22.11.2005
AIDS se v uzavřených zemích střední a východní Evropy více rozšířilo až po pádu železné opony v roce 1989, kdy se v mnoha zemích se rozpadly nebo oslabily nejen sociální vazby, ale i státní struktury.
Ulice lotyšské Rigy zaplavily díky levným aerolinkám v posledním roce tisíce mladých mužů ze západní Evropy. Hledají tu povyražení, dobré jídlo, levné pivo a laciný sex. Pro zdejší prostitutky začalo ještě více platit heslo vládní kampaně „Dívky musejí své dárky zabalit,“ která se snaží propagovat větší užívání kondomů.
Ženy – a nejen prostitutky – v Lotyšsku jsou podle průzkumů tradičně svými partnery nuceny k pohlavnímu styku bez ochrany, čímž roste jejich ohrožení. V tom je jistá podoba s chudými africkými zeměmi, kde je žena na svém partnerovi závislá i ekonomicky a nemůže ho odmítnout. Řada afrických zemí na takové chování doplácí pandemií AIDS. Podobná hrozba visí nad východní Evropou, kde dramaticky roste počet nakažených virem HIV.
Podle oficiálních odhadů jsou lotyšské dívky do 19 let čtyřikrát náchylnější k tomu stát se nositelkami viru HIV než chlapci.
Lotyšská vláda zpočátku nechala prevenci boje proti HIV/AIDS na občanské společnosti a radnicích jednotlivých měst. Nevládní organizace ale nemají dostatek peněz a radnice si odmítají připustit, že se jich problém týká.
„Stát nedával nevládním organizacím téměř žádné peníze. Problém byl, že prevence závisela na slabých a mladých nevládních organizacích, které nemohou dlouhodobě tento prostor zaplnit,“ napsala Ilze Jekabsonová, expertka Rozvojového fondu OSN.
Ukrajinská bomba
Za hranici, kdy se virus šíří nekontrolovaně – především pohlavním stykem -, je udáváno jedno procento populace. Tento bod, z něhož je návrat velmi obtížný, překročily ale Estonsko, Rusko a Ukrajina. Například ruská enkláva Kaliningrad má 350 infikovaných na sto tisíc obyvatel, což je jeden z nejvyšších výskytů v Evropě. Sousední Litva má nakažených desetkrát méně.
Na Ukrajině, kde je nárůst podle odhadů OSN nejvyšší, byly ještě loni problémy s přijetím programu boje proti nemoci AIDS. OSN dokonce pozastavila financování preventivních programů, protože vláda v Kyjevě nebyla schopna plnit své závazky.
„Třikrát museli soukromí dárci přijet na Ukrajinu s kufry plnými léků, protože ministerstvo zdravotnictví nebylo schopno koupit léky včas. A jen 137 lidí je léčeno, zatímco léčbu jich potřebují 2000,“ popsal před rokem ukrajinské snahy časopis Economist.
Česko ve stínu
AIDS se v uzavřených zemích střední a východní Evropy více rozšířilo až po pádu železné opony v roce 1989, kdy se v mnoha zemích se rozpadly nebo oslabily nejen sociální vazby, ale i státní struktury.
Například v Albánii, která žila čtyřicet let téměř v totální izolaci, tak od roku 1993 oficiálně evidují jen 172 nositelů viru HIV, experti ovšem odhadují, že skutečný počet bude až třikrát větší.
Albánci podobně jako jinde neumějí na situaci nemocných reagovat. V nedávném průzkumu se například 22 procent Albánek vyslovilo pro to, aby učitelé nemocní AIDS nesměli být připuštěni do škol. Místní organizace nemocných AIDS eviduje případy, kdy příbuzní opustili nemocné a teprve v těchto týdnech vzniká v Univerzitní nemocnici v Tiraně specializované oddělení pro pacienty s AIDS/HIV.
Albánie je jednou z frontových zemí v boji proti epidemii. „Všechny faktory, které mohou vyvolat explozi epidemie, už jsou splněny. Je třeba rychle zasáhnout,“ citoval Transitions Online doktora Arjana Haxhiho, předního albánského specialistu. Pokud vláda nebo mezinárodní organizace nezasáhnou, tak místo předpokládaných 7000 nositelů HIV ji roku 2015 bude v Albánii více než dvojnásobek.
AIDS ve východní Evropě a Střední Asii
Trendy dalšího vývoje
Největší rychlost nabrala epidemie na Ukrajině. Všude je ale v raném stadiu a dá se proti ní zatím účinně bojovat prevencí. Infekce se šíří hlavně mezi mladými pod 30 let (80 procent nemocných oproti 30 procentům stejné skupiny v západní Evropě). Rozšiřování nabírá na rychlosti. Sociální a ekonomická transformace podporuje rozšiřování drog, jejich nitrožilní užívání je stále častější příčinou získání viru HIV.
Zdroj: UNAIDS, SZÚ ČR
