05.11.2007
HN.IHNED.CZ
Průmyslová lobby tlačí na vládu, aby stanovila termín pro přijetí eura. Proč ne, ale měla by si dát pozor, aby jí zbylo dost sil i na důležitější věci. Nabízejí se minimálně dvě.
Ve strategii o potřebách byznysu, kterou Svaz průmyslu nedávno představil, jsou důležitější body než eurozóna. Dobře načasovat přijetí eura je možné jen tehdy, když si vyřešíme domácí problémy. Především rozpočet. Navíc euro nevyřeší exportérům kurzové riziko, není to spása. Může přispět jen k jeho nižší proměnlivosti. Ale například Volkswagen sužuje letos posilování eura vůči dolaru obdobně jako Škodovku silná koruna.
Kdy si připít šampaňským
Důležitější než rychle přijmout euro je také předejít krizi lidských zdrojů. Ve strategii průmyslníků je to druhý bod. I pokud by se za celé funkční období vlády povedlo jen toto, je to na šampaňské. V ekonomice se za posledních osmnáct měsíců zdvojnásobil počet volných míst. Firmy by ihned zaměstnaly 130 až 150 tisíc lidí. Ale nejde to – není koho zaměstnat.
Hledá se schopný a vyučený mechanik, instalatér, obráběč kovů, zámečník, elektrikář, truhlář… Anebo alespoň ten, kdo je ochotný se učit a chce se živit rukama. Tak by zněl případný inzerát personálních ředitelů průmyslových firem. Hlásí se i sektor služeb. Třeba technologické firmy nebo banky varují, že absolventů vysokých škol je málo.
Manažeři podniků jsou tak pod největším tlakem na růst mezd zaměstnancům v tomto desetiletí. O rok později si to zopakují. Fenomén stále těsnějšího trhu práce přinese zemi největší riziko nad-měrného růstu cen od roku 1998, kdy centrální banka začala cílovat inflaci. Klíčová jádrová inflace se u nás v horizontu deseti až patnácti měsíců zdvojnásobí. Vyšší platy prostě zatlačí přes spotřebitelskou poptávku ceny nahoru. Za mzdové požadavky pak zaplatíme dražšími úvěry a hypotékami.
Potíž s nedostatkem lidí vyřešíme tehdy, podaří-li se nám odstranit nesoulad poptávky a nabídky na trhu práce. Na počátku jsou školy, které stále vychovávají až příliš velké množství nezaměstnaných. To se nezmění, dokud se více nepropojí s byznysem. Je proto třeba uvítat otevření nového univerzitního campusu Škody Auto v Mladé Boleslavi. Nebo přípravu vysoké školy zaměřené na průmyslový management, se kterou již finišuje výrobce zdravotnických lůžek Linet.
Pokud totiž nepůjdou naše školy vstříc byznysu, neodhadnou, co naše ekonomika bude potřebovat za deset patnáct let, pak nám zbývá jediné: doufat v imigraci. Zelené karty – lákání schopných cizinců – nám mohou také pomoci. Je to výzva, pozitivní faktor. Nikoliv riziko.
Pečuj o své mozky
Není to ale žádná spása. Můžeme sice dovézt masu lidí, aby pracovali v našich továrnách. Můžeme také restrikcí sociálních dávek donutit pracovat větší část těch, kteří leží přes den v posteli. Klíčem ke zdravějšímu trhu práce ale vždy zůstanou naše mozky. Zkvalitnění domácího systému vzdělávání je tak to jediné, co může odvrátit krizi lidského kapitálu.
Je dobré, že k tlaku na vládu, aby se pustila do reforem, ekonomům už začínají sekundovat i byznysmeni. Aby dosáhli svého, musejí se ale soustředit na prosazení maximálně jedné ze dvou priorit. Jinými slovy: euro počká.
Autor je analytikem Raiffeisenbank
Autor: Aleš Michl
