18.02.2008
HN.IHNED.CZ
Řady optimistů v západní Evropě řídnou. Dokonce i prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet nyní připouští, že hospodářské vyhlídky eurozóny – a potažmo celé EU – potemněly. Tempo růstu povážlivě zpomalilo, začíná drhnout vývoz, zato vystrkuje rohy inflace.
Nejvyšší představitelé EU i bruselské exekutivy v minulých měsících omílali fráze o tom, že hospodářství eurozóny „má zdravé základy“. Podle posledního vydání britského týdeníku The Economist bylo přání otcem myšlenky.
Vyplouvají špatná čísla
Statistické údaje zveřejněné koncem minulého týdne ukazují, že vyspělá Evropa není vůči „globální bouři“ odolná. HDP eurozóny ve čtvrtém čtvrtletí 2007 výrazně zpomalil na meziročních 1,6 procenta. Dvě největší ekonomiky měnové unie – Německo a Francie – dávající dohromady více než polovinu jejího HDP, svojí dynamikou spadly pod průměr eurozóny.
„Poslední loňské čtvrtletí sice nepředstavuje hospodářskou pohromu, ale to horší nás teprve čeká,“ rýsuje chmurný obraz Ken Wattret, hlavní ekonom ústavu BNP Paribas pro Evropu. Poukazuje také na to, že sektor služeb v zemích eurozóny během ledna vzrostl nejméně za více než čtyři poslední roky, důvěra domácností i firem je na dvouletém minimu.
Vývozu z eurozóny se v roce 2007 dařilo. Její zahraniční obchod se dokonce z předloňského schodku 9,3 miliardy eur přehoupl do přebytku 28,3 miliardy eur.
Ale ekonomové analyzující poslední čísla zvedají varovně prst. V prosinci export nečekaně spadl (o 2,5 procenta) a měsíční obchodní bilance se poprvé po 16 měsících ocitla v deficitu, a to dvě miliardy eur.
„Silné euro a ochabující poptávka v USA představují toxickou směs, která stále více otravuje evropské exportéry,“ komentuje pro agenturu Bloomberg Howard Archer z londýnské firmy Global Insight pro Evropu. Připomíná, že výrobky vyvážené z eurozóny ztrácejí konkurenční schopnost tím, že v uplynulých 12 měsících euro vůči dolaru a britské libře šterlinků posílilo o 11 procent.
Spotřebitele leká inflace
Zemím eurozóny se podařilo díky předchozímu solidnímu růstu HDP srazit nezaměstnanost na průměrných 7,2 procenta. Teoreticky by to mělo povzbudit spotřebu domácností. Avšak ty začínají „škudlit“. Důvodem je, že nabrala tempo inflace poháněná drahou ropou a potravinami. Její meziroční tempo se v eurozóně zrychlilo na 3,2 procenta, nejvíce za posledních 14 let.
I když to není ani polovina toho, co nyní trápí Čechy, na spotřebitele ve vyspělejších zemích je to příliš. „Potraviny, palivo, časopisy – všechno neuvěřitelně podražilo,“ postěžovala si agentuře Bloomberg obyvatelka Frankfurtu Bettina Georgová. Podle Jörga Krämera, hlavního ekonoma Commerzbank, stoupající ceny v Německu poskytují dobrou záminku odborům, aby tlačily na růst mezd. Například odborový svaz zaměstnanců ve službách požaduje osmiprocentní růst.
Slábnoucí spotřebitelskou poptávku pokládají za varovný příznak i firmy. Vyplynulo to z aktuálního průzkumu Německé průmyslové a obchodní komory (DIHT). Podle něj jen 26 procent manažerů z 25 tisíc podniků očekává, že jim letos půjdou obchody lépe. „Hospodářská situace je labilnější,“ říká šéf DIHK Martin Wansleben.
Ale podíl firem, které věří, že jim dále pokvete export, se podle něj nemění (kolem dvou pětin). To je povzbudivý závěr i pro zdejší firmy, které se svými subdodávkami na německé exportní expanzi také podílejí.
Německu, kam loni mířilo 31 procent českého vývozu, ulevuje také to, že klesla jeho závislost na USA. Nyní tam končí sedm – osm procent zboží. Naproti tomu stoupá význam odbytišť ve střední a východní Evropě, na Blízkém východě, Latinské Americe i severní Africe.
Autor: Václav Lavička
