15.11.2006
/Od našeho zpravodaje/ S jakými prioritami hodlá Německo nastoupit 1. ledna 2007 na předsednictví Evropské unie?
Německá vláda do roku 2007 vkládá velké naděje. Otázkou zůstává, jestli německé předsednictví EU v první polovině roku 2007 nastartuje nový vývoj směřování Unie nebo zůstane jen u přání. „Společně Evropa uspěje“, to je nové motto, dávající tušit optimismus a odhodlanost. Velké sousto, které spolu s ročním předsednictvím G 8, bude pro Němce obtížné zvládnout.
Ještě v září úředníci v Bruselu Německu lehce naznačovali, že by již měli přijít s prvními návrhy priorit pro předsednictví. Ti se vymlouvali, že mají již obsah rámcově vymyšlený, důležité je najít „leitmotiv“. Přitom se představy jednotlivých politiků velké koalice stále diametrálně lišily. Ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier (SPD) si za ústřední téma německého předsednictví přál reformu Evropské politiky sousedství. Za důležité přitom považoval modernizaci partnerství s východní Evropou a užší propojení EU s Ruskem. Neuspěl. 5.listopadu spolková vláda představila své priority: společná energetická politika a ochrana klimatu.
Zachránit, co se dá
Velký otazník visí nad tím, zda Němci onen „leitmotiv“ skutečně našli. Priorit je na půlrok prostě přespříliš. Mezi ty další patří vytváření nových pracovních míst, růst ekonomiky, lepší aplikace práva, odbyrokratizování Evropy. Německo hodlá také učinit maximum pro splnění červnových požadavků Rady. 25 stránkový plán má za cíl poposunout Evropu na mnoha úrovních „o krok kupředu“, přiblížit Unii občanům a zlepšit její image.
Nejvíc viditelnou bude otázka oživení tzv. Evropské ústavní smlouvy. Kancléřka Merkelová představila při setkání spolkové vlády s předsedou Evropské komise José Manuelem Barroso 11. října vizi tzv. „časového harmonogramu na oživení“. Má však ústava, diplomaticky vybroušený konstrukt, po fiasku z minulého roku u občanů šanci? Merkelová odpovídá, že musí a doufá v podepsání Ústavy před příštími volbami do Evropského parlamentu. Přitom samo Německo 1. ledna převezme předsednictví bez ratifikace Smlouvy o Evropské ústavě, která stále leží u Spolkového ústavního soudu. Kancléřka se zavázala k předložení zprávy na summitu EU v červnu 2007 o podpoře Ústavy a návrhy možného vývoje tak, aby byla Ústava v roce 2009 přijata.
Zlom by podle Merkelové měla přinést magie 25. března, 50. výročí podpisu Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství. Naplánovala již zvláštní setkání Rady EU do Berlína, symbolického města, ze kterého má vzejít i „Berlínské prohlášení“, dokument sestavený Evropským parlamentem a Komisí, který má vyjádřit naději a odhodlanost v budování budoucnosti kulturní, sociální a hospodářsky silné Evropy.
„Evropa se musí přihlásit ke společným hodnotám. A musí říci, kde leží její hranice“, říká Merkelová v předsednickém klipu, ve kterém mimo jiné vyzývá Němce k větší účasti na evropské diskusi. V Německu, kde otázka vstupu Turecka, budí vášnivé diskuse, se o rozšiřování EU nemluví snadno. „Prohlubování místo rozšiřování“, to je německá vize. V rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung Merkelová varovala Turecko kvůli vyhýbání se řešení Kyperské otázky před „velmi, velmi vážnou situací“ a naznačila, že jednání o vstupu do EU nemusí automaticky pokračovat. Přerušení jednání s Tureckem však není v plánu vlády, na rozdíl od plánu strany Merkelové. Ta zdůrazňuje, že nesmí vzniknout žádná nová „železná opona“, avšak že politický útvar bez hranic nemá šanci na úspěch.
Slova versus činy
Konkrétně se Německo hodlá zabývat energetickou politikou a vypořádat se s plněním slibu EU, že do července 2007 bude vybudován jednotný trh s elektřinou a plynem. Spolkový svaz pro životní prostředí a ochranu přírody se zároveň vyslovil pro nutnost oddělení výroby elektřiny od elektrických sítí za účelem větší konkurenceschopnosti. Komise hodlá v lednu předložit zprávu, zabývající se právě jednotným trhem a energiemi. Nutno také podotknout, že koncem roku 2007 vyprší smlouva o partnerství a spolupráci EU s Ruskem a musí být tedy již za německého předsednictví diskutována.
Mezi prioritami Německa je i posílení vnitřního trhu, urychlení liberalizace trhu s poštovními službami a vznik ujednání o levném roamingu. Pod německým vedením má být posílena diskuse o evropském sociálním modelu. Při plánované konferenci ministrů má být zdůrazněno, že ekonomika, zaměstnanost a sociální model nestojí v kontrastu, ale jsou propojené. Německo by přitom rádo usilovalo o to, aby sociální důsledky evropských směrnic byly více zohledňovány než tomu bylo doposud.
Tématem německého předsednictví je i přeshraniční spolupráce policie a justice v otázkách terorismu a jednotná strategie vůči ilegální migraci. Za tímto účelem má být rozšířen přístup členských států k databázím týkajících se terorismu a přeshraniční kriminality a podpořen informační vízový systém a kontrolní systém vnějších hranic Unie.
O konkrétních představách chce spolková vláda jednat se svými nástupnickými zeměmi Portugalskem a Slovinskem koncem listopadu. Koncept spolupráce „tří zemí“ ve smyslu Ústavy na plánu předsednictví bude představen poprvé a dává naději větší efektivitě v jeho výkonu.
Společně uspějeme
Uspět ve změti názorů a národních zájmů nebude snadné. Jedno je jasné: Německo dává signál, že je třeba znovu mluvit o oživení Ústavy, že je třeba mluvit s občany, integrovat a překonat francouzské a nizozemské ne. Předsednictví pod vlajkou energetické politiky je strategie nanejvýš dobře zvolená, protože je v zájmu všech. Co přinesou výsledky voleb ve Francii a Nizozemsku Německo neví. Jednání s možnými výherci však již čile probíhají.
Je těžké posuzovat, co jakýkoli stát je a není schopen v předsednickém křesle EU docílit. Dokud se Německu daří stanovovat priority tam, kde chce zasahovat a ne tam, kde chce pouze zabránit nepříjemnému vývoji, může německé předsednictví Unii o zmíněný „krok kupředu“ dovést.
Autor: Jan Prášil, Asociace pro mezinárodní otázky
Autor: Jan Prášil
