02.03.2006
Evropská unie hodně hovoří o potřebě společné energetické politiky. Její uskutečnění naráží na neochotu členských zemí v energetice opravdu spolupracovat.
V Evropské unii existuje pětadvacet individuálních energetických politik, nedostatečně propojeny jsou energetické sítě a národní trhy se často uzavírají před konkurencí. Evropský komisař pro energetiku Andris Piebalgs tak jen shrnul to, co zní v posledním roce na mnoha politických a odborných úrovních: bezpečnosti, udržitelnosti a konkurenceschopnosti energetiky v zemích EU je možné dosáhnout jedině společně.
„Realita nás postavila do zcela nové situace – nedávné události na evropských energetických trzích a zkušenosti z letošní tuhé zimy vyvolávají mnohem hlubší otázky, jak EU zajistí své budoucí energetické potřeby, než tomu bylo dřív,“ řekl komisař u příležitosti představení Předběžné zprávy o evropské energetice v polovině února. Na mysli měl například evropský přenosový systém elektřiny a plynovody. Tyto sítě jsou provozovány a regulovány na národních úrovních, přitom je třeba posilovat právě jejich propojení, budování nových sítí. Chybí také vyšší efektivnost řízení těchto systémů.
Britský premiér Tony Blair se shodl s německou kancléřkou Angelou Merkelovou při své návštěvě Německa, že Evropa musí v příštích patnácti letech rozvíjet společnou energetickou politiku. „Její součástí bude i zavádění a výzkum obnovitelných zdrojů energie,“ řekla Merkelová a uvedla, že tato problematika bude zařazena do agendy EU. „Evropa by se měla sjednotit a užívat svoji společnou vyjednávací sílu při řešení energetických problémů s ostatním světem,“ konstatoval Blair. Merkelová se domnívá, že stejně jako Čína si dokáže formulovat zahraniční politiku ve vztahu k surovinovým potřebám, měla by si i Evropa přinejmenším vnitřně ujasnit, jaké má společné zájmy stejně, jako se toho snaží dosáhnout ve společné zahraniční bezpečnostní politice.
Jenže zájmy jednotlivých členských zemí se mohou lišit. Třeba Řecko vidí absolutní prioritu ve stabilizaci Balkánu, přes který by se mohlo napojit na evropské energetické sítě. Teprve pak má podle Atén smysl ovlivňovat situaci v jiných částech světa. Pobaltské země zase mají hlavní zájem na propojení jejich energetické infrastruktury se Skandinávií na severu a Polskem na jihu. Cílem je zbavit se závislosti na Rusku.
K podobným závěrům došli i poslanci Evropského parlamentu koncem ledna. Na semináři o energetice upozorňovali, že obecná shoda nad potřebou společné politiky naráží v praxi na problém, že členské státy v konkrétních záležitostech příliš spolupracovat nechtějí. Ať již jde třeba o společnou správu strategických rezerv či rozhodnutí, jak dál v jaderné energetice, až po otázky energetické účinnosti a boj proti klimatickým změnám. Podle poslance Alejo Vidal-Quadrase z konzervativní frakce EP by se krize lépe zvládala právě při společné správě strategických rezerv, ale část členských zemí pokládá energii za natolik strategicky a životně důležitou otázku, že si přeje zachovat naprostou autonomii. Předseda výrobu EP pro průmysl a energetiku Gil Chichester dokonce pochybuje o tom, že by se ke společné politice podařilo skutečně dospět.
Podle komisaře Piebalgse je v Evropě malá shoda v tom, jak závislost na zásobování z politicky nestabilních regionů snížit. Důvodem je i to, že členské státy mají zcela rozdílný přístup k jaderné energetice. Francie je pro její udržení a posílení, německá koaliční vláda neustoupila od záměru odstavovat postupně jaderné elektrárny. Britská vláda využití jaderné energetiky prověřuje.
Komisař Piebalgs oznámil, že letos zveřejní přepracovanou Zelenou knihu o energetické bezpečnosti, jejíž první znění pochází z roku 2000. Debatovat se o ní bude v březnu na summitu hlav států. Piebalgs však už teď ví, co v knize doporučí: „Jedinou účinnou odpovědí může být společná a koordinovaná politika.“
Konkrétní návrhy, co společně na unijní úrovni provést, už existují. Před pár měsíci Tony Blair představil studii britského vědce Dietera Helma, který navrhl propojit elektrické sítě všech zemí, zavést evropský systém bezpečnostních zásob zemního plynu, prohloubit systém obchodování s emisemi a na evropské úrovni oživit a regulovat jadernou energetiku.
