14.03.2006
Výbor EP, vyšetřující aktivity CIA v Evropě, vyslechl prvního svědka, který byl podle vlastních slov unesen a mučen americkými agenty.
Unesen tisíce kilometrů od domova americkými agenty, zbit, vězněn, ale po půl roce nakonec potichu propuštěn a vrácen domů – a to prý jen kvůli záměně jmen. Tento příběh Libanonce s německým pasem Chálida Masrího si o pondělní noci vyslechl i zvláštní výbor Evropského parlamentu pro vyšetření údajných nelegálních aktivit americké Ústřední zpravodajské služby (CIA).
„Nevím, proč se mi to stalo. Taky se to snažím zjistit,“ uvedl Masrí, který se za pomoci advokátů, médií i mnichovské prokuratury snaží dát dohromady jednotlivé dílky mozaiky – i kvůli žalobě na CIA, kterou přijal soud v Západní Virginii a ve které se domáhá odškodnění ve výši 75.000 dolarů. Masrí popřel, že by už od Američanů zinkasoval půl milionu výměnou za mlčení.
Na začátku prý byla žena, alespoň podle verze Masrího advokáta Manfreda Gjindiče: v předvečer Silvestra 2003 se Masrí tak pohádal s manželkou, že nasedl v Ulmu do autobusu, který ho měl odvést až do Makedonie, aby si odpočinul a srovnal myšlenky. Bez problému projel půlkou Balkánu, než mu na makedonských hranicích policisté sebrali pas, naložili ho do neoznačeného auta a odvezli do hotelu ve Skopji, kde se ho místní vyšetřovatelé déle než tři týdny snažili přimět k doznání, že je členem Al-Káidy.
Na protest se pustil do hladovky, ale 23. ledna prý nastoupil tým CIA: zavázali mu oči, spoutali ruce, zmlátili ho, vysvlékli do naha, vyfotografovali, navlékli do tepláků a omámeného jako žok vynesli do letadla a přepravili do Afghánistánu.
Tam ho hodili do kufru auta, opět zmlátili a drželi v izolaci ve sklepě kábulského vězení, kde dostával jen smradlavou vodu, shnilý salát, kuřecí kosti a rýži s červy – i s hladovkami prý zhubl o 30 kilogramů. Tlumočníci prý měli „palestinský přízvuk“.
Pak mu prý ředitel věznice řekl, že se stal omyl, agenti si spletli jméno, a objevil se i německy hovořící spolupracovník amerických vyšetřovatelů „Sam“, kterého posléze identifikoval „na sto procent“ jako komisaře spolkové kriminální služby Gerharda Lehmanna.
Po další hladovce si na konci května vymohl návrat – vysadili ho však v Albánii, odkud ho také vyhostili – poté, co si na tiranském letišti koupil letenku do Frankfurtu.
Pro poslance je Masrího příběh důležitý
Křížový výslech údajné oběti únosu, za niž často hovořil advokát, provázely nejen věcné otázky; z levé strany zaznívala prohlášení, že „ukrutný příběh jasně svědčí o spolupráci evropských služeb s CIA“. Pravice se soustřeďovala na slabiny svědka – podivnou a náhlou cestu do Makedonie, zatímco doma zůstala v jednopokojovém bytu manželka s pěti dětmi odkázaná na sociální dávky, někdejší Masrího členství v radikální libanonské organizaci; otázky zněly i na případné kontakty s Kosovskou osvobozeneckou armádou (UCK).
„Z Masrího svědectví vyplývají dva důležité závěry, a to že se musíme zaměřit na roli německých a makedonských úřadů v tomto únosu,“ usoudil mluvčí socialistických poslanců v výboru Wolfgang Kreissl-Dörfler.
EP se na přelomu roku rozhodl pustit se do vlastního vyšetřování údajných nezákonných aktivit CIA v Evropě a případné spoluviny evropských vlád na přelomu roku. První předběžnou zprávu o svých zjištěních má výbor, složený ze 46 poslanců, předložit do dubna.
Z nelegálního provozování utajených věznic v Evropě obvinila CIA nevládní organizace Human Rights Watch počátkem loňského listopadu. Dotčené země podezření popřely, podobně jako šéfka americké diplomacie Condoleezza Riceová při prosincové návštěvě Evropy.
