04.01.2006
Efektivita agrárních dotací Evropské unie je podle mnohých ekonomů skutečně sporná.
Zveřejnění konkrétních údajů o agrárních dotacích, k němuž se nyní odhodlal stát, je dobrou zprávou pro daňové poplatníky. Mohou si zjistit, komu a zčásti i na co plynou ročně miliardy korun. A pak se třeba svých poslanců a senátorů ptát, proč chtějí stále podporovat nadvýrobu obilí nebo mléka.
„Takto zdola, od lidí, může vzniknout přirozený tlak na to, aby bruselští byrokraté konečně něco s přebujelými dotacemi udělali,“ míní stínový ministr zemědělství ODS Jiří Papež. A dokonce i šéf zemědělského výboru sněmovny Ladislav Skopal (ČSSD), jenž agrární dotace většinou razantně hájí, vidí v jejich zveřejnění šanci na změnu. „Jsou to peníze z kapes nás všech a bude dobré vyhodnotit nebo i přehodnotit efekt, který přinášejí,“ říká.
Dotace na přebytky
Efektivita agrárních dotací Evropské unie je podle mnohých ekonomů skutečně sporná.
Svědčí o tom například i vývoj na trhu s obilím v posledních letech. Za rok 2004 dostali tuzemští rolníci vyšší dotace než kdykoliv předtím. Zařadili se totiž do agrárního systému unie. Zároveň se jim s pomocí podpor podařilo vypěstovat tolik obilí, že je dokonce nabízeli elektrárnám jako palivo. A další miliardy korun pak stál vývoz těchto přebytků, stát chtěl dokonce za tři sta miliónů korun kvůli nadúrodě stavět vlastní sklady. Obdobná situace je například při výrobě mléka. A cukru vyrábí unie plánovaně zhruba o čtvrtinu víc, než spotřebuje.
Suma dotací přitom neustále roste. V Česku přesahuje ročně třicet miliard korun, v celé unii čtyřicet miliard eur.
„Diskusi, již může podnítit právě odhalování konkrétního dopadu dotací, přitom celá unie potřebuje jako sůl,“ potvrzuje i tajemník Asociace soukromého zemědělství Michal Pospíšil.
Celosvětový problém
Agrární politika je totiž nyní opravdovou noční můrou Evropské unie.
Točí se kolem ní celé jednání světové organizace WTO, kde snaha Bruselu chránit své rolníky blokuje další postup uvolňování obchodních bariér. Agrární dotace jsou také vždy důvodem sporu při schvalování rozpočtu samotného společenství. A obava ze ztráty dotací byla i jednou z příčin, proč Francouzi řekli NE při referendu o budoucí Evropské ústavě.
Nedá se přitom rozhodně očekávat, že v dohledné době budou agrární dotace zrušeny. Tlak daňových poplatníků ale může vést k tomu, že se aspoň tuzemští politici i Brusel budou důsledně zajímat o to, aby dotáhli do konce už navrženou reformu agropolitiky unie.
Ta je v zásadě jednoduchá: Ubírat dotace velkým firmám, které si mohou vydělat samy efektivní výrobou. A přesměrovat podpory tam, kde lidé skutečně pečují o krajinu nebo mají nižší výnosy kvůli tomu, že nepoužívají chemii.
To je zásadní smysl dotací: Pomáhat tam, kde na to sám podnikatel nestačí. Agrární dotace v unii jdou ale zatím jiným směrem.
