory, regionální pobočky Svazu měst a obcí ČR, ale i mikroregiony nebo vysoké školy. Partner obvykle zastřešoval některou z cílových skupin budoucích předkladatelů projektů ať již v rámci určitého území, nebo v rámci některého ze sektorů. Ideálním modelem se ukázalo být zapojení partnerů sektorových (tematických) i územních, kdy se při řešení společných problémů mohly setkat subjekty, které pokryly cílovou skupinu jako celek.
Partneři museli být zapojeni také do tzv. řídícího výboru projektu, který musel být nejméně z 50 % tvořen subjekty působícími mimo veřejnou správu. Tento orgán poté na pravidelných schůzkách vyhodnocoval dosavadní realizaci projektu a plánoval i schvaloval další aktivity, jež měly zajistit dosažení stanovených cílů.
Partnerství bylo založeno na aktivním přístupu partnerů bez nároku na zisk a na zajišťování části výstupů projektu vlastními silami, což bylo také zakotveno v partnerské smlouvě. Aby nedošlo ke kolizi se zákonem o veřejných zakázkách, museli být partneři vybráni transparentně a nediskriminačně. Řídící orgán SROP přitom stanovil maximální limit 2 mil. Kč, který mohli partneři v rámci projektu čerpat.
Jedním z faktorů, který komplikoval realizaci projektů v rámci opatření 3.3 (ale nejen jich), se ukázal být fakt, že pojem „partner“ není ukotven v české legislativě. Projekty budované na základě partnerství mají obecně dvě možnosti: buď výběr partnera ještě před samotným podáním žádosti, nebo omezení jeho aktivit v rámci projektu výší 2 mil. Kč při samotné realizaci projektu.
Poté, co kraje ve spolupráci s partnery zmapovaly vzdělávací potřeby všech subjektů zainteresovaných do čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů a vytvořily školicí plán, mohl se rozběhnout cyklus školení a seminářů. Školili se ti, kteří měli v budoucnu projekty financované ze strukturálních fondů administrovat (tzv. podpora administrativní kapacity), ale také potenciální předkladatelé projektů (podnikatelé, neziskové organizace, zástupci obcí, zástupci příspěvkových organizací, apod.).
Ve stejné časové linii vytvářely kraje strategické rozvojové dokumenty prostřednictvím metody „learning by doing“, kdy byly do přípravy těchto materiálů zapojeni vedle krajů i další partneři, a nešlo tedy o zpracování rozvojového dokumentu dodavatelskou cestou. V některých krajích byla zvláště významná tvorba analýz potřebných pro správné zacílení budoucích projektů.
V neposlední řadě je zajímavé i to, že realizací projektů opatření 3.3 SROP vznikla také řada pracovních míst – ať už přímo v rámci kraje a jeho orgánů, nebo u projektových partnerů.
V rámci posilování administrativní kapacity:
bylo proškoleno více než 16 000 osob,
bylo vytvořeno 80 nových pracovních míst,
téměř 1500 osob získalo zkušenosti účastí na zahraniční stáži.
ZVYŠOVÁNÍ ABSORPČNÍ KAPACITY
Druhou linií projektů opatření 3.3 SROP bylo posilování absorpční kapacity, tedy příprava na efektivní využití velkého objemu finančních prostředků EU z alokace let 2007-2013 formou přípravy projektů, sbírání projektových námětů apod. U většiny projektů této linie opatření 3.3 bylo významným realizačním výstupem vytvoření tzv. zásobníku projektů s projektovými náměty relevantními pro předložení do operačních programů programovacího období 2007-2013.
Důležitým prvkem zvyšování absorpční kapacity bylo také vytvoření pozic tzv. euromanažerů. Jedná se o pracovníky zaměřené na problematiku strukturálních fondů, kteří fungují jako poradci při tvorbě projektů, usměrňují projektové záměry a sbírají náměty projektů. V rámci projektů z opatření 3.3 byli tito euromanažeři proškoleni a poté působili především na úrovni obcí s rozšířenou působností nebo v rámci mikroregionů.
Je otázkou, nakolik se krajům podařilo „vychovat“ skutečné odborníky, kteří dnes nejsou jen pasivními sběrači projektových myšlenek jiných subjektů, ale kteří ve svěřeném území působí iniciativně a tvůrčím způsobem a sami hledají a objevují jeho potenciál i možnosti při získávání financí z fondů Evropské Unie.
Jistým příslibem toho, že je práce euromanažerů efektivní, je skutečnost, že mnozí z nich zůstali na svých pozicích i po skončení projektů opatření 3.3 SROP a dnes jsou placeni z rozpočtů obcí či původních partnerů. V některých krajích bude práce euromanažerů financována v rámci tzv. technické pomoci Regionálních operačních programů (ROP) nebo Operačního programu Technická pomoc.
SROP JAKO ZDROJ FINANCÍ PRO PŘÍPRAVU ROP
Zmínit je dobré i to, že v rámci projektů podpořených ze zdrojů opatření 3.3 SROP probíhala také příprava samotných ROP. Ve většině krajů byl model partnerství zahrnut jako významný prostředek tvorby programu. Zástupci obcí, mikroregionů, podnikatelského, akademického i neziskového sektoru mohli uplatňovat své připomínky k chystanému regionálnímu programu a byli členy odborných pracovních skupin. Úřady Regionálních rad jako řídící orgány ROP se po svém vzniku v roce 2006 často staly přímo partnery projektů realizovaných v rámci opatření 3.3 a mnozí pracovníci úřadů se zúčastnili školicích aktivit i zahraničních stáží.
Zároveň je však třeba zdůraznit, že projekty opatření 3.3 přesahovaly svým rozsahem regionální rozměr. Jejich výstupy totiž systémově směřovaly k čerpání finančních prostředků nejen z ROP, ale ze všech operačních programů ČR na léta 2007-2013, které jsou financovány ze strukturálních fondů EU.
V rámci posilování absorpční kapacity:
bylo shromážděno více než 14 500 projektových námětů,
z nich bylo přes 4500 vybráno jako relevantní pro nové operační programy,
v rámci ČR působí asi 170 euromanažerů.
Již samotná čísla vypovídají mnohé o dosažených výsledcích ve všech hlavních projektových aktivitách opatření 3.3 SROP. O reálném dopadu a účelnosti vynaložených finančních prostředků se však bude možné přesvědčit až v průběhu nového programovacího období. Už dnes však lze předpokládat, že kraje, které si dokázaly dobře poradit s projekty opatření 3.3, budou mít nyní na prahu nového programovacího období značný náskok a s čerpáním prostředků by neměly mít problém.
DOBRÁ ZKOUŠKA REÁLNÉHO PARTNERSTVÍ
Projekty opatření 3.3 SROP byly také velkou zkouškou a prověřením schopností spolupráce krajů s ostatními subjekty, a to zejména v rámci témat strategického významu. Nejobtížnější se ukázalo být navázání součinnosti s nestátními neziskovými organizacemi (NNO), neboť v některých krajích v počátcích realizace projektu opatření 3.3 SROP ani neexistovala souhrnná databáze všech NNO nebo zastřešující organizace. Partnerství s místní samosprávou a s podnikatelským sektorem vznikala mnohem snáz. Přes počáteční obtíže se však ve všech krajích nakonec podařilo vytvořit fungující model spolupráce partnerů směřujících společně k dosažení hlavního cíle – přípravy na čerpání finančních prostředků z EU v letech 2007-2013.
Postupy nastavené díky SROP ve všech krajích vyjma Prahy, která nebyla oprávněným územím, vytvořily nový standard spolupráce veřejné správy s ostatními sektory v dané oblasti. V průběhu následujících let tak mohou kraje využívat již odzkoušených postupů, které se osvědčily, a zároveň se vyvarovat chyb. Významné je i to, že většina krajů díky SROP zakomponovala do ROP i princip partnerství. Při současném trendu zvyšování kvality veřejné správy a nástupu tzv. smart administration by se měla strategická spolupráce založená na fungujícím partnerství veřejného, soukromého, akademického a neziskového sektoru stát samozřejmostí.
Pro některé kraje byla spolupráce s partnery samozřejmostí, jinde šlo o velkou neznámou a někde snahu o vznik partnerství provázela nevůle kraje pustit někoho dalšího „pod pokličku“.
Eva Bláhová
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
