27.09.2006
Medailon předsedy bulharské vlády.
Simeon II. Sakskoburggotski zažil nevídaný návrat do vlasti, ze které prchal před komunistickou mocí v roce 1946.
Když v roce 1996 přijel poprvé po desítkách let strávených v exilu do Sofie, vítaly ho tisíce nadšených lidí, kteří skandovali, že „chtějí svého cara“. Namísto snahy o restauraci monarchie – byť tuto možnost nikdy jednoznačně nevyloučil – se však bývalý panovník zapojil do parlamentní demokracie. Velmi úspěšně.
V roce 2001 založil politickou stranu Národní hnutí Simeon II. a slíbil lidem, že za 800 dní pod jeho vládou se začnou mít lépe. Lidé mu uvěřili, v červnu jeho strana vyhrála volby a získala polovinu křesel v parlamentu. Utvořila koalici se stranou etnických Turků a v červenci se Simeon II. stal premiérem Bulharska.
V následujících čtyřech letech jeho obliba upadala, ekonomický zázrak se nedostavil. Na druhou stranu se však země pod jeho vedení pomalu, ale jistě přibližovala k branám Evropské unie.
Poválečný osud posledního bulharského cara, spřízněného s předními šlechtickými rody Evropy, nebyl nepodobný osudům řady příslušníků východoevropských aristokratických rodin.
První zemí, která mu poskytla útočiště, byl Egypt. Většinu svého života však strávil ve Španělsku, které mu v roce 1951 udělilo azyl a stalo se později jeho druhým domovem.
V roce 1959 absolvoval Vojenskou akademii v Pensylvánii, kde se mu přezdívalo „Kadet Rylski“. Později vystudoval ve Španělsku práva a ekonomii a živil se jako obchodník. Mimo jiné byl šéfem představenstva španělské divize firmy Thompson.
Padesát let přebýval v cizině bez možnosti zavítat do své země za železnou oponou. Přesto však neztratil s vlastí kontakt. Hovoří bulharsky bez přízvuku, zato ovšem s aristokratickou noblesou. Kromě toho mluví ještě anglicky, francouzsky, německy, italsky a španělsky, přičemž údajně zvládá i základy arabštiny a portugalštiny.
Autor: (bum)
