Farmáře válcují polští zemědělci

20.06.2006

Za předchozí dva roky schodek českého agrárního obchodu se zahraničím dosáhl 56 miliard korun, což je víc než kdykoli předtím.

Cibule z Mexika, čínský česnek, kuřata z Itálie či polské okurky. Proč se musí zrovna tohle zboží dovážet? Tak se ptají zákazníci, když se v regálech velkoprodejen tu výjimečně, tu pravidelněji setkávají s běžnými potravinami „made in cizina“. To je takový problém dodávat je na pulty z českých polí a stájí?
„Kvalitní zeleninu, mléko nebo maso dělat samozřejmě umíme. Jenže nás vytlačuje často nepřiměřeně levný dovoz,“ tvrdí šéf zemědělského svazu Miroslav Jirovský.

Za předchozí dva roky schodek českého agrárního obchodu se zahraničím dosáhl 56 miliard korun, což je víc než kdykoli předtím.
Naposled proto domácí rolníci protestovali proti údajně dumpingovému dovozu kuřat. Těch se vývozem zbavovaly země, kde panika z ptačí chřipky prudce srazila odbyt a ceny.
Obchodníci ovšem mají jasné vysvětlení, proč mají na pultech i slovenské mléko či polské vepřové: rozhodující je pro nás kvalita a cena. To požaduje zákazník, a tím se proto řídíme při smlouvách s dodavateli – opakují šéfové řetězců své argumenty. Tvrdí, že ze zahraničí berou sotva 15 procent potravin.

Nadnárodní řetězce přitom leckdy na české pulty hrnou zboží, které jejich centrály objednávají daleko za českými hranicemi. „Například náš česnek zmizel kvůli dovozu z Číny. Ten je několikanásobně levnější – a také téměř bez chuti,“ říká šéf Zelinářské unie Jaroslav Zeman.

Nejvíc konkuruje Polsko

Po rozšíření Evropské unie se čeští zemědělci ocitli na společném trhu s Polskem – novou agrární velmocí Evropy. A to se rázem projevilo i na českém zemědělském dovozu.
Import masa se od roku 2003 zvýšil třicetkrát a loni už dosáhl 1,6 miliardy korun. Dovoz mléčných výrobků stoupl za tu dobu trojnásobně. Roste i dovoz zeleniny, i když ne takovými skoky – už před vstupem do unie byl totiž český trh před polským dovozem zeleniny a ovoce clem takřka nechráněn. „Když se v Polsku urodí, je to pro nás pořád katastrofa,“ potvrzuje Zeman.
A jak polští farmáři dokážou vyrábět levněji, ačkoli berou stejné, nebo dokonce nižší dotace než čeští zemědělci? Mají nižší mzdy.

Ztráty hradí dotace. Zatím

Čeští rolníci se touto situací cítí zaskočeni. Stěžují si. Ale přesto zatím nekrachují. Až na několik výjimek – s podnikáním skončili například někteří moravští producenti žampiónů z blízkosti polských hranic.
Domácí zemědělce drží nad vodou politika Bruselu. Výrobními kvótami a obrovskými dotacemi, které po vstupu do unie vzrostly dvojnásobně na letošních zhruba třicet miliard korun. To deformuje trh a odsouvá zákony nabídky a poptávky – tedy i polskou konkurenci – na vedlejší kolej.

Vydatným bruselským podporám tak čeští rolníci vděčí za to, že právě v posledních dvou letech vykázal jejich obor zisk kolem osmi miliard korun – když předtím končil v červených číslech.
Jenže tato idyla, o níž si jiní podnikatelé mohou nechat jen zdát, podle ekonomů nevydrží věčně. Především Světová obchodní organizace WTO na Brusel stále silněji tlačí, aby dotace razantně snížil. „Pak už může polská konkurence opravdu ohrožovat naši existenci,“ varuje i prezident Agrární komory Jan Veleba.

Autor: Martin Mařík

Sdílet tento příspěvek