26.09.2007
Ekonomika.iHNed.cz
Evropská unie se snaží omezit nadprodukci cukru snížením výrobních kvót. Díky této snaze se již příští rok Česká republika neobejde bez dovozu cukru.
Ministři zemědělství zemí Evropské unie ve středu schválili reformu cukerného pořádku. Změnami v pravidlech pro produkci cukru se chce Evropská unie zbavit přebytků cukru, které EU léta provázely. Přebytky byly zaviněny politikou EU v oblasti cukrovarnictví, která producentům cukru zajišťovala výkupní ceny, a tak je motivovala k vyšší produkci.
Češi přišli o čtvrtinu kvót, Francouzi, Němci i Poláci dosud o nic
Nadprodukce a vysoké ceny cukru, které byly až čtyřikrát vyšší než na světových trzích, byly udržovány vysokými cly na dovoz do EU, výrobními kvótami na výrobu a zároveň dotacemi na vývoz, bez nichž by drahý unijní cukr neměl šanci. Vývoz dotovaného cukru pak poškozoval výrobce cukru v zemích, které si dotace nemohly dovolit. Právě tato politika EU se nelíbila Světové obchodní organizaci (WTO), pod jejímž tlakem unie přistoupila k reformě.
V Česku zbylo sedm cukrovarů
Reforma spočívá ve snižování výrobních kvót a poklesu zaručené ceny cukru. Firmy, které se vzdají své kvóty, dostanou za likvidaci své produkce vysoké odstupně. Loni například z České republiky odešla firma Eastern Sugar a s ní i kvóta 100 000 tun na výrobu. Objem cukru, který se v ČR může vyrábět, tak klesl přibližně o čtvrtinu. Zatímco v Česku došlo v důsledku reformy EU k razantnímu poklesu produkce a vývozu cukru a naopak k růstu dovozu, státy jako Německo, Francie, Británie nebo Polsko dosud neodevzdaly ani tunu kvóty.
Na změnu pravidel už doplatila Česká republika tím, že u nás zbylo pouze sedm cukrovarů. Z dřívější světové cukrovarnické velmoci, které vyvážela cukr do celého světa, se příští rok stane cukerný trpaslík, který se neobejde bez dovozu. Snížení kvót, které ministři ve středu schválili, sníží produkci cukru v EU celkem o šest milionů tun.
Kvóty se nebudou snižovat plošně
Češi však přeci jen při jednání částečný úspěch zaznamenali. Snižování kvót totiž už neproběhne plošně, ale bude brát ohled na to, zda se daná země již části kvót vzdala či nikoliv.
„Situace příštího roku je vlastně důsledkem odchodu Eastern Sugar a té dosavadní reformy. Nyní projednáváme další snižování kvót. Dobrou zprávou je, že tlak, který jsme vyvinuli společně s dalšími zeměmi, jako je například Slovensko, Finsko, Dánsko a podobně, vedl k tomu, že Evropská komise přistoupila na nikoliv plošné, ale specifické snižování,“ uvedl pro server iHNed.cz ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS).
To podle něj pro Českou republiku znamená, že kdyby se snižovaly kvóty celkem o 10 procent, pro ČR by to znamenalo snížení jen o šest procent. Kdyby se snižovalo o 25 procent, ČR by snižovala jen o 15 procent.
„Nám se ale nelíbí fakt, že by se sami pěstitelé mohli vzdát cukrové kvóty bez ohledu na názor výrobců. To se v situaci, kdy je v České republice oddělené vlastnictví cukrovarů a pěstitelů, může teoreticky stát. A to by mohlo způsobit, že když by cukrovary tímto přišly o 10 procent své dodávky, mohly by se prakticky dostat do ekonomických potíží, a pak se třeba rozhodnou, že prodají celou tu kvótu,“ vysvětlil Gandalovič.
Ve Slovinsku už žádný výrobce cukru nezbyl
Dosavadní reforma spočívá v tom, že kvótu může odevzdat cukrovar výměnou za platbu, kterou od EU dostane za každou tunu výroby, které se vzdá. „A to v ostatních státech nenastalo především proto, že tam je provázána vlastnická struktura prvovýrobců, tedy pěstitelů cukrovky a cukrovarů. Pěstitelé totiž částečně vlastní cukrovary. Tím pádem na tom nemají zájem. V České republice jsou ale zahraniční vlastníci, kteří se rozhodují pouze ekonomicky. A Eastern Sugar si tak spočítal, že je pro něj výhodnější s výrobou u nás skončit a odejít i s těmi 22 procenty cukrové kvóty z České republiky,“ řekl Gandalovič.
„Malé cukrovary těžko konkurují. Druhá věc je ta, že fakticky celá ta reforma cukerného pořádku poškozuje státy, kde není provázáno vlastnictví mezi pěstiteli a výrobci, což je nejen náš případ, ale je to tak i v celé řadě nových členských zemí. Třetí poznámka je to, že je i mnoho členských zemí, kde už s výrobou cukru úplně skončili, prakticky veškerou kvótu odevzdali. Na Slovensku už zůstal jen jediný cukrovar, ve Slovinsku už nemají žádnou výrobu cukru. Pokud udržíme alespoň to současné, tak to bude dobré. Ale v porovnání s tím, jakou pozici jsme v cukrovarnictví měli dříve, je to špatné,“ dodal Gandalovič.
Autor: Miroslav Cvrček, Tomáš Králíček
