25.05.2007
Odboráři v zahraničí mohou stávkami a blokádami zabránit v podnikání i českým firmám, které k zakázkám v Evropské unii vysílají své české zaměstnance, a dokonce způsobit jejich úpadek.
/Od zpravodaje Hospodářských novin/
Tak lze vysvětlit středeční verdikty právních poradců Evropského soudního dvora, který posuzuje dvě komplikované kauzy. Ty mohou mít dalekosáhlé důsledky pro unijní pracovní právo a pro podmínky, za jakých mohou evropské firmy vysílat své lidi k práci za hranicemi a jaká práva mají odboráři. Soud totiž neřekl nic jiného, než že kolektivní smlouvy odborů mají přednost před základními principy volného pohybu osob a služeb.
Výsledek je tedy zcela zásadní i pro české firmy. Zároveň může zasáhnout do plánů české vlády, která usiluje o zbourání bariér pohybu osob a služeb a také chce vyřešit nedostatek pracovní síly v Česku lákáním cizinců. Konečný verdikt ještě soud nevynesl, ale míněním takzvaných generálních advokátů se řídí ve velké většině případů.
Názor právních poradců proto českou vládu rozhořčil.
„Rozhodně s ním nesouhlasím,“ řekl HN její místopředseda, ministr práce Petr Nečas. „Pokud by jej soud potvrdil, bylo by to skandální. Jde to proti hodnotám, na kterých stojí EU,“ dodal.
Naopak čeští odboráři souhlasí. „Pravidla pro cizince si musí určit každá země EU. Pokud by to bylo jinak, šlo by o enormní sociální dumping, který by postihl i nás,“ uvedl předseda Konfederace odborových svazů Milan Štěch.
První ostře sledovaná kauza se zrodila v roce 2004 ve švédském Vaxholmu. Zakázku na rekonstrukci tamní školy získal lotyšský podnik Laval un Partneri prostřednictví své místní dceřiné firmy L&P Baltic Bygg. Laval vyslal na stavbu dvanáct lotyšských zedníků, kteří dostávali plat obvyklý v jejich domovině. To popudilo švédské odbory, které žádaly, aby zaměstnavatel splnil podmínky švédských kolektivních smluv a dal zedníkům vyšší, švédský plat.
Laval to odmítl. Zaměstnanci švédských subdodavatelů pak solidárně nepřišli do práce a odmítli s Lavalem spolupracovat. Zároveň protestovali u staveniště. Švédská pobočka Lavalu kvůli tomu zkrachovala a firma pak odbory zažalovala. Případ se nakonec dostal až k soudu v Lucemburku.
Nyní jeho právní poradce Paolo Mengozzi dal za pravdu Švédům. Mengozzi uvedl, že odbory mohou takto protestovat, pokud to je „přiměřené“ a „ve veřejném zájmu“.
Podobně postupoval i jeho kolega Miguel Poiares Maduro v druhém případu, který proti sobě postavil finské odbory a tamního lodního dopravce Viking Line. Ten chtěl v roce 2003 zaregistrovat jeden ze svých ztrátových trajektů v Estonsku a místo Finů na něj najmout levné Estonce. Odbory tomu ale zabránily stávkou.
„Veřejný zájem týkající se sociální politiky a základních práv může ospravedlnit určitá omezení volného pohybu osob, pokud nepřesáhnou nutnou hranici,“ prohlásil Maduro. Dodal ale, že odbory by neměly svých práv zneužívat.
V unii nejde zdaleka o první případy, které proti sobě postavily soukromé firmy a odbory. V posledních letech došlo k desítkám podobných kauz, jejichž aktéři ale nehnali spor až k nejvyšší právní autoritě Evropské unie.
Spory mají i velký politický přesah. Soudu totiž zaslaly svá stanoviska vlády 19 z 27 členů unie. Téměř všichni noví členové EU včetně Česka podpořili žalující firmy, zatímco staré státy unie se postavily na stranu odborů.
Český eurokomisař Vladimír Špidla, který má na starosti sociální věci, i jeho irský kolega Charlie McCreevy, zodpovědný za vnitřní trh, k případu zatím mlčí. Čekají až na definitivní verdikt soudu, který má přijít do konce roku. Neoficiálně ale komise, která jinak usiluje o co největší liberalizaci trhu a zbourání bariér, dává za pravdu odborářům.
Autor: Radek Honzák
