24.05.2006
Úspěšné černohorské referendum má v regionu odezvu – a velkou právě mezi kosovskými Albánci, jejichž reprezentace vede rozhovory se Srby ve Vídni o budoucím statutu dvoumiliónové provincie.
Krásná písečná pláž je široká asi sto padesát metrů. Táhne se od útesu, na kterém je vystavěno historické jádro města Ulcinj, až daleko na jih, k albánským hranicím. Tady, na jihu černohorského pobřeží, jsou jedinečné podmínky pro rozvoj turistiky, je tu jediná písečná pláž na Jadranu a prázdné pozemky. V místech za pláží, kde by jinak stály desítky hotelů, se ale místy válejí odpadky, divoce tam rostou keře a v horké polovině května se vodou brouzdají jen náhodní turisté.
Svoji roli může hrát, že Ulcinj a okolí je místo, kde žije albánská menšina, jež tvoří sedm procent obyvatel Černé Hory. Devadesát procent černohorských Albánců volilo v neděli nezávislost země, přesto, že se cítí vládou odstrčeni na okraj. „Ulcinj má jedinečnou věc pro rozvoj turistiky: prostor. Ten jinde na pobřeží není. Ale investice sem nepřicházejí,“ říká Mustafa Canka, místní novinář.
Devět z deseti zdejších turistů tvoří kosovští Albánci, kteří nemají příliš mnoho peněz, bydlí tu většinou za čtyři eura za noc. Jejich časté návštěvy, přátelství i obchodní vazby vedou Srby i mnoho zahraničních pozorovatelů k domněnce, že Albánci využijí nezávislost Černé Hory k většímu tlaku na vyhlášení nezávislosti Kosova a že se pokusí o autonomii v rámci Černé Hory. „Ne, nic takového nečekáme,“ směje se Mustafa Canka v kavárně na rušné ulici, kde je slyšet albánština i srbština stejnou měrou.
Nicméně, úspěšné černohorské referendum má v regionu odezvu – a velkou právě mezi kosovskými Albánci, jejichž reprezentace vede rozhovory se Srby ve Vídni o budoucím statutu dvoumiliónové provincie. „Kosovo zůstává poslední jednotkou bývalé socialistické jugoslávské federace, o níž se čeká, že dostane nezávislost – a to do konce roku,“ napsal po referendu umírněný kosovský list Koha Ditore.
Kosovští Albánci se na Černohorce dívají celkem se sympatiemi, ale tvrdí, že jejich boj za nezávislost je delší a že na ni podle federální ústavy z roku 1974 mají stejný nárok jako bývalé republiky, i když Kosovo bylo jen autonomní oblastí v rámci Srbska. „Přímé dopady asi nebudou žádné. Ale Kosované vnímají – nepřímo -, že když se Srby nemohou žít ani jim jazykově a kulturně blízcí Černohorci, tak úplně odlišní Albánci prostě nemohou existovat pod neustálou srbskou hrozbou,“ říká Behar Zogjani, prištinský politický analytik.
Evropská unie se snažila oddálit černohorskou nezávislost i kvůli snahám Albánců o vlastní kosovský stát a o autonomii v Makedonii, kde Albánci tvoří třetinu obyvatel. Kosované měli, z hlediska Bělehradu nelegální, referendum o nezávislosti v roce 1991, kde byla většina pro nezávislost.
Bělehrad, policie OSN, která spravuje Kosovo, i četné nevládní organizace poukazují na propojení albánských, srbských a černohorských skupin organizovaného zločinu. V celé oblasti se pašují drogy, lidé i zboží, například cigarety nebo „značkové“ oblečení, které se vyrábí hlavně v Sandžaku, muslimy obývaném území mezi Černou Horou, Kosovem a Srbskem.
Po rozdělení Srbska a Černé Hory nyní bude o Kosovu jednat pouze srbská reprezentace. Goran Bogdanović, člen srbského vyjednávacího týmu v listu Politika uvedl, že přímý vliv na jednání o Kosovu černohorské referendum mít nebude. „Ale pro kosovské Albánce to bude svého druhu pobídka,“ řekl Bogdanović, který zastává většinové srbské stanovisko, že Kosovo nemá – na rozdíl od Černé Hory – právo na samostatnost, protože bylo jen autonomní oblastí. Mezinárodní vyjednávači předpokládají, že o budoucím statutu Kosova se rozhodne do konce letošního roku.
Související články:
Evropská unie uznala nezávislost Černé Hory
Autor: Martin Ehl
