18.09.2006
Švédští voliči včera určovali příští osud sociálně demokratické vlády, která vládne zemi posledních dvanáct let. Byly to nejdramatičtější volby moderní švédské historie.
První oficiální výsledky potvrdily těsný souboj. Veřejnoprávní televize SVT citovala průzkumy po sečtení hlasů ve třetině volebních okrsků. Výsledky dávaly téměř stejnou naději na vítězství vládním sociálním demokratům i pravicové opozici. Ve Švédsku však, na rozdíl od Česka, nehrozí povolební pat, protože v tamním parlamentu zasedá lichý počet poslanců, 349.
Levice premiéra Görana Perssona obdržela podle předběžných výsledků 47 procent, zatímco pravicová Aliance v čele s Frederikem Reinfeldtem dostala 47,3 procenta hlasů. Stanice SVT to uvedla s odvoláním na volební komisi.
„Myslím, že jsme dělali dobře předvolební kampaň,“ komentovala první odhady konzervativní poslankyně Beatrice Asková.
Podobný výsledek naznačovaly i předvolební průzkumy. Švédský premiér jejich výsledky do poslední chvíle odmítal. „Určitě uspějeme,“ opakoval vytrvale a přesvědčoval Švédy, že úspěch opoziční Aliance by pohřbil výdobytky solidárního sociálního státu.
Upozorňoval, že země prožívá největší růst ekonomiky za posledních šest let. Klesla i nezaměstnanost, její míra se podle vládních údajů pohybuje pod šesti procenty.
Dlouhá vláda jedné strany
Stockholmská právnička Lena Alfredsonová si přesto nemyslí, že by měla důvod ke spokojenosti. Postává s dětmi před volební místností v poklidné předměstské čtvrti Midsommarkransen. Netají výhrady vůči levicové vládě. Zdá se jí, že sociální demokraté vládnou zemi už dlouho. A vyčítá jim klesající kvalitu školství. Nevěří přitom ani opozici.
„Nemyslím si, že se mnoho změní, ať už podle konečných součtů zvítězí kdokoli,“ říká žena, která je nyní bez práce. Přestože přiznává opozici snahu o reformu, nevidí v programech přílišný rozdíl.
To má svůj důvod. Jednačtyřicetiletý Reinfeldt se poučil z poslední porážky a snaží se servírovat reformní plány v mnohem přijatelnější podobě.
„Jeho výhodou v kampani byla jistá neopotřebovanost v očích švédských voličů, je to nový muž,“ říká Vlaďka Olšovská, obchodní asistentka, která pracuje ve Stockholmu. „Působí i jeho relativně nízký věk. Naopak sedmapadesátiletý Persson mohl přitahovat lidi, kteří chtějí kontinuitu a stabilitu,“ soudí Olšovská a upíjí čaj na hlavním náměstí švédské metropole.
Kde jsou pracovní místa?
Hlavní agendou voleb byla nezaměstnanost. Její výši by přitom uvítala většina evropských zemí.
Je tu ale potíž. Pokud se zohlední značný počet Švédů, kteří odešli předčasně do důchodu, a také množství lidí, kteří se účastní rekvalifikačních kursů – a ve vládních statistikách se tudíž neobjevují – vypadá pohled na švédskou nezaměstnanost méně povzbudivě.
„Obešla jsem desítky míst a nikde jsem neuspěla,“ říká Lena Alfredsonová. Firmy vydávají tolik na sociální příspěvky, že už nemají na to, aby jí zaměstnaly. Jsou nuceny najmout někoho na malý úvazek. „Takže kvůli široce vypláceným přídavkům nejsou místa pro lidi, kteří by chtěli pracovat,“ konstatuje nezaměstnaná právnička.
Stefan Folster, hlavní ekonom Konfederace švédského průmyslu, dokonce odhaduje, že míra nezaměstnanosti dosahuje až 20 procent. Viní z toho vysoké daně a související neúnosné náklady na pracovní sílu. A také přemrštěné příspěvky nezaměstnaným, které je nenutí hledat si práci.
„Podmínky pro malé a střední podnikatele jsou velmi zlé, tíží je mnohem vyšší daně, než jaké zná zbytek Evropy,“ říká Folster.
Mnozí podnikatelé by přitom rádi zaměstnali nové síly. Nemohou ovšem konkurovat štědrému státnímu penězovodu. Hans Hietala, majitel menší pěstitelské farmy, proto nemůže najít potřebné zaměstnance. „Když někdo přijde a slyší nabídku, rázem zjistí, že může pobírat stejně vysoké sociální příspěvky, nemá tedy velký důvod ráno vstávat na pole,“ říká.
Sociální demokraté premiéra Perssona je ale snížit nechtějí, naopak před volbami slibovali další nárůst solidárních příspěvků.
Opoziční recepty
Záměry Umírněné strany, přední z koaličních formací Fredrika Reinfeldta, nejsou hotovou revolucí. Na to ostatně její vůdce, poučený ze čtyři roky staré porážky, neustále upozorňoval. Nyní volil opatrná slova. Jeho záměry jsou přesto zřejmé. Chce snížit daně nejchudším, ale zároveň omezit příspěvky v nezaměstnanosti. Slibuje, že se tak na snížení daní uvolní 37 miliard švédských korun, tedy asi pět miliard dolarů.
Pravicová Aliance vidí i jiný zdroj příjmů. Prodejem státních podílů ve firmách, jako jsou aerolinie SAS či telekomunikační společnost TeliaSonera, chce získat až 200 miliard na reformní kroky.
Perssonovy plány naopak počítaly s dalšími 25 miliardami korun na příspěvky pro lidi bez práce.
Autor: Jiří Sládek
