30.03.2007
Dvanáctiletá Suna Kacarová byla donedávna jedním z téměř dvou milionů tureckých dětí, které musí pracovat. Většinou prodávají na ulicích levné cetky nebo čistí boty, aby pomohly svým rodinám zvýšit příjem.
Pleť blonďaté holčičky s oříškově hnědýma očima ztmavla od práce na slunci. Suna měla štěstí, že se dostala do projektu Evropské unie, který pomáhá bezmála třem tisícům dětí v Turecku. Hlavním cílem projektu je odstranit nejhorší formy dětské práce.
Evropská unie vynaložila přes pět milionů eur na to, aby mohly děti jako Suna, většinou z velmi chudých rodin, začít chodit do školy. Projekt je jedním z mnoha podobných, které zaštiťuje Evropská unie v Turecku i v dalších zemích. Přichází v době, kdy podpora členství v unii v Turecku klesá. Roste naopak přesvědčení, že stávající členské státy ve skutečnosti nechtějí, aby se k nim Ankara přidala.
„Chci být sestra“
„Moje máma chtěla, abych pracovala a dřív jsem nechodila do školy. Teď vidím, jak je dobré, když do školy chodit můžu, protože můžu mít dobrou práci, až vyrostu. Chtěla bych být zdravotní sestra,“ řekla Suna.
Projekt pro provincii Cankiri, která leží asi 120 kilometrů severovýchodně od hlavního města Ankary, je jedním ze sedmi po celém Turecku, které v současnosti běží.
Patnáctiletý Gani Gormez vysvětlil, co to pro něho znamená: „Posílali mě pracovat na ulici, abych si vydělal na kapesné a koupil rodině, co potřebovala. Až když jsem začal chodit do školy, jsem pochopil, jak špatná dětská práce je.“
Přestože se turecké hospodářství vzpamatovalo z velké finanční krize v roce 2001, kdy mnoho lidí přišlo o práci, čtvrtina všech Turků žije pod hranicí chudoby.
Mezinárodní organizace práce, která spadá pod OSN, uvádí, že téměř čtvrtina z 74 milionů Turků je ve věku do šesti do sedmnácti let. Každé desáté dítě pracuje buď v zemědělství, v malých firmách, nebo na ulici.
Nespravedlivá překážka
„Musí pracovat na ulicích kvůli tomu, že měli od narození nebo krátce po něm smůlu. To je nespravedlivá překážka, kterou nemohou překonat. Tu překážku musíme překonat my, v zájmu naší budoucnosti,“ uvedl Ali Hajdar Oner, guvernér provincie Cankiri.
V rámci projektu dostávají děti příspěvky – počínaje školními pomůckami až po balíčky s jídlem. Jsou také sledovány, aby nepřestaly chodit do školy a nevrátily se znovu do práce.
Když do Cankiri přijeli představitelé Evropské komise a novináři, Suna Kacarová si pro ně připravila v rámci dramatického kroužku vlastní představení. Na začátku hry prodávala na ulici papírové kapesníky, pak přišli hodní lidé a přesvědčili její rodiče, aby splnili její přání a poslali ji do školy.
Projekt se také snaží oslovit rodiče dětí, které pracují. Učí je číst a psát a jsou jim nabízeny odborné kurzy, aby mohli začít vydělávat dost peněz a nemuseli posílat své děti na ulici.
„Je důležité nezapomínat na rodiče, protože hlavní příčinou současného stavu je chudoba. Je nezbytné pro rodiče vytvořit lepší pracovní příležitosti,“ uvedl Holger Schroder, člen delegace Evropské komise, která přijela do Cankiri. Schroder doufá, že v Cankiri se dětskou práci podaří vymýtit. Ví ale, že v celém Turecku to bude mnohem těžší.
Autor: (Reuters)
