27.02.2008
HN.IHNED.CZ
Evropská unie si získá ve světě respekt, pokud bude srozumitelně formulovat své vize a mluvit jedním hlasem, míní Charles Grant, který stojí v čele respektovaného londýnského Centra pro evropskou reformu. Grant tento týden přednášel v Praze na semináři, který se věnoval roli EU v multipolárním světě.
HN: Česko vyjednává samostatně o bezvízovém styku s USA, k nelibosti Evropské komise. Může to ovlivnit pozici Česka vzhledem k jeho nastávající pozici v čele EU?
Rozumím české tužbě zrušit tato víza. Neznám podrobnosti o tomto vyjednávání, jedno je ale jisté. Když Evropa hovoří jednohlasně, prospěje jí to. Víza nejsou jediným problémem. EU jedná o obchodu, souží jí energetická závislost na Rusku. Svět bude unii naslouchat, jen pokud bude hovořit srozumitelně a jednotně.
HN: Vládní ODS ústy europoslance Jana Zahradila zpochybňuje schválený systém hlasování v EU. Může to poškodit ČR?
To je opravdu velmi špatný nápad. Státy unie přece diskutovaly dlouhá léta o tom, jak hlasovat. Kompromis se zavděčil dokonce i lavírující polské vládě.
HN: Vlažný vztah k Evropě má znovuzvolený prezident Václav Klaus, který často kritizoval přesun pravomocí do Bruselu.
Tato diskuse ale dávno skončila. Důležitější budou jiné věci, vztahy s Čínou a Ruskem, globální oteplování či energetická politika. Pokud vím, ani česká vláda nesdílí Klausovy názory v otázce klimatických změn.
HN: Jsou to téměř tři roky, kdy francouzští a nizozemští voliči odmítli návrh euroústavy – to bylo interpretováno jako vzkaz občanů, že politici typu exprezidenta Jacquesa Chiraka jejich problémy nevnímali. Vedou si dnešní politici lépe?
V tomto směru nevidím pokrok. Co se pro evropské lídry změnilo, byly vnější podmínky. Uplynulé roky se dařilo ekonomice. Růst eurozóny se blížil třem procentům, snížila se nezaměstnanost. To bylo důležité: mezi ekonomickými těžkostmi a podezřívavostí lidí k Bruselu je těsný vztah. Pokud pracovní příležitosti ubývají, lidé mají sklon kritizovat evropské instituce. Politici ale příznivých podmínek dostatečně nevyužili.
HN: Má současná konstelace politiků – Angela Merkelová, Nicolas Sarkozy či Gordon Brown – dobré recepty, jak se vyrovnat s výzvami, jako je ekonomická liberalizace nebo energetická soběstačnost Evropy?
Mají k tomu bezesporu velký potenciál. EU se dlouho utápěla v diskusích, nyní tu máme Lisabonskou smlouvu, jakkoli ji dosud všechny země neratifikovaly. Nyní je tady prostor soustředit se na zmíněné velké výzvy, to by měla být příležitost i pro euroskeptiky typu šéfa britských konzervativců Davida Camerona.
Triumvirát politiků z velkých zemí EU – Merkelová, Sarkozy, Brown – má mnohé společné. Jsou proevropští, pragmatičtí i proatlantičtí. Příkladem je Sarkozy, který má sklony k intervencionismu, ale zůstává realistou.
HN: Je proevropský i Gordon Brown, který si nyní – poprvé ve funkci od loňského června – našel čas k návštěvě Evropské komise?
Myslím, že Gordon Brown urazil notný kus cesty od chvíle, kdy se ujal funkce. Stojí blíže společné Evropě. Při podpisu Lisabonské dohody to ještě nebylo patrné, nyní se vyjadřuje více proevropsky. Nikdy nebude evropským entuziastou. Je to ale racionální a inteligentní politik, který chápe, že Británie nemá stát stranou evropského dění.
HN: Byl by Tony Blair dobrým prezidentem EU?
Podle mého mínění by byl velmi dobrým mužem v této funkci. Vše je ale otázka citlivého balancování zájmů – menších i větších států, pravice a levice a podobně.
Autor: Jiří Sládek
