28.01.2008
HN.IHNED.CZ
Evropa zesílí boj proti globálnímu oteplování, i když to stojí obrovské peníze. Minulý týden zveřejnila Evropská komise návrh balíčku energetických opatření, která – budou-li schválena – ještě víc zdraží firmám vypouštění oxidů uhlíku do ovzduší a nařídí jednotlivým státům zvýšit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů na úkor uhlí. Cílem chystané revoluce v evropské energetice je větší šetrnost k životnímu prostředí. Český ministr průmyslu Martin Říman se však na tyto snahy dívá skepticky.
HN: Má podle vás nový energetický plán Evropské unie smysl?
Já odmítám tezi, že je to plán za čistší ovzduší. Je zaměřen jen proti oxidům uhlíku, ale ty nejsou vidět, nejsou cítit, neškodí lidskému zdraví. Tady se nevede debata o boji za lepší život. Je to debata, jestli stojí za snížení teploty na zeměkouli o desetinu procenta za několik desítek let všechny ty miliardy, které za to zaplatíme.
HN: A stojí za to?
Myslím, že nestojí. Celosvětově jdeme špatným směrem. Je to neefektivní. Třeba naplnění Kjótského protokolu stojí stovky miliard dolarů a povede k tomu, že se v roce 2100 teplota sníží o desetinu procenta. To je přece směšné. Nejsou tu palčivější problémy – zásobování vodou, dětské nemoci, podvýživa? A navíc, když se vkládají takové prostředky do boje s CO2, tak už nemůže ani zbýt dost peněz na snižování emisí, které skutečně škodí – oxidů dusíku, síry, aerosolu, aromatických uhlovodíků a podobně.
HN: V příštím roce převezme Česko předsednictví unie. Jaký názor v energetice bude prosazovat?
Nemyslím, že až budeme unii předsedat, bude tohle ještě předmětem diskuse. Během letoška se zřejmě ty návrhy uzavřou a vtělí se do směrnic. Navíc my už jsme loni odsouhlasili závazný cíl pro unii vyrábět v roce 2020 pětinu energie z obnovitelných zdrojů, takže teď to už nemůžeme rozporovat.
HN: Smíříme se jako země i se zpřísněním systému emisních povolenek po roce 2012?
O této části balíku bude už debata větší a výsledek nedokážu odhadnout. Pozice Česka bude realistická a umírněná. Má to přinést na každého Evropana dopad ve výši tří eur týdně a já si nemyslím, že to je zanedbatelná částka. Zvlášť my jsme země s vysokou mírou podílu průmyslu na ekonomice, ve výrobě elektřiny závislá na uhlí, což automaticky přináší emise. To determinuje naše stanovisko.
HN: Takže Česko bude proti současné podobě návrhu protestovat?
Než dojde na shazování návrhů pod stůl, to je ještě daleko. Rozhodovat se navíc bude většinou hlasů, takže i prostředky pro vyjednávání se budou muset přizpůsobit. Ale budeme zastávat stanovisko, které bude pro průmysl znamenat co nejmenší zátěž.
HN: Pokud se na plánu nic zásadního nezmění, jaký bude mít dopad na Česko? Má třeba smysl uvažovat dál o výstavbě nových hnědouhelných elektráren?
Teď si mnou ruce protagonisté jaderné energetiky. Jestli to bude mít zásadnější dopad, tak hlavně příklonem k jaderné energetice, která je co do emisí bezproblémová, a tak se stane levnější než jiné zdroje. Doufám, že si ten kapitální důsledek všichni uvědomují.
HN: To se dá čekat i u nás rozvoj jaderné energetiky, přestože to vaše koaliční dohoda vylučuje?
Mám za úkol do konce roku předložit aktualizaci energetické koncepce, bude odrážet změny, které se odehrály za poslední čtyři roky. Nepochybně výrazným akcentem v ní bude tato politika proti emisím uhlíku, což bude znamenat větší důraz na jadernou energetiku. Tak to prostě je.
HN: Jak se podle vás budou v příštích letech vyvíjet ceny elektřiny? Váš náměstek Tomáš Hüner soudí, že tři až šest let porostou dál o osm až 10 procent ročně. Souhlasíte?
Nevím, kdo dal kolegovi Hünerovi křišťálovou kouli, já bych si to netroufl tvrdit. V určitém okamžiku růst ceny narazí na poptávku. Začnou se stavět nové zdroje a růst cen skončí.
HN: Ale teď jsou ve hře nové náklady na boj s emisemi. Svaz průmyslu tvrdí, že mohou proud zdražit i o stovky procent.
To je samozřejmě nesmysl.
HN: Ale ony se pořád objevují nové argumenty pro růst ceny elektřiny. Jednou je to nedostatek zdrojů, jindy rostoucí poptávka, emisní povolenky, ceny ropy…
My jsme součástí globální ekonomiky. I kdybychom okamžitě vykouzlili další dva bloky Temelína, stejně by to s cenou elektřiny asi nezahýbalo, protože deficit v celé Evropě ji žene nahoru. Je to evropský problém. A já bych čekal, že tohle bude unie řešit: jak zvýšit přenosové kapacity mezi zeměmi, aby se s proudem lépe obchodovalo, jak navrhnout legislativu pro snadnější výstavbu nových zdrojů. My se tu můžeme přetrhnout a stavět nové zdroje, ale jejich produkce se rozteče po celé Evropě, když se na to ostatní vlády vykašlou.
HN: Podle Bruselu má Česko zvýšit podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na 13 procent, dvojnásobek proti dnešku. Jaderné elektrárny obnovitelným zdrojem nejsou. Tak co se tu bude stavět?
Klidně se může stát, že jádro se mezi obnovitelné zdroje částečně dostane. Ale můj názor je, že za deset nebo víc let se politická agenda změní, dostane se jinam. O boji s klimatickými změnami nebude nikdo vědět, ta hysterie zmizí.
S růstem cen elektřiny se firmy dokáží vyrovnat
HN: Podle průzkumů uvádí každá druhá či třetí česká firma, že za velký problém do budoucna považuje právě růst cen energií. Jak jim může pomoci stát jako vlastník ČEZ?
Těžko. Ale exportérům vadí kromě cen energií také kurz koruny a navzdory tomu výroba roste, export roste rychleji než dovoz. Výrobci se s tím dokážou vyrovnat.
HN: Když zůstaneme u ČEZ, co z něj vlastně stát chce mít? Jako akcionáři mu ty vysoké ceny vlastně vyhovují, zvyšují zisky ČEZ. Co s tou firmou bude do budoucna?
Klasická privatizace ČEZ není na programu dne ze dvou důvodů. Jednak je tu celoevropská debata na téma energetická bezpečnost. A pak tu není nikdo, kdo by ČEZ mohl koupit, pokud bychom ho nechtěli prodat jinému státu.
HN: Nakolik stát prostřednictvím svých úředníků v dozorčí radě rozhodování v ČEZ ovlivňuje?
Politici mají tendenci zasahovat do chodu státních podniků. Já se snažím ovlivňovat ČEZ co nejméně. Jediný příklad, kdy jsem se o kroky ČEZ zajímal a oni cítili potřebu se zeptat, byl obchod s maďarskou energetickou společností MOL. O tom jsme dvakrát mluvili.
HN: ČEZ se rozhodl s MOL kapitálově propojit a založit s ním společný podnik. Bylo to rozhodnutí spíš politické, nebo byznysové?
Tak jak to nakonec dopadlo, to je čistý byznys. První návrh byl politický, ale ten jsme odmítli, nebyl tam žádný přínos pro ČEZ. Oni pak přišli s druhým návrhem, ten už byl pro ČEZ výhodný. Jeho součástí je výstavba velkých energetických zdrojů na Slovensku a v Maďarsku, to už je výhodná investice.
HN: ČEZ jedná o koupi Mostecké uhelné společnosti, protože bez jejího uhlí nemůže stavět velkou elektrárnu, kterou plánuje. Jak to dopadne?
Záleží na požadavcích vlastníků Mostecké. Pokud budou šroubovat požadavky do nebetyčných výšin, tak bez toho jejich uhlí se dá klidně žít.
Chystám úplné zrušení pobídek pro průmysl
HN: Nedávno proběhla zpráva, že Volkswagen u nás zvažuje stavbu další automobilky. Co vy na to?
Je mi to jedno. Jestliže si investoři vyhodnotí, že je tady potenciál pro efektivní výrobu aut, tak je to jejich rozhodnutí a jejich peníze.
HN: Dostala by taková investice od státu pobídky, jako je dostaly automobilky TPCA a Hyundai?
Oni by mohli žádat o jedinou pobídku, a to je sleva na dani na pět let. Tedy pokud by nestavěli v místě, kde je nezaměstnanost o 50 procent nad průměrem Česka. A to asi nechtějí.
HN: Říkal jste, že chcete změnit systém investičních pobídek, aby podporovaly jen technologicky vyspělé investice. Kdy to začne platit?
Na toto pondělí mám pro poradu ekonomických ministrů připraven materiál, který obsahuje návrh na úplné zrušení investičních pobídek do zpracovatelského průmyslu a posílení podpory strategických služeb a technologických center. Chceme rozšířit spektrum činností, kterých se týkají dotace na pracovní místa.
HN: Nebrání přílivu investic to, že firmám u nás chybějí zaměstnanci?
Tak podle mého soudu to může být daleko větší bariéra.
HN: Co se s tím bude dělat?
Dokončili jsme návrh projektu zelených karet, teď prochází legislativním procesem na ministerstvu práce a sociálních věcí, které by ho v lednu či únoru mělo poslat do vlády. Politická shoda na tom je.
HN: Co je třeba změnit, aby Česko bylo vůči cizincům vstřícnější?
Na to je jednoduchá odpověď, snížit laťku parametrů. Ty bariéry jsou teď až do nebe. Musíte mít extra povolení k pobytu, extra k práci, zaměstnavatel musí mít extra povolení, že může zaměstnávat cizince. A může začít cizince hledat až po třech měsících, když o místo nemá zájem nikdo místní. Mělo by to být tak, že cizinec by měl automaticky s povolením pobytu získat povolení pracovat a podobně.
HN: Kdy liberalizace přijde?
Žil jsem v naději, že od poloviny roku, ale spíš to vypadá, že až ve druhé polovině.
Snížíme administrativní zátěž – aspoň o pětinu
HN: Podle posledních průzkumů není Česko vnímáno jako země atraktivní pro podnikání. Jak to změnit?
Jedinou cestou je proklestit prales administrativních povinností. Máme k dispozici studii, podle které je 2200 různých povinností, jež musí podnikatel různě naplnit. Zajímavé ale je, že pouze pět procent z nich je v kompetenci našeho ministerstva. Zbytek je jinde.
HN: Dělá se s tím něco?
My jsme řekli, že chceme administrativní zátěž snížit o 20 procent. V únoru nesu do vlády materiál, kde bude vyznačeno 440 povinností, které se mohou zrušit.
HN: Ale zůstane 1800 dalších povinností. To vám přijde jako úspěch?
To bylo ale od vás ošklivé! Dobře, nějaká pravidla hry být musí. A nemůžete udělat revoluci za tři roky. Když se povede dvacet procent, budu spokojen. Ale debata na ostatních resortech je obtížná. Je velký problém tohoto ministerstva, že máme na ovlivnění podnikatelského prostředí malý vliv.
HN: Co s tím?
Já bych to ministerstvo zrušil.
HN: Vážně?
Ano. Tohle je ministerstvo, jako když pejsek s kočičkou vaří dort. Jsou i zbytečnější ministerstva, například pro místní rozvoj. Změny v systému jsou za horizontem této koaliční vlády, ale já připravím projekt, jak ze svého ministerstva, pořád vnímaného jako ministerstvo paliv a energetiky, udělat ministerstvo podnikání.
HN: Souvisí s tím i záměr prodat 11 budov vašeho ministerstva?
To s tím nesouvisí. My máme zhruba deset podřízených organizací, nesmyslně historicky rozesetých po různých objektech v centru Prahy. Je zbytečné, aby takové budovy okupovali úředníci, navíc správa těch budov je nákladná. Takže v půli roku vypíšeme výběrové řízení, že za těch jedenáct budov chceme novou budovu o určitých parametrech. Celkově se přesun bude týkat asi tisícovky lidí.
HN: Vy jste do voleb šel s heslem, že přestěhujete státní úřady do Ostravy. Mají úředníci čekat i stěhování mimo Prahu?
Ten slib jsem v parlamentu prohrál, když jsem navrhoval přesun Báňského úřadu. S čím jsem opravdu nepočítal, bylo, že proti tomu budou nejhlasitěji protestovat poslanci právě z Ostravy.
HN: Co říkáte na plán ministerstva financí na zrušení daňově zvýhodněných zaměstnaneckých stravenek?
To je vyloženě dílčí věc. Přinese do rozpočtu pár miliard, ale není to zásadní zprůhlednění systému, daňovým poplatníkům z hlediska daňového přiznání kvůli tomu lépe nebude. Bylo by to významné jako signál, že lze prosadit zrušení takových úlev. Šlo by o precedens. Ale chceme-li s daňovým zákonem něco udělat, tak to musí být změny daleko rozsáhlejší.
HN: Máte konkrétní návrhy?
Změny zákona o dani z příjmu mají jít ve dvou rovinách, jednou z nich jsou všechny ty výhody a úlevy, to je rovina politická. Ale je tady také ještě druhá rovina, neméně důležitá, to je zpřehlednění zákona. Dnes se jím bez vzdělaného daňového poradce neprokoušete. Je tam spousta výjimek, které ani nejsou pro nikoho výhodné a jen ten systém zbytečně zaplevelují.
Martin Říman (46)
Pochází z Frýdku-Místku a po celý život tu bydlí. Vystudoval Elektrotechnickou fakultu na brněnském VUT, v půli 90. let absolvoval také bakalářské studium práv na Masarykově univerzitě v Brně. Pracovní kariéru začínal jako programátor, čtyři roky také sám podnikal. Od roku 1991 je členem ODS a angažuje se v politice. Prošel několika funkcemi na frýdecko-místecké radnici, byl přednostou okresního úřadu, od roku 2002 je za ODS poslancem. V letech 1996 a 1997 byl ministrem dopravy a spojů, později působil jako stínový ministr průmyslu a obchodu. Je znám radikálními názory. Do posledních voleb šel s heslem Ministerstva do Ostravy, je skeptický k boji proti emisím skleníkových plynů. Před dvěma lety dostal v anketě ekologického sdružení Děti Země titul Ropák roku. Je ženatý, manželka Zuzana pracuje jako středoškolská učitelka, syn Václav a dcera Hana studují.
Autor: Martin Jašminský, Zuzana Kubátová
