25.01.2006
Partneři nebo soupeři na globální šachovnici? Reportáž z konference o EU a USA. Aktéry besedy byli Tomáš Klvaňa, člen České euroatlantické rady a Martin Palouš, bývalý velvyslanec ČR v USA.
Diskusi o vzájemném vztahu Evropské unie a Spojených států otevřel člen České euroatlantické rady Tomáš Klvaňa, který považuje za velmi důležité, že vztah EU a USA je dnes viditelně jiný, než v době před koncem studené války a také jiný, než v období před teroristickými útoky v USA z 11. září 2001. Období studené války podle něj charakterizuje vzájemné soupeření SSSR a USA, udržování dynamické rovnováhy a nejistého míru.
Pád komunismu v Evropě a následné zhroucení Sovětského svazu přineslo podle Klvaňi významné změny mimo jiné také na mediálním trhu: liberalizace přinesla konkurenční boj. S nástupem nových médií se změnil také způsob referování o politice. „Média hrála v rozhodování politiků vždy velmi důležitou roli“, uvedl Klvaňa s odkazem například na způsob referování amerických žurnalistů o válce ve Vietnamu. Právě od roku 1990 je však podle něj tato změna nejvíce markantní. „Od této doby nastává období „frivolního mezičasu“, období debat o hospodářství, o politice, dochází k boomu evropské ekonomiky, média se, ve snaze maximálně pobavit, chytají každé aféry, ovšem nabízejí také otevřenější diskusi, snahu o pravé pojmenování problémů“, charakterizuje období od roku 1990 Klvaňa a dodává, že sexuální aféra bývalého amerického prezidenta Clintona je podle něj tím pravým symbolem frivolity: období hledání a nezávislosti. Konec tohoto období vidí Klvaňa v září 2001, kdy teroristé zaútočili na New York a Washington.
Pro vztah EU a USA znamená tato nová doba také proměnu vzájemného vztahu: již neexistuje společná sovětská hrozba. Vzniká sice nová hrozba terorismu, společná pro celou západní civilizaci, projevují se však významné odlišnosti v pojetí protiteroristických politik EU a USA.
I přes rozpory obou stran je Klvaňa do budoucna spíše optimistou. Je podle něj velmi důležité, jak budou tyto spory prezentovat média.“ Pokud zvítězí antiamerikanismus ve stylu Dominika de Villepina , může to vytvořit realitu, která bude mít odstředivý charakter, což by v budoucnu mohlo vést až k rozklížení euro-amerického soukolí. Pokud ale převáží taková politika, jakou se prezentuje například německá kancléřka Merkelová, můžeme očekávat, že kritika USA ze strany západních států EU tu bude i nadále, ale bude vyvážena podporou USA od středoevropských zemí pětadvacítky a spolupráce na důležitých tématech bude i nadále pokračovat“, uzavřel svůj vstupní příspěvek Klvaňa.
Někdejší velvyslanec Česka v USA Martin Palouš se s Klvaňou shodl v tom, že společné zájmy EU a USA stále existují, je však třeba je lépe kvalifikovat. Podle Palouše je přínosné rozlišovat mezi stanovisky různých evropských zemí. „I Francie si je vědoma toho, že struna nesmí být příliš napínána, mohla by totiž prasknout,“ uvedl bývalý velvyslanec s nadsázkou. Ve vztahu EU a USA je podle Palouše velmi důležitý historický kontext. Pro ilustraci nabídl téma ochrany lidských práv, které je jedním z aktuálních politických témat v souvislosti s bojem proti terorismu. Právě historické vnímání tohoto tématu je podle Palouše v Evropě a v USA velmi odlišné.
Současný nesoulad v zahraniční politice států EU a USA by měl být podle bývalého amerického ambasadora rozumně absorbován, obě strany by měly najít společnou řeč, vedenou zdravým rozumem. „I v době největších rozporů Francie a USA, i v době, kdy se někdejší německý kancléř Schröder snažil využít odpor k politice USA ve spolkových volbách, nikdy jsem nebyli tam, kde by nás chtěli odpůrci (nepřátelé západní civilizace, pozn. red.) mít“, uvedl Palouš s odkazem na to, že i přes neshody je stále živý rámec určitých společně sdílených hodnot.
„Úkolem Evropské unie je zejména větší snaha o společnou zahraniční politiku“, vybídl Palouš a dodal, že americká administrativa byla vždy na straně evropského sjednocování.
Na otázku z publika, jakou roli může v tomto procesu hrát tak malá země jakou je Česko, Palouš odpověděl, že ČR se může na kultivaci těchto vztahů významně podílet právě díky historické zkušenosti naší země s totalitarismem.
Na příspěvek bývalého velvyslance reagoval Klvaňa souhlasně a zdůraznil, že je pravda, že i v době těch největších mezinárodních roztržek nebyla narušena hospodářská spolupráce, ani spolupráce na úrovni tajných služeb. „Je velmi důležité si toto uvědomit. I když je debata ohnivá, je vidět, že společné hodnoty tu jsou“, uvedl Klvaňa avšak zároveň dodal, že tyto rozpory jsou varovnými signály, které by mohly v budoucnu směřovat k nabourání transatlantické spolupráce.
Při odpovědi na další otázku z publika o povaze budoucí spolupráce EU a USA v boji proti terorismu se oba hlavní aktéři debaty shodli na nutnosti euro-americké spolupráce. V této souvislosti Klvaňa připomněl proměnu role NATO. Tato organizace je podle něj dnes již užitkovou organizací, kterou se státy jen někdy rozhodnou použít. „NATO je dnes v závětří, iniciativu mají jednotlivé státy“, zdůraznil Klvaňa.
Další dotaz z publika směřoval k tomu, zda roztříštěnost v zahraniční politice může oslabit globální pozici Evropy vzhledem k USA a Číně. Klvaňa na to zareagoval tak, že podle něj Evropa ještě žádným globálním hráčem není, jsou jen jednotlivé evropské státy, které se snaží tuto roli hrát. „Není jednotný hlas Evropy, není co oslabovat“, uvedl s tím, že proces hospodářské globalizace tím však rozhodně ohrožen není.
