09.11.2005
Zápas s islamistickým terorismem, jednou z hlavních hrozeb pro světové demokracie, je jako cesta tunelem, v němž se dosud neobjevuje světlo. Aspoň v něčem je však dnes jasno.
Zápas s islamistickým terorismem, jednou z hlavních hrozeb pro světové demokracie, je jako cesta tunelem, v němž se dosud neobjevuje světlo. Aspoň v něčem je však dnes jasno.
Teroristická ideologie al-Káidy se radikalizuje. Přispívá k tomu vliv médií (bez nich by teroristické útoky nikdy nenabyly dostatečného efektu) i vyostření poměrů v Iráku, Íránu a Saúdské Arábii. To vede k jasnějšímu pochopení cílů teroristického hnutí, k jeho větší čitelnosti a uchopitelnosti pro Západ.
Zároveň vzrůstá i odpor arabské muslimské veřejnosti proti totalitním verzím islámu. A nejdůležitější je, že se aktivizují umírnění islámští duchovní, kteří dosud mlčeli.
Očistíme se od bezbožníků
Arabští duchovní přitom dospěli k názoru, že rozhodnout o tom, kdo je bezbožník, kdo je nevěřící a proč se má či nemá smažit v pekelném ohni, nepřísluší člověku, ale Alláhovi. Takfír je předmětem ostré debaty a dokonce už i konzervativní saúdští duchovní se přiklánějí k jeho odsouzení.
Ještě víc proti islámské mírumilovnosti vystupuje fatwa o likvidaci šíitů vydaná Abú Músabem Zarkávím, vůdcem irácké odnože al-Káidy. Představa velké náboženské války, živené Saúdskou Arábií a Íránem, je pro naprostou většinu normálních muslimů děsivou hrozbou. V arabském tisku se objevila srovnání Zarkávího postupu s požadavkem na nový holocaust.
Proti totalitnímu islámu
Na vnitřní reakci islámského světa proti vzrůstající radikalizaci a fašizaci některých islámských sekt a teroristických skupin čekal demokratický svět několik let. Jsme připraveni jej využít?
Pod vlivem londýnských atentátů došlo k rychlému vývoji ve vnitřní bezpečnostní politice EU. Britské předsednictví přišlo s řadou rozumných opatření: lepší sdílení zpravodajských informací, předávání stíhaných k vyšetřování, ukládání záznamů o telefonních rozhovorech, rychlé zavedení jednotného cestovního pasu s biometrickými znaky, zpřísnění hraničních kontrol (v bruselské hantýrce známý jako Schengen 2+), zavedení evropské pohraniční policie, centra včasného varování, okamžité splnění všech předpisů proti praní špinavých peněz…
To vše jsou ale krátkodobá obranná opatření. Umožní sledovat a rozbíjet teroristické struktury v Evropě. Nezabrání jejich vzniku.
Muslimové, kteří emigrovali do USA v 60. a 70. letech, přišli sdílet americkou demokracii, svobodu i životní styl. Muslimové, kteří z politicko-sociálních důvodů odcházeli do Evropy, zůstali hodnotově na Blízkém východě. Touží po návratu, utvrzují se navzájem a děti vychovávají často mnohem tradičněji než v arabském světě.
Mladí evropští sebevrazi
Nejméně 50 procent evropských mešit je ovládáno islámskými duchovními fundamentalistického až radikálního směřování. Nejvýznamnější z nich, Muslimské bratrstvo, má jen v Británii přes 600 mešit. Pravděpodobnost indoktrinace mladých muslimských deprivantů radikálním islámem je vysoká.
Výsledkem je, že více než polovina těch, kteří tvoří zázemí al-Káidy každodenním aktivním porušováním zákona, pochází z druhé a třetí generace mladých evropských muslimů. Cesta k sebevražedným útokům je otevřena. Jejich klíčovými psychologickými prvky není mučednictví. Jsou jimi touha vyniknout, dokázat sobě i druhým udatnost. Jde více o sebevražedné bojovníky než mučedníky.
Přezkoušet imámy? Nejen
Hajlující mladík si může být jist mnoha lety opletaček. Muslim čtoucí verše o uhoření bezbožníků v ohni a oleji pekelném je v Evropě skoro beztrestný. Možná je jen kontrola imámů, tlak na jejich evropské občanství, zkoušky z vlastivědy a jazyka.
Kromě boje s již rekrutovanými teroristy je důležité odstranit segregaci evropských islámských komunit, zvýšit jejich sociální i politické šance, umožnit jim pracovat v policii i evropských armádách.
Inteligentní migrace, kterou Evropa hledá, není řešení. Evropa musí spojit svá vnitřní bezpečnostní opatření se zahraniční politikou.
Cíl Evropy: Blízký východ
Evropské úsilí se neobejde bez podpory hospodářského rozvoje, daleko vyšší zaměstnanosti, rozšiřování šancí pro střední a nižší arabské vrstvy. Postupná demokratizace musí umožnit vznik jak umírněně islámských, tak liberálních politických stran. Pouze otevřenost poměrů povede ke snížení frustrace, vedoucí k snaze o svržení režimů, k fyzické likvidaci nepřátel, k radikalizaci islámských sekt.
Pak budeme o krok blíž eliminaci terorismu. Bez účinné bezpečnostní a zahraniční politiky EU se ale dál nedostaneme.
Autorka, bývalá diplomatka, je poslankyní Evropského parlamentu za ED
