27.09.2006
Unie na základě dosavadních mechanismů ještě rozšíření “vydrží”. Reformu ale potřebuje.
Vstup Rumunska a Bulharska nebude mít na Evropskou unii žádný dramatický dopad. Skutečná změna totiž nastala už před více než dvěma lety, kdy se členy unie stalo osm postkomunistických zemí včetně Česka. Rumuni a Bulhaři tuto, v dějinách unie již pátou vlnu rozšíření, jen uzavírají.
Podle analytiků by se nynější rozšíření EU mohlo výrazněji projevit až v dlouhodobém horizontu.
Ekonomika: bez bariér
Z ekonomického hlediska Rumuni a Bulhaři členy unie jsou už řadu let. “Mezi EU a oběma zeměmi neexistují žádné obchodní bariéry s výjimkou některých zemědělských produktů. Již nyní jsou plně integrované,” upozorňuje Katinka Baryschová, hlavní ekonomka londýnského Centra pro evropskou reformu. Ochranná opatření jako zákaz vývozu vepřového masa budou na doporučení Evropské komise platit dál.
Řadu let také do Rumunska a Bulharska přicházejí evropští investoři. Láká je levná pracovní síla i trh s více než 30 milióny lidí. Lze čekat, že se do obou zemí pustí i ty opatrnější z evropských společností, které čekaly na právní záruky vyplývající z členství balkánských zemí v EU.
Rumunsko a Bulharsko budou po vstupu nejchudšími zeměmi EU; jejich HDP dosahuje jen asi třetiny evropského průměru. Analytici sice upozorňují na jejich rychlý hospodářský růst, který činí více než dvojnásobek průměru EU, ale uznávají, že pro unijní pokladnu bude poslední rozšíření zátěží.
Nejde ovšem o zátěž nečekanou. Se vstupem Rumunů a Bulharů se počítá již řadu let a finanční pomoc oběma zemím je součástí rozpočtu na období 2007 – 2013, který členské státy schválily loni.
Bulhaři dostanou v příštích sedmi letech zhruba 11 miliard eur, Rumuni asi 32 miliard. Česko, které má polovinu obyvatel, má slíbenu podobnou sumu – téměř 31 miliard eur. Podobně jako Česko noví členové mohou mít problémy s čerpáním přidělených peněz. “Rumunsko není připravené využít evropské dotace. Je jich možná až moc, naše absorpční kapacita není tak velká,” říká Emanuel Rauta, analytik Rumunské akademické společnosti.
Hledání nových spojenců
Nelze čekat ani to, že by se vstupem Rumunska a Bulharska posunula mocenská rovnováha uvnitř unie. Tu změnilo již rozšíření před dvěma lety. “Situace je nyní mnohem složitější než před rokem 2004. Tehdy existovala jasná spojenectví mezi členy. Nyní si každá země hledá jiné spojence v závislosti na konkrétním tématu,” říká Jacki Davisová, analytička bruselského Střediska evropské politiky. “Vstupem balkánských zemí se tento trend možná jen zvýrazní.”
Podle Davisové existuje ovšem nebezpečí, že nové členské země budou i díky vstupu Rumunů a Bulharů stále více cítit, že rovnocennost uvnitř EU někdy existuje jen na papíře. “Kvůli věcem jako omezení volného pohybu osob nebo podmínky pro zavedení eura se začínají cítit jako druhořadí členové. Pokud staré členské země tento pocit nevyvrátí, bude to velký problém,” říká Davisová.
Rumuni a Bulhaři také mohou přispět ke změně evropské politiky, kterou odstartovali postkomunističtí členové už před dvěma lety. “Nové členské státy jsou obvykle poměrně liberální a soustředí se na dokončení vnitřního trhu. Chrání svou suverenitu a jsou spíše proti politické integraci. A v zahraniční politice je vidět silná vazba na USA a přirozená nedůvěra vůči Rusku. Rumunsko a Bulharsko nebudou jiné,” říká Katinka Baryschová.
Reforma je potřeba
Rozšířením EU na 27 členů se také může důrazněji projevit potřeba institucionálních reforem. Se vstupem Rumunů a Bulharů počítala smlouva z Nice, podle které je pro rumunské poslance vyhrazeno 35 křesel v europarlamentu, pro bulharské 18. Obě země budou mít zástupce v Evropské komisi.
Unie na základě dosavadních mechanismů ještě funguje. “Reformu ale potřebujeme. Možná ne takovou, jakou by přinesla evropská ústava, ale EU musí rozhodovat efektivněji a mít transparentnější instituce,” říká Baryschová.
Autor: Radek Honzák, Martin Ehl, Robert Břešťan, Jan Bumba
