01.02.2008
HN.IHNED.CZ
Předseda italského senátu Franco Marini zahájil včera konzultace ve snaze utvořit novou vládu.
Naděje na úspěch ale nejsou velké a tak v Římě včera kolovala zpráva, že v druhé polovině dubna by se měly konat předčasné volby. Usiluje o ně kompaktně celý blok pravého středu.
„Průzkumný mandát Marinimu je ztrátou času,“ prohlásil Silvio Berlusconi a jeho spojenci z Ligy Severu šli ještě dále: odmítají se s Marinim dokonce sejít. „Je to vyloženě hra na získání času,“ uvedl jeden z vedoucích představitelů Ligy Roberto Calderoli.
Důvod tvrdého postoje pravice je jasný: Prodiho vláda byla velmi nepopulární, a proto se všechny průzkumy shodují, že by Berlusconi ve volbách zvítězil.
President Napolitano dal Marinimu jasný mandát: jeho vláda má být časově omezená a má především dohodnout změnu volebního zákona, který způsobil současnou nestabilní situaci. Měla by také čelit krizové situaci v Neapoli a připravit některá hospodářská opatření, protože i italská ekonomika je ovlivněna krizí v USA.
Marini je zkušený křesťanskodemokratický politik a obratný vyjednávač. Jeho snahou bude přesvědčit křesťanské demokraty, kteří se přesunuli do tábora Berlusconiho, že bude lépe, když se volby budou konat podle nového zákona.
Ten by měl hlavně odstranit největší kaz současné legislativy: o kandidátech a kandidátních listinách rozhodují výhradně stranické sekretariáty. Takže volič může hlasovat pro stranu či koalici, ale nemůže si vybrat politika. Marini se pokusí jmenovat do vlády odborníky nebo osobnosti, které jsou přijatelné pro oba tábory.
Za současné situace to ale vypadá tak, že vláda v Senátu opět neobdrží důvěru a předčasné volby budou nevyhnutelné. A to je spojeno s druhou otázkou: jaká vláda má zemi vést do voleb?
Berlusconi a jeho spojenci žádají, aby to byl Prodiho kabinet.
Prodi i jeho ministr ekonomie Tommaso Padoa Schioppa jsou hlavně na severu země velmi nepopulární a to by se při volební kampani opozici hodilo. Ostré útoky na prozatímní vládu složenou z expertů a politicky příliš nevybarvených osobností by byly obtížnější.
Kalkulace Berlusconiho by nemusela vyjít v jednom případě – na italskou politickou scénu totiž přišla novinka, Demokratická strana.
Vznikla sloučením Demokratické levice a Centristů, povětšinou katolíků, z jejichž řad právě pocházel Prodi. Podle různých sondáží by mohla při volbách dosáhnout až 35 procent hlasů.
To by způsobilo, že Berlusconi by asi zvítězil, ale i on by musel počítat s velmi omezenou většinou. Navíc by v Itálii poprvé existovala velká reformní umírněně levicová strana, jíž by magnát komunismus předhazovat nemohl.
Autor: Josef Kašpar
