11.01.2008
HN.IHNED.CZ
/Od našeho zpravodaje/
Složité vyjednávání o tom, kdo bude novým prezidentem, neprobíhají jen v Česku, ale i v Bruselu. Nové křeslo stálého předsedy Evropské rady, jemuž se neoficiálně říká „prezident EU“, má být sice obsazeno až někdy v roce 2009, ale souboj o něj začíná už nyní.
Ve hře je hned několik politických těžkých vah, i když žádná z nich neřekla naplno, že má o místo zájem. Nejčastěji se mluví o Tonym Blairovi, který loni v červnu opustil post britského premiéra. Ten je teď vyslancem mezinárodního společenství pro Blízký východ a nově také poradcem investiční banky J. P. Morgan.
O Blairovi jako o kandidátovi na „prezidenta EU“ začal už loni v létě mluvit francouzský prezident Nicolas Sarkozy. „Je to pozoruhodný muž, největší Evropan ze všech Britů,“ řekl tehdy o Blairovi.
Sarkozy chce Blaira
Britský expremiér zítra jede na sjezd Sarkozyho Svazu pro lidové hnutí. Výměnou za podporu Sarkozyho před březnovými místními volbami ve Francii má prý získat prezidentův výslovný souhlas k tažení do čela EU. Tvrdí to francouzská média i opoziční politici. A ani trochu se jim to nezamlouvá.
„Je nepřijatelné, aby se prvním prezidentem EU stal člověk, který podporoval válku v Iráku,“ řekl agentuře AFP Jean-Marc Ayrault, šéf parlamentního klubu socialistů.
Blairova podpora americkému tažení proti Saddámu Husajnovi se nelíbí ani Italům nebo Španělům. A jinde v Evropě mu škodí také to, že přes svůj slib z konce 90. let nezavedl v Británii euro.
Naopak Blairův nástupce v premiérském křesle Gordon Brown svého bývalého šéfa podporuje. „Byl by výtečným prezidentem EU,“ prohlásil Brown.
Pokud se Blair rozhodne o místo usilovat, bude mít řadu soupeřů.
Zájemců je víc
V jejich čele je irský premiér Bertie Ahern. Na seznamu potenciálních „prezidentů EU“ je ale také lucemburský premiér a všemi uznávaný veterán evropské politiky Jean-Claude Juncker, bývalý předseda španělské vlády José María Aznar či polský exprezident Aleksander Kwaśniewski.
V současné době je ale jisté jen to, že o „prezidenta EU“ svedou státy velkou bitvu, jejíž výsledek bude součástí širší dohody o obsazení nejvyšších evropských postů po roce 2009.
Kromě stálého „prezidenta“ má podle nové Lisabonské smlouvy EU vzniknout i posílený post představitele pro zahraniční politiku, tedy vlastně „evropského ministra zahraničí“. A v roce 2009 budou členové EU ještě vybírat nového předsedu Evropské komise.
Do funkce má být také jmenováno nové vedení europarlamentu, které vzejde z voleb na jaře téhož roku. A vše svědčí o tom, že se jmenováním „prezidenta“ a „ministra“ se počká až na výsledek voleb, aby bylo vedení všech institucí politicky i zeměpisně vyvážené. Nový šéf EU by se tak měl ujmout funkce nejdříve v půli roku 2009.
Právě jmenování „prezidenta EU“ už na začátku tohoto roku se obává česká vláda. Nový činitel, jmenovaný na dva a půl roku s možností jednoho prodloužení mandátu, totiž částečně nahradí roli, kterou dosud plnilo rotující předsednictví členských zemí. „Prezident EU“ by tak během předsednictví sebral pravomoci českému premiérovi, jehož ministři i resorty by ale museli pracovat na evropské agendě.
Autor: Radek Honzák
