28.07.2006
V průměru opouští Francii nejméně jeden milionář každý den a stěhuje se do zemí, které jsou k boháčům přátelštější než jejich vlast.
Francouz Denis Payre, který z ničeho vybudoval velmi úspěšnou technologickou firmu, se ve věku 34 let rozhodl, že z ní odejde, aby se mohl více věnovat své ženě a malým dětem.
Chtěl sice zůstat v Francii, ale tamní vláda ho donutila k exilu. Neboť mu napočítala daně z majetku ve výši skoro 2,5 miliónu dolarů. Protože jeho aktiva byla jen na papíře, nemohl je převést na peníze. „Žádali mě, abych zaplatil daně z peněz, které jsem neměl,“ stěžoval si Payre, „takže jsem neměl jiné východisko než opustit svou zemi.“
Nejvyšší daně na světě
Payre, který se s rodinou před osmi roky přestěhoval do sousední Belgie, je dnes už součásti tamní početné komunity bohatých emigrantů, kteří odešli ze své země proto, že Francie uvaluje na své bohaté občany nejvyšší daně ve světě. V průměru opouští Francii nejméně jeden milionář každý den a stěhuje se do zemí, které jsou k boháčům přátelštější než jejich vlast. V době, kdy Francie bojuje o to, aby zůstala ve stále integrovanějším světě konkurenceschopná, by podle byznysmenů neměla dělat uprchlíky z příslušníků některých nejproslulejších podnikatelských rodin. Týká se to například členů rodiny Taittingerů, vlastníků říše výrobců šampaňského, automobilových magnátů z rodiny Peugeotů a dominantních akcionářů obchodních sítí Carrefour a Darty. Odcházejí i někteří podnikatelé z odvětví high-tech.
Vůdci socialistické opozice, ale i někteří vládní představitelé tvrdí, že bohatí se chtějí pouze vyhnout své společenské odpovědnosti, a proto se stěhují ze země i se svými milióny.
„Francie trestá úspěch opravdu ve velkém stylu,“ prohlašuje Denis Payre, který založil firmu v Bruselu, a ta podle něho letos dosáhne tržeb ve výši asi 32 miliónů dolarů. „Velkým problémem Francie je, že ztrácí všechnu tu tvořivou energii, po níž tolik touží,“ dodává.
Daň z bohatství – oficiálně nazývaná daní solidarity – se vybírá navíc kromě daní z příjmu ze zisku z kapitálu, z dědictví či sociálního zabezpečení. Daň z bohatství může být dokonce i vyšší, než je příjem těchto poplatníků, tvrdí daňoví analytici. Vláda prezidenta Jacquese Chiraka se loni snažila napravit tuto disparitu novelou zákona, který má zajistit, aby nikdo neplatil na daních víc než 60 procent svých příjmů. Mnoho podnikatelů však tvrdí, že se vrchní hranice stále pohybuje kolem 72 procent příjmů.
Láká hlavně Belgie
Jak prohlásil osmdesátiletý Pierre-Francois Taittinger, bývalý šéf firmy Champagne Taittinger, „je to snaha zbavit se vládnoucí třídy. Francouzský lid nemá rád boháče, ovšem pokud to nejsou hráči fotbalu“. Svou firmu loni rodina prodala americkému podniku, údajně za 1,5 miliardy dolarů.
Eric Pinchet, autor francouzského daňového průvodce, uvádí, že na daních z bohatství vybere vláda asi 2,6 miliardy dolarů ročně, ale ztráty z odchodu kapitálu do zahraničí přesahují od roku 1998 částku 125 miliard dolarů.
Obzvláště nakloněná k úniku z francouzského daňového systému je nová generace podnikatelů v odvětví high-tech. Domnívají se, že daňová struktura trestá nejen jednotlivce, ale i schopnost podniků si konkurovat.
Hlavní destinací se pro tyto bohaté emigranty stal Brusel, protože Belgie má pro ně přívětivější daňový režim. A navíc, pokud chtějí navštívit Paříž, dorazí tam vlakem za pouhých 80 minut.
Autor: Molly Moore
