19.09.2006
Švédští sociální demokraté se stali v krátkém období v Evropě už druhou levicovou stranou – vedle ČSSD – které ani příznivé ekonomické statistiky v zádech nepomohly k volebnímu vítězství.
Příštím švédským premiérem se stane Fredrik Reinfeldt, předseda opoziční Umírněné strany. Podařilo se mu vyztužit koalici čtyř pravicových stran.
Naopak levici, která vládla zemi 65 z uplynulých 74 let, poškodila výrazná roztříštěnost.
Změny ano, ale opatrně
Vítězství bylo těsné. Pravicová Aliance získala podle konečných výsledků 48,1 procenta hlasů, sociální demokraté dosavadního premiéra Görana Perssona se svými spojenci 46,2 procenta. Ke změně vlády to ale stačilo.
„Zahájili jsme jednání o příští vládě,“ oznámil včera Reinfeldt.
Před čtyřmi lety slibovali jeho konzervativci razantní škrty, kterými by pohřbili sociální stát. A neuspěli. Tentokrát proto volili opatrnější slova. Hovoří spíše o tom, že chtějí sociální stát vylepšit a učinit přátelštější k lidem. Slibují snadnější život menším podnikatelům.
„Máme tu druhou sociální demokracii,“ posmíval se jim proto Göran Persson. Voliče nicméně umírněná hesla zaujala. Co tedy Švédy v příštím období čeká?
Reinfeldt slíbil před volbami omezovat roli státu, plánoval snížit o 45 miliard švédských korun příspěvky nezaměstnaným. Diskutované snižování daní ve výši sta miliard korun omezil na nejchudší vrstvy. Privatizace státních podniků bude omezená.
„Umírněná strana se posunula směrem do politického středu,“ říká Vlaďka Olšovská, Češka žijící ve Stockholmu. „Proto Švédové nečekají, že se bude po volbách konat nějaká revoluce.“
Podobně smýšlí většina Švédů. Včera po ránu přelétli při cestě metrem očima titulky v bezplatném inzertním deníku, v kavárně ani neprotestovali, když číšník přepnul z politických debat na sportovní kanál. Jako by o nic nešlo. Nikdo nepodezírá příštího premiéra, že za měkkým programem změn skrývá ambicióznější reformy. „Nemyslím, že by měl v šuplíku nějakou skrytou agendu,“ přikyvuje Johnny Munkhammar z liberálního institutu Timbro.
Vítr šustil předvolebními plakáty na hlavním stockholmském náměstí, lidé je bez známky zájmu přešlapovali. Většina si je jistá, že „švédský sociální model“ zůstane zachován. Jen v upravené podobě, která mu zajistí přežití.
„Každý si je jistý, že se od pravice nedočká překvapení. Jinak by ztratili u lidí sympatie, o které poslední roky tolik usilovali,“ míní Munkhammar.
Nová vláda přitom bude mít k opatrným reformním krokům dobré podmínky. Ekonomice se daří, snížení daní tedy státní pokladna nemusí příliš pocítit.
Druhým důvodem, proč je nyní příhodná chvíle, je paradoxně počínání švédské sociální demokracie. „Také levice se posunula do politického středu, připravila půdu k reformám.“ vysvětluje Vlaďka Olšovská. „Současný sociální stát se na hony liší od toho, který byl ve Švédsku před třiceti či čtyřiceti lety,“ dodává její přítel, novinář Thomas Sturesson.
Stárnoucí země
Sociálním demokratům se nedá vytýkat, že by nic užitečného nepodnikli, tvrdí Švédové. Po ekonomickém propadu a obrovském zadlužení v první polovině 90. let se jim podařilo ekonomiku ozdravit. Největší výdaje sociálního státu omezili již tehdy.
Dnešní výzvou je především stárnoucí společnost, která stále více napíná důchodový systém.
V tomto ohledu se ale Reinfeldt nezavázal k žádným razantním krokům. Nic jej tedy nenutí zahájit penzijní reformu, pokud k tomu nebude dostatečná podpora.
„V kampani sliboval vyšší zaměstnanost. To bude hlavní cíl, který bude Reifeldt sledovat,“ říká Sturesson.
Autor: Jiří Sládek
