24.01.2008
HN.IHNED.CZ
Spotřebitelé i ekonomové dostali studenou sprchu. Potraviny přestaly být tradičním polštářem, tlumícím inflaci. Zdražení jídla sice není plošné a tak dramatické, jak hlásaly titulky některých novin – ale nový fenomén „drahých potravin“ už zaměstnává i politiky.
Paradoxem přitom je, že za dražší potraviny si může do velké míry Evropská unie sama.
Biopaliva „na povel“
„Využití zemědělské produkce na biopaliva je výbornou šancí pro evropské farmáře,“ hlásal například před rokem šéf Evropské komise José Barroso.
Dnes se k těmto výrokům skoro nikdo nehlásí, jako by zněly velezrádně. Vždyť podle současných teorií právě biopaliva ubírají obilí nebo kukuřici z potravinářství a šroubují tak ceny potravin nahoru. „Nejsem si jistá, že biopaliva až takový vliv mají. Rozhodně bychom je neměli zatracovat,“ snaží se teď zachraňovat situaci bruselská agrokomisařka Mariann Fischer Boelová.
Jenže Brusel nedává podnikatelům šanci, aby sami rozhodli, jestli budou pěstovat obilí na rohlíky nebo na biolíh do benzínu.
Naopak – Evropská komise se snaží celý trh dirigovat. Vyhlašuje speciální příplatky za pěstování plodin pro energetiku. Určuje i pevné cíle, jakého podílu biopaliv mají země dosáhnout. Zanedlouho možná zase vyhlásí jiný „akční plán“ – třeba zákaz používání biopaliv, protože (najednou) škodí přírodě.
Nebezpečné GMO ?
Jiným příkladem je odmítavý vztah Evropské unie vůči geneticky modifikovaným plodinám – GMO. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy dokonce nedávno prohlásil, že je i proti dovozu těchto plodin – natož aby se rozšiřovalo jejich pěstování.
Odmítání GMO je oblíbeným „klackem“ unie na Spojené státy. Evropa vyčítá zámořské velmoci, že její potraviny jsou třeba ze zvířat krmených GMO kukuřicí, a blokuje tak americké dovozy.
Jenže teď se naplno ukazuje, jak je tato politika krátkozraká. Připomeňme, že GMO plodiny využívají bez jakýchkoliv nepříjemností pro konzumenty v Severní i Jižní Americe nebo jihovýchodní Asii. Genově upravené plodiny umožňují zvyšovat produkci – kdy jindy jich využít než dnes, kdy světový trh po zemědělských surovinách hladoví?
A i kdyby se neměly využívat v lidské výživě – mohou GMO plodiny sloužit jako suroviny právě pro biopaliva!
Agrokomisařka Boelová se snaží ze současné situace „vybruslit“, jak umí. „Komise reagovala velice pružně, když změnila pravidla o povinnosti nechat ležet část polí ladem“, snaží se například obhájit unijní byrokracii. Navrhuje také, aby se podnikatelé soustředili na tzv. biopaliva druhé generace (třeba z odpadů), o GMO plodinách se podle ní má „ještě diskutovat“.
Jenže řešení nespočívá v záměně jedněch nařízení za jiné. Klíčem k evropské konkurenceschopnosti – a to i té potravinářské – je naopak rušení byrokratických omezení.
Unii „ujíždí vlak“
Farmáři přece mají mít možnost využívat tolik půdy, kolik je potřeba. O použití GMO nechť rozhodnou vědci, ne politici. A ve výrobě paliv z obnovitelných zdrojů by měla unie spíše investovat do vývoje nových technologií, a ne apriori určovat limity jejich spotřeby.
Studenou sprchu by tak potřebovali zejména unijní politici a bruselští byrokraté.
Už před rokem, na každoroční berlínské konferenci o agrární politice, varoval evropské politiky tajemník brazilského ministerstva zemědělství Linneu Carlos da Costa Lima: „Pokud to půjde, budeme biolíh vyvážet i do Evropy.“
Dnes Brazílie začíná svůj záměr plnit.
Letos se na tomtéž fóru vzácně shodli ruský a ukrajinský ministr zemědělství Alexej Gordějev a Jurij Melnyk: „Máme potenciál zásobovat unii surovinami jak pro potraviny, tak pro biopaliva.
Uvidíme, co bude za rok.
Autor: Martin Mařík
