09.10.2006
Spolková vláda je v případě celé řady zákonných záměrů předmětem ostré kritiky Evropské komise.
Až 1. ledna převezme vláda kancléřky Angely Merkelové na půl roku řízení evropských záležitostí, nepůjde jen o oslavy 50. výročí Římských smluv nebo o nové impulzy pro evropskou ústavu, která už byla prakticky prohlášena za mrtvou. To je jenom jedna stránka věci. Kromě toho jsou zde i hrozící vážné konflikty, protože spolková vláda je v případě celé řady zákonných záměrů předmětem ostré kritiky Evropské komise.
Seznam těchto problémů ve vztazích mezi Berlínem a Bruselem je plný politicky výbušných bodů, protože se často dotýká miliardových zájmů německého hospodářství. Patří k nim například myšlenka poskytnout společnosti Deutsche Telekom při budování superrychlé datové sítě na nějakou dobu ochranu před konkurencí, aby se vysoké investiční náklady vyplatily.
Pokud bude příslušný zákon o Telekomu skutečně schválen a vstoupí 1. ledna podle předpokladu v platnost, hrozí evropská komisařka Vivian Redingová přesně se začátkem německého předsednictví podat stížnost pro porušení evropských smluv.
Další háklivé téma je zvláštní ochrana německých spořitelen. A i když se v Berlíně horečně pracuje na tom, aby tento problém byl zmírněn, komisař pro vnitřní trh Charlie McCreevy hrozí, že podá na Německo žalobu u Evropského soudu. Jeho soudci mají poslední slovo a nikdo je nemůže podezírat, že by chtěli tolerovat překážky pro volný pohyb kapitálu. McCreevy chce umožnit vstup soukromých investorů i do dosud téměř výhradně veřejnoprávních peněžních institucí.
Předseda je většinou kompromisní
Když jde o hájení zájmů vlastní země, může být předsednictví v EU mnohdy dokonce vyloženě na překážku. A tak to bude mít spolkový ministr financí Peer Steinbrück spíše těžší při snaze prosadit postih miliardových podvodů kolem účtování daně z přidané hodnoty. Podobná výjimečná opatření nenacházejí v EU přílišnou podporu. Vyžadují ale souhlas všech partnerů.
V takových případech je třeba velmi tvrdě vyjednávat, ale proti tomu mluví nepsané pravidlo, podle něhož k předsednictví v EU patří určitá zdrženlivost, s níž předseda usiluje o vyvážené kompromisy. Evropští diplomaté často a rádi označují předsedu EU za „čestného makléře“, který se vyhýbá otevřeným konfrontacím a nezdůrazňuje vlastní zájmy.
Prokletí čestného makléře poznal i bývalý kancléř Gerhard Schröder při dosud posledním německém předsednictví v prvním pololetí 1999. Ten dospěl k bolestnému poznatku, že při dohadování o rozpočtu EU na léta 2000 až 2006 může Německo dosáhnout kompromisu jedině tehdy, když bude vyloženě velkorysé a sáhne hluboko do vlastní kapsy.
I proto vyjednal Schröder již v roce 2002 výměnu předsednictví s Finskem tak, aby nespadalo do období předpokládaných parlamentních voleb v Německu na podzim 2006. Toto opatření bylo nakonec zbytečné, protože v Německu se konaly předčasné volby již v roce 2005. Ale v zásadě každá vláda v EU ví, že dočasné vedení Evropy v sobě skrývá rizika pro vnitřní politiku.
Autor: rai-ihned, čtk
