02.11.2005
Evropané přišli o své jistoty. Přesvědčili se, že multikulturalismus není univerzálním zaklínadlem, které řeší problémy.
Nizozemci nostalgicky vzpomínají na dobu, kdy jejich země byla v Evropě učebnicovým příkladem tolerance. Rok od vraždy filmového režiséra Thea van Gogha, kterou si dnes připomenou, téměř nic není jako dříve. Útok islámského fanatika zemi změnil. Imigranti už nejsou vítáni.
Ekonomika země stagnuje, sociální stát vyčerpal své možnosti. A nizozemská snášenlivost také.
Podobné pocity znají rovněž ve Francii, kde v těchto dnech davy mladých přistěhovalců podpalují auta na severopařížském předměstí. Nebo v Británii, kde se sotva stihli vzpamatovat z rasových bouří ve městě Birmingham.
Co se tedy za poslední rok změnilo?
Evropané přišli o své jistoty. Přesvědčili se, že multikulturalismus není univerzálním zaklínadlem, které řeší problémy.
Hořely mešity i kostely, Nizozemci se cítí vynervovaní. A odhazují stará pravidla. Už jim nečiní problém označit masívní imigraci za zdroj obtíží – to by dříve nebylo myslitelné. Tvrdší přístup, který diktují obavy z terorismu, schvalují. Současně cítí jistou bezradnost.
„Nové náboženství dorazilo k evropským břehům a tady nikdo neví, co s tím,“ řekl novinářům Ahmed Aboutaleb, amsterodamský radní s marockými kořeny. „Hlavní výzvou je potírání muslimských militantů, zůstávají ale rozpaky, co si vlastně počít s umírněnými vyznavači Alláha.“
Holanďanům se zdá, že odložili zavedené normy – ale ničím je zatím nahradili.
„Je to zábavné,“ říká Folkert Jensma z ekonomického listu Handelsblad. „Chceme po přistěhovalcích, aby se učili ctít naši identitu – a najednou objevujeme, že není jisté, zda nějaká existuje.“
Razantní pravicoví politici, jako třeba poslanec Geert Wilders, nabízejí jednoduchý recept. Přiškrtit proud utečenců, kteří proudí do šestnáctimiliónové země – tvoří již přes deset procent jejích obyvatel. A také chtějí urychlit vypovídání těch, kteří nedostali azyl a žijí v zemi nelegálně.
„Nulovou toleranci“ nabízí i populární francouzský ministr vnitra Nicolas Sarkozy. Inspirován americkým New Yorkem, nehodlá tolerovat drobnější přečiny, od kterých podle něj vede cesta k vyrabovaným policejním služebnám.
„Násilí na přistěhovaleckých předměstích se stalo součástí každodenního života, s tím se nemůžeme smířit,“ řekl Sarkozy. Ochránci lidských práv jej kritizují, většina Francouzů ale jeho razantní tažení proti kriminalitě podporuje.
„Jeho jednoduchá hesla na pravicové voliče znamenitě působí,“ soudí pařížský publicista Jiří Slavíček.
To vědí i Britové, kde se stal boj proti nezákonné imigraci jedním z ústředních témat opozičních konzervativců v květnových parlamentních volbách.
Se sympatiemi může počítat i populistický nizozemský poslanec Geert Wilders, který se kvůli hrozbám islámských militantů musí skrývat a je důsledně střežen policisty. Pro mnoho Nizozemců představuje pevný bod v nejistém světě. Sociolog Paul Scheffer z Amsterodamské univerzity se domnívá, že země nyní prožívá důležité období. „Pokud se v blízké době nestane další tragická událost, jakou byly vraždy Pima Fortuyna a později Thea van Gogha, lidé budou vnímat uplynulé období jako izolované kriminální činy,“ soudí Scheffer. „Pokud se ale stane další podobný čin, přinese to dlouhé období nestability.“
Již nyní jsou Nizozemci méně otevření než dříve. Na druhou stranu: nikdo už se nepozastaví nad tím, pokud mezi řečí padne opovržlivý výraz na adresu muslimů. Před pár lety by to ale bylo v úzkostlivě korektní zemi vyloučené.
A po přistěhovalcích důsledně vyžadují dodržování pravidel. „Nikoho nehodláme nutit, aby se v zimě proháněl po ledě na bruslích, chceme ale po každém, aby zvládl jazyk a dodržoval základní normy, jako třeba respektování rovnosti ženy a muže,“ citovaly agentury ministryni pro imigraci Ritu Verdonkovou, která se dočkala přezdívky „železná Rita“.
Od vraždy režiséra Thea van Gogha, který se stal obětí islámského radikála, uplynul rok a Nizozemsko stále neví, jak nyní přistupovat k muslimské komunitě. Podobně je tomu i v jiných státech. Evropští muslimové však vnímají tvrdá opatření proti teroru citlivě, ačkoli jejich extremistická křídla se na něm často podílejí. Na snímku nizozemská policie hlídá parlament poté, co 14. října zmařila plánovaný útok islamistů.
