27.01.2006
Lech Kaczynski se stal symbolem změn. Loni se v Polsku vrátila k moci po čtyřech letech pravice.
S Klausem mě sblíží pohled na Evropu
Prahu si zvolil Lech Kaczynski jako cíl své druhé zahraniční návštěvy od nástupu do funkce – ta první mířila včera do Říma. Původně chtěl na druhou návštěvu jet do USA. Před svým pondělním příjezdem dal Hospodářským novinám rozhovor, odpovědi poskytl písemně a vyhnul se otázkám týkajícím se polské domácí politiky, kde se nyní rozhoduje o vyhlášení předčasných voleb. V tomto procesu má Lech Kaczynski, hlava státu, rozhodující úlohu, i když vládní pravicovou stranu řídí jeho bratr-dvojče Jaroslaw, a kritici tvrdí, že i prezidenta.
Proč je Česko cílem vaší druhé zahraniční cesty? Je to kvůli názorovému spříznění s prezidentem Klausem, že jste oba „eurorealisty“?
Skutečnost, že cílem mé cesty po Vatikánu a Itálii je Praha, vyplývá z výborného charakteru polsko-českých vztahů. Naše spolupráce se odehrává především prostřednictvím každodenních pracovních kontaktů, hlavně podél naší jižní hranice plodně spolupracují místní vlády, samosprávy, realizují se společné projekty v mnoha oblastech. Chtěl bych připomenout, že prezident Klaus po svém zvolení v roce 2003 přijel na druhou oficiální návštěvu právě do Varšavy.
To, že máme s panem prezidentem podobné názory na institucionální podobu Evropské unie, mělo při dojednávání data návštěvy druhořadý význam. Soudím ale, že podobnost našich názorů nám může usnadnit navázání bližšího vztahu.
Chtěl byste společně s prezidentem Klausem iniciovat a podporovat nějaké konkrétní projekty politické či ekonomické spolupráce?
Ptáte se mě na něco, co patří do kompetence našich vlád. To ony připravují konkrétní programy a projekty. Premiér Kazimierz Marcinkiewicz se vrátil z nedávné návštěvy Prahy spokojený, že v tak strategických oblastech, jako je energetická bezpečnost nebo spolupráce při výcviku pilotů, chtějí oba státy realizovat velmi konkrétní programy spolupráce. Já budu podporovat zejména rozvoj polsko-českého pohraničí. Chtěl bych, aby jednoho dne bylo možné koupit v Českém Těšíně předplatní jízdenku na městskou dopravu a přejet s ní do Těšína bez toho, aby si člověk všiml, že překračuje státní hranici.
Také v hospodářství Česká republika patří mezi hlavní polské partnery. Už pár let zaznamenáváme úspěšný růst obchodní výměny, který se výrazně urychlil po vstupu obou našich států do Evropské unie.
Budete nějak prosazovat či blíže sledovat vyšetřování privatizace českého Unipetrolu polským koncernem PKN Orlen? Jaký bude váš postoj vůči vyšetřování afér spojených s PKN Orlen v Polsku?
Polské úřady s velkým znepokojením sledují objevující se informace o možnosti korupce v procesu privatizace Unipetrolu. Tento problém vyžaduje plné objasnění, protože se týká podniku, který už dříve byl se světem politiky spojen nejasnými svazky. Jejich obraz částečně odkryla před veřejností vyšetřovací komise pro PKN Orlen polského Sejmu. Pokud vyvstane nějaká potřeba, polské vyšetřovací orgány budou úzce spolupracovat s českými službami.
Musíme si uvědomit, že zprávy českých médií o této záležitosti postavily do nepříznivého světla záměry polské firmy, mohly přispět k vytvoření nespravedlivě negativního obrazu Polska a Poláků jako potenciálních investorů a těch, kteří mají z investice zisk. Polské úřady nepovažují tuto záležitost za politickou a zatěžující naše vzájemné vztahy. Nechtěl bych v tomto směru jakkoli spekulovat, když navíc ještě zvláštní komise české poslanecké sněmovny neskončila svoji práci a nepředložila zprávu. Chtěl bych jen upozornit, že díky privatizaci hodnota akcií Unipetrolu značně stoupla a přinesly akcionářům značné zisky – více než 136 procent v minulém roce.
Visegrád je hlasem, který je v Evropské unii slyšet
Jaká je podle vás budoucnost Visegrádské skupiny?
Nepotvrdily se předpovědi pesimistů hlásajících, že okamžitě po vstupu našich čtyř zemí do Evropské unie Visegrádská skupina zemře přirozenou smrtí. Nejen že se nic takového nestalo, ale skupina se má čím dál lépe a brzo budeme slavit patnáct let od jejího založení. Skupina se dokázala přizpůsobit rostoucímu tempu změn a spolupráce se odvíjí neodvisle od aktuální politické situace v jednotlivých zemích. Rozvíjí se také na místní a samosprávné úrovni. Když tedy obyvatelé našich států se spolu chtějí setkávat, tak myslím, že o budoucnost Visegrádské skupiny nemusíme mít strach. A co je důležité, od vstupu našich států do Evropské unie se málokterá debata o unijní záležitosti odbývá bez hlasu skupiny. V některých otázkách jako je východní sousedství EU nebo energetická politika chceme mít na politiku unie zásadnější vliv.
Jaká témata jsou pro Polsko prioritou v Evropské unii?
Domníváme se, že fungování Evropské unie by bylo nemožné bez zásady solidarity. Během nedávných jednání o rozpočtové perspektivě Evropské unie na léta 2007 až 2013 polská diplomacie, odvolávající se mimo jiné na tuto zásadu, apelovala na „staré“ členské země unie, aby vytvořily novým členským státům podmínky, za kterých by mohly stahovat náskok rozvinutějších. Počítám, že navrhované změny budou přijaty Evropským parlamentem. Polsko také nevylučuje, že možná sám parlament navrhne jisté zvýšení kvót na strukturální pomoc. Z toho samého důvodu nám záleží – podobně jako České republice a dalším visegrádským zemím – na prosazení direktivy o liberalizaci služeb (tzv. Bolkensteinovy direktivy), která by umožnila plnou realizaci svobody pohybu služeb a kapitálu v unii.
A co aktuální otázky daně z přidané hodnoty a dodávek plynu?
V otázce zachování snížené sazby daně z přidané hodnoty na stavebnictví chceme najít společné stanovisko. Naše země mají přece obrovskou potřebu bytové výstavby a v této oblasti máme hodně nedodělků, které musíme dohnat. Zásadní bude také otevření trhu práce „starých“ členských zemí pro obyvatele visegrádských zemí. Příklad Velké Británie, Irska a Švédska rozptyluje obavy ostatních zemí, že polští, čeští nebo maďarští pracující znamenají ohrožení jejich pracovního trhu.
Také doufám, že pokusy Ruska diktovat Ukrajině drasticky vysoké ceny plynu donutí Brusel k tomu, že na pořad jednání unie by se rychle mělo dostat řešení otázky energetické bezpečnosti i diverzifikace energetických zdrojů. A není to v žádném případě v rozporu s budováním konstruktivních vztahů s Ruskem.
Navíc se domnívám, že Visegrádská skupina má také hrát roli prosazovatele demokracie, především v našem koutě Evropy. V tomto kontextu oceňuji roli Prahy, která – podobně jako Polsko – pomáhá demokratické transformaci v Bělorusku.
Rusko je důležitý partner, ale zdroje je třeba rozdělit
Jaká bude vaše politika vůči Rusku v souvislosti s problémy energetické politiky, na které třeba poukázala nedávná krize kolem dodávek plynu?
Bude Polsko koordinovat energetickou politiku se svými sousedy?
Současná situace jako nikdy předtím vyžaduje solidaritu a spolupráci při zajištění bezpečnosti dodávek. Ukázala to plynová krize, která se dotkla značné části unijních států. Ruská federace je už dnes zdrojem nejhlavnějších nerostných surovin pro Evropskou unii – zemního plynu (polovina dovozu), ropy (čtvrtina dovozu), také uranu (třetina dovozu). Pro Rusko je EU hlavním ekonomickým partnerem a zisky z prodeje přírodních surovin zajišťují jeho devizové příjmy a téměř čtyřicet procent příjmů federálního rozpočtu.
Diverzifikace zdrojů energetických surovin se stane jedním z nejvíce žádaných směrů činnosti států, které mají za cíl zvýšení energetické bezpečnosti. Polsko musí zajistit ve větší míře dostupnost dodávek z jiných oblastí. Tento proces může být ulehčen – v porovnání se stavem před vstupem do EU – pomocí širšího využití možností plynoucích z výstavby existující energetické infrastruktury. Takové možnosti dává kromě jiného i výstavba ropovodu Oděsa – Brody – Gdaňsk nebo Jamal 2 či plynovod Amber.
Polsko už několik let zvažuje koncepci dodávek plynu z oblasti Severního moře, z britského, norského a nizozemského šelfu. Zásoby plynu má také Afrika, ve hře je také příhraniční výměna plynu z Čech či Německa. Za nejrealističtější a nejekonomičtější zajištění dodávek plynu považujeme dovoz z oblasti Severního moře v tekuté formě přes nově vybudovaný terminál na polském pobřeží.
Důležitou součástí zabezpečení dodávek plynu je také zajištění vhodných skladů. Nyní existující zásobníky v Polsku a na Ukrajině jsou nedostačující. Je třeba investovat do tohoto typu infrastruktury na polském území.
