19.04.2006
Žádají úplný zákaz imigrace do Británie, tvrdí, že tam Indové zavlekli tuberkulózu a Afričané AIDS, varují před islamizací ostrova. Říkají si Britská národní strana (BNP) a patří k outsiderům domácí scény.
Žádají úplný zákaz imigrace do Británie, tvrdí, že tam Indové zavlekli tuberkulózu a Afričané AIDS, varují před islamizací ostrova. Říkají si Britská národní strana (BNP) a patří k outsiderům domácí scény.
Nebo možná patřili. Za pár týdnů, po místních volbách v Anglii, by se to mohlo změnit, alarmují poslanci vládní Labour a opírají se i o výzkum zveřejněný počátkem tohoto týdne.
V posledních všeobecných volbách získala BNP slabých 0,7 procenta a na stovkách radnic má něco málo přes dvacet křesel. Ovšem v anketě Charitativního trustu Josepha Rowntreeho celých 25 procent respondentů uvedlo, že by v prvním květnovém týdnu mohli dát hlas právě krajní pravici.
„Jde jen o úvahy, o potenciální podporu BNP. Neznamená to, že ji budou volit, ale že to nevylučují,“ upřesňuje jeden z autorů průzkumu profesor Peter John. „Mají pocit, že jsou bezmocní a že je hlavní strany nechaly na holičkách. A ty strany by to mělo znepokojovat.“
Zatím to, zdá se, vážně zneklidňuje jen část vládních labouristů – popularita BNP totiž sílí na jejich tradiční živné půdě.
Margaret Hodgeová, členka vlády odpovědná za zaměstnaneckou politiku, v rozhovoru pro nedělník Sunday Telegraph odhadla, že osm z deseti bělošských dělnických rodin v jejím okrsku na východě Londýna by mohlo udělat věc, za jakou by se dosud styděly – hlasovat pro BNP.
„Nemůžou sehnat bydlení pro své děti, sledují, jak se do jejich čtvrti stěhují imigranti tmavé pleti, jsou rozčilení a bojí se všech těch změn. Pokud budou volit BNP, bude to výraz tohoto strachu, spíše než rasismu,“ míní Hodgeová.
Připouští ovšem, že krajní pravice využívá prostoru, kam se jinak politici neradi pouštějí. Aby nebyli označeni za rasisty, snaží se vyhýbat debatám o praktických dopadech imigrace včetně etnického pnutí. A tady BNP větří čím dál větší šanci.
„V posledních čtyřiceti letech jsme viděli, jak se z naší rasově homogenní společnosti stává něco cizího, jak sem přicházejí rasy z různých koutů světa. Neměly by vandrovat, kam se jim zachce. Mezi Brity vyvolávají velké napětí a stres,“ prohlásil na BBC Phil Edwards, mluvčí strany, která slibuje „chránit naši kulturu a identitu“.
V jedné ze svých bašt, Birminghamu ve střední Anglii, jde BNP do místních voleb se strašákem, že do deseti let by město mohlo žít pod islámským právem šaría. „Jsme strana pro bílé, to nebudu nijak zakrývat,“ nechal se nedávno slyšet šéf birminghamské kampaně Simon Darby.
Ani opoziční konzervativci a liberální demokraté si nenechali ujít příležitost – podle nich preference BNP stoupají v oblastech, které vláda nechala na holičkách.
„Není schopna zajistit jim slušné bydlení, bezpečné a čisté ulice, vzdělání ani pracovní místa. A ti lidé pak za to stigmatizují cizince,“ pravil bývalý konzervativní lídr Ian Duncan Smith.
I přední postavy starého křídla Labouristické strany si stěžují, že kabinet se v hospodářství příliš zaměřil na střední vrstvy, jež považuje za jazýček na vahách v každých volbách. Premiér Tony Blair tak prý zradil celou jednu třídu.
„Nová Labour sázela na to, že dělnické komunity nemají kam přejít, že nikdy nebudou volit konzervativce. Dopadlo to tak, že se BNP ocitla na pokraji velkého průlomu,“ napsal poslanec a bývalý Blairův poradce Jon Cruddas.
Vládní činitelé se ohrazují, že média dávají krajní pravici až moc publicity a BNP nepředstavuje skutečnou sílu.
Přidává se i komentátor Timesů Greg Hurst: „Je to pořád jen malé hnutí. A obavy z jeho zlomového nástupu se zatím pokaždé ukázaly jako plané.“
Teď jde o to, jestli „zatím pokaždé“ bude platit i po květnových volbách.
Autor: Jaroslav Beránek
